Lekce tvůrčího psaní
Michal Viewegh
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/211983/mid_lekce-tvurciho-psani-211983.jpg
3
378
378
Novela, která podle jeho vlastních slov pojednává „hlavně o tom, jak obtížné je v Čechách napsat — a koneckonců i prožít — cituplný příběh“.
Přidat komentář
tak toto bola celkom nuda, nejako som sa nevedel začítať. mikrosvet, v ktorom môže ťažko vzniknúť niečo prelomové a výrazné. a áno, motivácia písať už nemá nič spoločné s tým, že chce človek niečo povedať, ale s tým, ako si vykalkuluje úspech. pritom písanie je jednou z najhoršie oceňovaných tvorivých činností.
Tuhle Vieweghovu novelu mám rád. Proč? Je to přiznaná nadsázka. Navíc si Viewegh utahuje nejen z literárních kritiků a nenadaných studentů, ale samozřejmě i ze sebe a své literární slávy. Kromě toho zde Viewegh s nadhledem a jemným humorem reflektuje své učitelské působení v dávno zaniklé Literární akademii Josefa Škvoreckého a ukazuje nám, jak výuka tvůrčího psaní tehdy na začátku milénia probíhala na český způsob.
Spotřební zboží, v dobrém slova smyslu. Četl jsem s potěšením před mnoha lety, kniha mi nyní překážela v knihovně, tak jsem ji vzal do ruky a zjistil, že si z ní vůbec nic nepamatuji, ale onen libý pocit z tehdejšího čtení v sobě mám stále. Posílám dalším čtenářům.
Od Viewegha jsem jako první četla Biomanzelku. Překvapilo mě celkem nízké hodnocení, pokud hodnotíme v rámci odpočinkové literatury. Tohle je druhá kniha/příběh, který jsem od něj četla. Některé části byly příjemné, nic nebylo vyloženě kýčovitého. Pokud jsem se u něčeho "ušklíbla", autor to v průběhu napravil jiným směřováním příběhu, než bych očekávala. Takže za mě jako příběh po náročném dni dobrý. Co ubírá na hodnocení je nedostatečný prostor, který by mi umožnil se s postavami blíž seznámit, vžít se do jejich radostí/starostí. Přišlo mi to jako taková rychlá skica.
Docela se divím tolika špatným recenzím.Kniha mě až na nějaké drobnosti (citáty-zbytečné) bavila... Určitě jsem si něco odnesla.... Zase něco nového.
Po přečtení je mi jasné, že autor je výborným vypravěčem. To o čem vypráví, je už druhá věc.
Nevím jestli to na mě bylo moc intelektuální, či zda jsem neměl při čtení energii vnímat co visí mezi řádky, ale v příběhu jsem se orientoval spíše těžkopádně.
Také mi vadí, že z díla cítím dojem, přílišné moralizace, který příběhem prostupuje. Zdá se z toho, jako by měl autor patent na rozum, což si mé sympatie nezískalo.
Ale v rámci kapitol se to čte výborně.
Komorní rozhodně ne, psychologická rozhodně ne, novela snad ano. Nepatřím mezi jeho příznivce, vlastně po přečtení asi prvních třech knih jsem natěšeně hrábl po dalších a už to bylo spíš zklamání. Nicméně umí texty napsat, i když někdy mám pocit, jestli si opravdu hraje se žánrem, nebo si zkouší zahrát na slohovou práci. Každopádně vyrovnávání se s tím, že člověk má právo na sentiment a emoce, že člověk má právo na štěstí a radost, že člověk se musí smířit se svými traumaty, že člověk se nesmí bát kýče, protože skutečný kýč, který by se literatuře nikdy neodpustil, vytvoří sám život, což ostatně řeší kdekterá kniha, se mu daří přesvědčivě. Druhé dilema - právo na fikci v literatuře a právo na pravdu, či lež v žurnalistice - je pro mě už moc spojená s autorem a dobovým kontextem - fotografie s vymyšleným příběhem a jeho do té doby celkem ochotné spolupracování s bulvárem mi staví hranici v uvěření jeho "výboje" proti bulváru. Kniha celkem stojí za přečtení, i když si přiznejme, že z hlediska stylu ničím nepřekvapuje, prostě řemeslná práce. Každopádně ale oceňuji celkem vysoko, ač nerad, abych nebyl neemoční Lumír.
Přiznám se, že od knih pana Viewegha většinou nečekám žádnou velkou přelomovou literaturu - spíš to vnímám jako odpočinkové čtení, u kterého člověk vypne a relaxuje. Nicméně tato kniha mne příliš neoslovila. Dějově nijak zvlášť zajímavé, celkově spíše plytké, postavy nemastné neslané. Od autora jsem toho četla víc a faktem je, že mi řada věcí od pana Viewegha přišla zajímavější než Lekce tvůrčího psaní. Pro mne je toto dílo spíše podprůměrné - za mne autor umí lépe.
Taková kniha napsaná na sílu... "Něco bych měl napsat, tak co třeba... Jo o té školy, kde chodím učit tvůrčímu psaní."
Viewegh umí pobavit a ví, jak napsat knihu, to je v jeho textech poznat, ale tomuhle chybí šťáva, myšlenka a vlastně možná i téma.
