Len vietor vie odpoveď
Johannes Mario Simmel
Počas pobytu v Cannes prichádza do styku s medzinárodnou spoločnosťou finančníkov, bývalých bakárových kolegov, ktorí navonok pôsobia bezúhonne, ale pritom zneužívajú zákony a bez škrupúľ likvidujú svedkov zločinu. Pred týmito ľuďmi je bezbranná nielen polícia, ale aj vlády západných štátov. Hoci sa Lucas usiluje zo všetkých síl vypátrať pravdu, ustavične naráža na prekážky a na odpor miliardárov, ktorí postupne zasahujú do jeho súkromného života. Jeho ľúbostný vzťah s maliarkou Angelou a ich až neskutočne veľká láska vytvára rámec celého príbehu...... celý text
Přidat komentář
Další skvělá simmelovka, výhrady bych snad měla k přílišnému množství emotivních scén. Autor trefně vykreslil skutečnost, jak koncentrované a zároveň pomíjivé je obyčejné lidské štěstí. Závěr knihy poukazuje na fakt, že člověk může věřit skutečně jen sám sobě a spoléhat jen sám na sebe.
Z morálního hlediska : Já vás nesoudím, pane Lucasi, na to nemám právo.
(SPOILER)
Knihu jsem zahodila v té části, kde Angele řekl, že je ženatý, ale že ji hrozně miluje, načež se vyspal s nějakou štětkou.
K tomuto autorovi už se vracet nehodlám.
Len vietor vie odpoveď je v podaní autora jednak veľmi trefný názov knihy z pohľadu jej obsahu, a zároveň i obľúbená osudová pieseň oboch hlavných postáv.
Pri jej počúvaní sa mi okamžite začali v hlave premietať niektoré scény z knihy, ako nejaký videoklip.
Čítanie som si veľmi užila, lebo kniha ma ihneď pohltila svojou atmosférou, obsahom, charizmatickými postavami i samotnou formou akou je napísaná.
Stala sa pre mňa jednou z nezabudnuteľných a do neba posielam jedno veľké ĎAKUJEM za úžasný čitateľský zážitok.
Tak té romance bylo v knize na můj vkus, nebo spíš co jsem od knihy očekávala..., zbytečně moc. Jinak se mi líbilo prostředí, kam byl děj vsazen a jak už zde bylo i několikrát zmíněno..., nečekaný závěr knihy, který za sebe hodnotím jako povedený.
Jeden z těch poněkud slabších příběhů, ale stále na slušné úrovni, za přečtení určitě stojí, alespoň do mé knihovny se vetřel bez problémů.
J. M. Simmel je autor, ke kterému se celý svůj život vracím...
Četla jsem všechny jeho romány a nádherný "Jen vítr to ví" byl kdysi můj první "Simmel"...
I dnes, když jsem si ho po letech zopakovala, mohu dodat jediné:
Neskutečně silný příběh. Za mne jeden z nejlepších Simmelových románů. Mnoho myšlenek, z kterých mrazí... a vyjadřují pomíjivost všeho, co si myslíme, že v životě máme...
J. M. Simmel byl fantastický autor, který nikdy neomrzí, jen musí přijít ta pravá nálada se do jeho, pro někoho těžkých či depresivních románů, začíst...
Pre mňa jedna z najkrajších kníh, čo som kedy čítal. Úžasná láska a romantika v nádhernom prostredí Azúrového pobrežia. K tomu tiež nebezpečenstvo, kriminálna zápletka. Chápem, že pre niekoho v istom rozpoložení môže byť láska a romantika nudná, no pre mňa práve to tam bolo to najkrajšie, najúžasnejšie, najzaujímavejšie. Simmel to opísal nádherne. Tiekli mi aj slzy, pekne som si poplakal...
(Na Slovensku vyšiel tento famózny román pod názvom: Len vietor vie odpoveď)
Tak jsem po dlouhé době zkusila knihu v měkké slovenštině. Zrovna Simmela jsem kdysi v této řeči četla, a neměla jsem s tím problém.
Děj románu se odehrává na krásném pobřeží francouzské riviéry, kam přilétá německý pojišťovák Robert prověřit okolnosti výbuchu jachty. Setkává se s francouzskou malířkou Angelou a je to osudové setkání. Jenže Robert zjistí, co mělo zůstat skryto a pak už jsme pouze svědky všemocnosti mocných, kteří ničí důkazy zločinu. V závěru Robert stojí nad troskami svého života a nevidí východisko. I v této knize si autor neodpustil motiv trauma z hrůz války.
Celým dílem zní motto Boba Dylana: jen vítr to ví... a mlčí dál.
Doporučím.
Parádna kniha a ten záver, ufff, to sa ani nedá komentovať (ak nechcem prezrádzať dej). Ale vlastne ono to v skutočnosti presne tak býva. Aj teraz, viac ako 40 rokov po napísaní tejto knihy...
Jediné, čo mi tam tak trochu liezlo na nervy, boli tie siahodlhé romatické "vsuvky". Mohli byť podstatne kratšie a vyskytovať sa v menšom množstve.
Pan Simmel opět nezklamal. Láska na Azurovém pobřeží, detektivní zápletka, příběh který je čtivý a má spád !
Moc pěkná knížka s pro mě nečekaným koncem. Zajímavé a pěkné čtení. Příjemně mě to překvapilo.
Od Simmela jsem přečetl skoro všechny knížky. Tento titul se trochu lišil tím že se spíš jednalo o hodně romantický příběh (i když místy s trochu detektivním prvkem), který bych spíše zařadil do edice "červené knihovny". Určitě jsem od Simmela, jako svého oblíbeného autora, četl lepší knížky.
Autorovy další knížky
1976 | Láska je jen slovo |
1998 | Všichni lidé bratry jsou |
1992 | Nemusí být vždycky kaviár |
2001 | Svůj kalich hořkosti |
2007 | A s klauny přišly slzy |
V minulosti som pár Simmeloviek prečítal a tak som sa po rokoch trochu vrátil. Toto bolo však sklamanie po každej stránke. Ani slovo o Cannes sa mu nedalo veriť , určite tam nebol , nemalo to atmosféru ani napätie. Milostná linka rovnako neuveriteľná.
Alebo ja som bol inde... neviem