Lekcie lásky
Jacqueline Wilson
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388752/bmid_lekcie-lasky-iWM-388752.jpeg
4
308
308
Prue a jej mladšia sestra Grace nechodia do školy, pretože ich ultra prísny otec vzdeláva doma. No keď otca po mozgovej príhode odvezú do nemocnice, Prue si konečne vyskúša, aké to je, keď má človek trochu slobody. Po dlhých rokoch izolácie však zistí, aké ťažké je zapadnúť medzi nových spolužiakov a učiteľov. Jediný, s kým sa v škole môže porozprávať, je milý mladý učiteľ výtvarnej výchovy – Rax. Keď mu Prue začne strážiť deti, postupne sa stredom jej sveta stáva tých vzácnych desať minút, ktoré s ním trávi osamote, keď ju autom vezie domov. No nemôže sa predsa riadiť svojimi tajnými citmi – alebo áno? Príbeh zakázanej lásky od obľúbenej autorky Jacqueline Wilsonovej.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Dívčí romány
Vydáno: 2018 , Slovart (SK)Originální název:
Love Lessons, 2004
více info...
Přidat komentář
Knížka mě ohromě bavila.
Prakticky jsem jí za den zhltla!
Jen ty poslední dvě kapitoli šly najednou příliš rychle... ale jinak naprsto super!
Myslím, že tohle je od Jacqueline naprostý top. Čteno mnohokrát. Příběh o nešťastné platonické lásce, který jsem neskutečně hltala.
Příběh o rodině, kde vládne ve svém vlastním podivném světě otec, jehož jednání je už hodně za čarou. Všechny hlavní postavy projdou potřebnou proměnou a vývojem, když je upoután na nemocniční lůžko. Vztah Pru a Raxe by byl asi reálnější, pokud by Pru bylo o pár let více, takhle jsem mu to jeho pobláznění nějak nedokázala uvěřit. Jinak ale příběh hodný zamyšlení.
Audiokniha :
Příběh dívky Prue a její sestry Grace. Obě mají nelehký život se svým otcem. Otec je učí doma, do školy nechodí. Jednoho dne se vše změní, když otce raní mrtvice. Obě dívky pak začnou chodit do školy, kde se Prue nešťastně zamiluje...
Co si tak pamatuju, tak mi hrdinka byla příšerně otravná, protože ze zamilovala tak blbě. Vůbec ji nevidím jako super popelku. Spíš mi ta rodina připadala jako bílí cigoši. Četla jsem to tak před 10 lety, ale dodnes vím, že mi přišlo, že to u nichdoma strašně smrdí stařešinou a zatuchlinou. A smrděla mi i ona. :D Příběh pro mé pubertální já byl super, četla jsem to několirkát... ale ty moje přehnané představy o jejich sociálních poměrech.
Kniha mě dost zklamala. Prue mi byla strašně nesympatická a vytáčel mě i její despotický otec. SPOILER: Ještě se mi snad nikdy nestalo, že bych nepřála hlavní hrdince, aby jí vyšel vztah s jejím vysněným princem, ale tady to tak bylo. Naopak jsem přála Raxově manželce, aby její manžel prozřel a nezničil si život malou protivnou puberťačkou. Asi jak už je člověk starší, tak se na to dívá jinak. Každopádně příběh mohl být i tak hezký, kdyby ho autorka pojala trochu jinak.
Trošku neobvyklá Jacqueline, o to víc pro mě ta kniha znamená.. neměla by minout nikoho, kdo má rád takové ty zakázané vztahy studentky a učitele. Lekce lásky je nesmírně zajímavou, podmanivou a dojemnou záležitostí, která mě dovedla k nejednomu zamyšlení a po dočtení jsem to musela chvilku vstřebávat..
Psychotáta, vzdorná dcera, buclatá sestřička, plachá máti. Prue příliš dlouho vyrůstala pod dohledem svého despotického otce. Ten si doma vybudoval vlastní svět pomocí mystifikace fungování reality. (Prue ani nevěděla, co se nosí) Ale když tatík zmizí na chvíli pryč, věci se dají do pohybu. Všichni členové rodiny projdou vývojem a naučí se postavit sami za sebe a fungovat.