Od Michala Viewegha jsem četl knihu BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA, kterou jsem hodnotil průměrně. Dlouho jsem zvažoval, jestli si mám vybrat ke čtení tuto knihu, poněvadž po dočtení knihy Báječná léta pod psa jsem pociťoval, že to nebude autor, jehož knihy budu vyhledávat. Nicméně mne zaujal název knihy LEKCE TVŮRČÍHO PSANÍ, a tak jsem dal této knize šanci. Kniha byla vydána v roce 2005, jedná se o druhé vydání. Knihu bych opětovně hodnotil průměrně, viděl bych to na 3,5*. Kniha je poměrně krátká, takže jsem knihu přečetl na jedno posezení. V databázi knih má poměrně nízké hodnocení, ale nemyslím si, že by kniha byla až tak špatně napsaná, aby se hodnocení pohybovalo kolem 50 %.
Autor v knize uvádí také citáty od různých umělců. Bylo pro mě zajímavé číst o tom, jaké rady dává učitel tvůrčího psaní studentům. Možná bych přivítal, kdyby se děj ve školním prostředí prodloužil a více byla popisována samotná výuka tvůrčího psaní. V knize se také odkrývají příběhy jednotlivých postav, vyskytuje se v ní také humor.
Myslím si, že kurz tvůrčího psaní může být přínosný pro některé začínající spisovatele. Studenti se mohou naučit různé techniky psaní, získají přehled o gramatických a stylistických pravidlech, získají přehled o tvorbě dialogů, mohou se naučit vyhnout různým klišé, obohatit si slovní zásobu a podobně. Přečetl jsem řadu knih od začínajících autorů, u jejichž medailonků bylo uvedeno, že navštívili kurz psaní, takže jim to nepochybně pomohlo. Nicméně to neznamená, že z lidí, kteří absolvují kurz tvůrčího psaní, se stanou najednou spisovatelé. V minulosti žádné kurzy tvůrčího psaní neexistovaly, a přesto vznikala literární díla, která se nesmazatelně zapsala do podvědomí čtenářů a tyto knihy se řadí ke klenotům. Myslím si, že jednou z nejdůležitějších složek spisovatelského umění je talent. Autor musí mít čtenáři co říci, takže to musí mít dobře promyšleno po obsahové stránce, ale zároveň je také důležitý styl psaní a použití výrazových prostředků. Kniha může mít výborný obsah, ale pokud bude „špatně“ a „nudně“ napsána, pokud čtenáře nevtáhne do děje, nebude se těšit na další stránky, tak čtenáře kniha neosloví a patrně knihu odloží a už se k ní nikdy nevrátí. Vzpomínám si na slova Dany Goliášové, která řekla, že některé knihy od českých autorů ji připadají jako dobře napsané slohové práce. Kniha třeba bude v pořádku, z formálního hlediska by se jí nic nedalo vytknout, "řemeslně" je zvládnutá na jedničku s hvězdičkou, ale přesto knize bude něco chybět a to je možná ta složka talentu, která autorovi chybí. :)
Kniha, údajně s autobiografickými prvky, pro mě byla zajímavá jen tím, že se odehrává na Literární akademii, kde jsem svého času chtěla studovat a dozvědět se něco o způsobu výuky tvůrčího psaní pod vedením známých spisovatelů.
Příliš obohacující ani zábavná mi však nepřišla, ale zase lepší než nic, že ano. :)
Veľmi zaujímavá kniha. Nikdy som nič podobné nečítala, takže je to pre mňa niečo zvláštne, ale dosť sa mi to páčilo.
"... o tom, jak obtížné je v Čechách napsat a koneckonců i prožít cituplný příběh“.
Četl jsem, nezaujalo. Třeba by mu napsat / prožít cituplný příběh šlo lépe na Moravě či ve Slezsku, když je to v Čechách tak obtížné...
Dobře napsaná kniha téměř bez děje. Asi tak.
Viewegh má ten druh talentu, že dokáže psát velmi čtivě a vtipně, ovšem nedokáže vykonstruovat víc než průměrnou zápletku ze života. To je nejlépe vidět na filmech podle jeho knih, ve kterých ve výsledku ten humor a čtivost, co je aspoň v knize, téměř zmizí a nezbude víc než průměrný příběh.
Taky si myslím, že za svou popularitu by měl autor poděkovat hlavně tomu bulváru, který nemá rád. Bez něj by se už "na špici" dávno nedržel.
To, že může psát každý ještě neznamená, že by každý měl. A ne každá kniha by měla jít do tisku. Není to nejhorší kniha, co jsem kdy četl, to určitě ne, dokonce je v ní několik momentů, které mě pobavily, nicméně se jedná o obyčejný příběh o obyčejných lidech, většinu času neobyčejně nudný. Dočetl jsem do konce jen proto, že jsem byl pořád v očekávání onoho zvratu, kdy kniha začne mít spád a smysl. Tolik chtěný zvrat se bohužel nedostavil.
Prostě Viewegh - řemeslně dobré, vlastně docela chytré, literárně a jazykově poučené, zábavné, dokonale čtivé, nechybí prasárny, hraje si se čtenářem a trochu ho oblbuje, místy opravdu dobré, místy slabé (ke konci katastrofa) a evidentně psáno pro kšeft. Rozhodně žádné dílo, které by vstoupilo do dějin literatury, ale do autobusu fajn. Jo, oceňuju práci s formou, je to opravdu maximálně sevřená novelka.
Autorovy další knížky
| 2002 |  Báječná léta pod psa |
| 2006 |  Účastníci zájezdu |
| 2010 |  Biomanželka |
| 1994 | Výchova dívek v Čechách |
| 2011 | Mafie v Praze |
Kdyby z toho alespoň tak nečišelo autorovo ego. Kdyby byl děj alespoň trochu poutavější. Kdyby tam byla alespoň jedna zajímavá postava. Kdyby...
Ale tady už jsem se dávno vzdala veškeré naděje a na mém současném knižním jídelníčku již páně Vieweghova krmě chybí.