Škumpa jedovatá / Slečnám to nevadí
Peter Cheyney
Lemmy Caution série
>
Dva detektivní romány, jejichž hrdinou je agent FBI, drsný a nekompromisní detektiv, který bezchybně vyřeší každý případ. V první detektivce – Škumpa jedovatá – je agent Lemmy Caution pověřen proniknout do podsvětí newyorských gangsterů, kteří mají v plánu ukrást mnohamilionovou zásilku zlata, převáženou z Ameriky do Anglie. V románu Slečnám to nevadí pátrá tentýž detektiv po původu padělaných dolarových dluhopisů. Své příběhy vypráví Caution barvitým americkým slangem a nemalou roli hrají v obou příbězích krásné, ale tvrdé a zištné ženy.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2000 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Poison Ivy / Dames Don’t Care, 1937
více info...
Přidat komentář
„Tohle je fakt neuvěřitelnej podnik. Maj, na co si vzpomeneš. Nahoře se hraje vo bank, nad kterým by Federální banka plakala závistí, a ruleta je tady tak křivá, že když onehdá jeden hoch něco vyhrál, s krupiérem to málem seklo. Ten chlápek s tím fešáckým knírem támhle v rohu lifruje koks - to je ten, co utek newyorský protidrogový před dvěma lety a co neví vo drogách, by se v pohodě vešlo na poštovní známku.“
Román Škumpa jedovatá byl poprvé vydán v roce 1937, ovšem jestli čekáte nečitelnou vykopávku, jste na špatné adrese. Peter Cheyney doslova kouzlí se slovy a nad jeho přirovnáními nejde jinak, než se bavit. A přestože se zápletka zdá zpočátku poměrně zmatená, od druhé třetiny nabere jasný směr, přičemž překvapí i několika nečekanými zvraty. Jen se přiznám, že mi hrdina pro všechno to svoje chvástání začal brzy lézt krkem, podobně jako autorovo poučování, že to, jak to chodí v realitě, nemá s literaturou nic společného – přestože jeho vlastní vyprávění je čistě dobrodružná fabulace.
Část díla
Škumpa jedovatá
1937
Slečnám to nevadí
1937
Autorovy další knížky
1969 | Slečnám to nevadí |
1971 | Bláznův gambit |
1992 | Teď jsi na řadě ty miláčku |
2000 | Škumpa jedovatá / Slečnám to nevadí |
1978 | Nebezpečné zákruty |
Peter Cheyney je typ autora, kterého si buď zamilujete, nebo vás jeho literární tvorba zcela mine. Rozhodně platí, že jeho styl nikdo jen tak nezkopíruje, třebaže špatných napodobitelů najdete na trhu mnoho. Nemůžu přitom říct, že by jako autor zásadně vyčníval z davu a z fleku vám vyjmenuji pět jiných, kteří pro mě v žánru znamenají mnohem víc, přesto jeho jméno rád skloňuji ve spojení s energickou drsnou školou.
A právě tohle platí o detektivním románu Slečnám to nevadí. Začátek přímočarý, a jakmile se rozeběhne dějová linie, vývoj dalších událostí pozbyde na důležitosti. Hrdina se vlastně jen motá v kruhu květnatých metafor, ostrých úderů na bradu a buldočí odhodlanosti dotáhnout případ do konce. Což se nakonec podaří formou nápaditého řešení, které mě samotného překvapilo svou jednoduchostí. Úderný jazyk pak dotváří fantastickou dobovou atmosféru. Jen člověk nesmí být moc velká korektní citlivka, protože v roce 1937 měli i „ti dobří“ v některých společenských otázkách dost jasno.