Rychlé počtení. Trošku mě mrzelo, jak byla knížka smutná. Nemohla jsem si pomoct, ale připadalo mi to hodně podobné životu, který Vám dělá naschvály... na to, že to čtou mladé dívky (co si pamatuju, tak jsem v těch letech četla jen hezké věci)...přesto některé scénky byly šťastné :)
Jedna z mých prvních knížek. Nikdy nezapomenu, když mi rodiče tloukly do hlavy, že musím číst, a zásobavali mě knihama pro mladé dívky (10 - 13 let). Za to jsem jim moc vděčná, a pokud budu mít dceru, přesně tento typ knih ji budu kupovat.
Příběhy jsou velice poutavé, a co si pamatuji, jakmile jsem se jednou začetla, hltala jsem je od začátku do konce. Byly mým odrazovým můstkem, abych se stala vášnivou čtenářkou.
Může obsahovat spoilery...
Ach jo. Jacqueline jsem jako mladší milovala, a tak jsem si myslela, že bude fajn si od ní zase něco přečíst, jenže tohle snad jako by nepsala ona.
Ano, čtrnáctiletí jsou pitomí, naivní a nemají žádné zkušenosti, co je ale špatně, když mi je čtrnáct, mám kolem sebe spoustu lidí, kterým je čtrnáct, a nikdo, fakt NIKDO není tak blbý a naivní jako Prue? Ano, chápu, vyrůstala v těžkém prostředí a blablabla, ale ukažte mi dítě na základce, co by se s čistým svědomím snažilo svést svého ženatého učitele... no, to bych ještě jakžtakž překousla, jenže reakce pana učitele už byla fakt moc. A k tomu pořád dokola: "Ale já tě miluju, Raxi!" Přijde mi, že v příběhu tohle téma není správně řešené,a jsem z toho opravdu smutná. Jediné, co můžu pochválit,byl typický styl psaní, který - díkybohu - byl velmi čtivý, jinak jsem tak zklamaná z knihy dlouho nebyla.
Kniha na zamyšlení. Nekončí happy endem, má hrdinku se smutným osudem a to tuto knihu dělá vyjímečnou. Je spíš pro starší čtenářky, ty malé by to nepochopily. Vždy když jsem četla popis toho, jak si Prue a její rodina žije, zamyslela jsem se. Moc mně tento příběh bavil.
Dílo moc hezké, pro starší čtenářky, o holce špatně zařaditelné do společnosti. Jedna z knížek od Jacquelin, která nekončí vyloženým happy endem. Prudence považuji za velmi chytrou a v určité míře i mírnou holku, která se vzpírá autoritám, protože na to má věk. Přála bych jí lepší osud, ale vím, že z toho, co se jí na konci knihy stalo, se může v pohodě dostat.
Tenhle titul se mi dostal do ruky, když mi bylo tak 12. Pamatuju si, že se mi strašně líbila a dneska jsem na ní narazila v knihovně a nějak si jí nemohla do detailu vybavit a tak jsem se rozhodla, že si jí znovu přečtu :) Vím, že stojí za to :)
Smutné vtipné,miluji J.W.,jen ona to dokáže takto mistrovsky zakomponovat.
Vždy se vcítím do role hl.hrdinky. :)
Pro starší čtenářky,krasný příběh o první lásce Prue,která si však nevybrala svého vrstevníka..
Lekci lásky jsem si přečetla na doporučení kamarádky už někdy v jedenácti letech a teď toho docela lituji - mám dojem, že jsem na ni nebyla ještě připravená. Nicméně knížka se mi v hlavě zahnízdila natolik, že i teď po letech si živě pamatuji detaily a nejspíš se k ní jednou vrátím.
Tuhle knížku jsem četla asi ve třinácti, ale pořád ji mám schovanou v knihovně. Posuzuji jen podle toho, jak jsem ji měla ráda tenkrát - znovu už se do ní asi nepustím. Od paní Wilsonové jsem toho tenkrát načetla mnoho - a tenhle kousek patřil snad ještě s Lolou k mým nejoblíbenějším.
Autorovy další knížky
| 2010 |  Vzdušné zámky |
| 2005 | Holka z popelnice |
| 2005 | Nejlepší kamarádky |
| 2004 | Půlnoc |
| 2002 |  První láska |
Ta knížka byla úžasná!