Říkali mi Leni

27.04.2019

Četla jsem dřív mic dobrá kniha.

17.04.2019

Krásná kniha. Líbil se mi přístup houževnatého děvčátka, které se touží vrátit zpátky ke své mamince.

10.04.2019

Kniha mého dětství. Nedávno jsem po ní sáhla znovu a je pořád stejně působivá.

01.04.2019

Držela jsem palce Leni, aby odhalila svůj původ a oblíbila jsem si pana učitele Brauma a jeho laskavý přístup. Trochu mi dělalo problém začíst se. Možná to je stylem psaní. Ze začátku jsou to kratší věty a vše se až moc vysvětluje a děj plyne pomalu. Knihu jsem ale přečetla za jedno odpoledne. Jarmila Konopasek a hraběnka Esterházy mi ještě teď zní v uších..

26.03.2019

Je smutné, když dítě násilím vezmou z rodiny, ještě smutnější, když ho dají do rodiny, kde ho nemají rádi a navíc je pro ně jako člověk podřadné. Leni je naštěstí zvídavá a díky pár vzpomínkách dokáže pomoct sama sobě, aby se vrátila tam, kam patří. Bohužel si ale myslím, že dnešní děti už tento příběh nepochopí.

21.03.2019

Kniha, kterou jsem doslova zhltla.
Pamatovala jsem si ji ze základky. Sice jen na kufřík na půdě, panenku a že se dívka jmenovala Alena.
Co k ní dodat, je to smutný příběh desetileté dívky, který se snad nebude nikdy opakovat.
A mé vzpomínky z dětství, že jsem vždycky byla ráda, že mám světlé vlasy a modré oči...

12.03.2019

Pri poslednich strankach mi ukapla slza! Tim ze je to psane z pohledu ditete, se dokazete vic vcitit do vseho, co mala Leni proziva. Me ji bylo tak strasne lito. Velmi smutny pribeh.

03.03.2019

Četla jsem ji kdysi dávno a teď znovu do Čtenářské výzvy. Nevím, jestli ji paní Bezděkova napsala podle osudů nějakého skutečného dítěte nebo si příběh vytvořila pod vlivem válečných událostí. Poválečným dětem, i nám měla určitě pořád co říct, dnešním dětem asi už ne, spoustu věcí už nepochopí.

05.02.2019

Jedna z knih patřících do povinné literatury. Hrozná doba a poutavý příběh, který ve mně zanechal silný dojem.

17.01.2019

" Výstražný hlas proti hrůze, která se jmenuje válka "

Takhle bych definovala tuto knihu, kterou jsem četla kdysi v dětství, a jako dítě jsem ještě nechápala..

Vyprávění malé dívenky, která žije v německé rodině - ale v záblescích mysli si vzpomíná, že ona patří někam jinam...

Pohled dítěte na dopady války je smutný, i když zde má šťastný konec.

13.01.2019

hezký příběh z doby 2. světové války.Za mě je spíše pro menší čtenáře ale i tak dost zajímavá.
Povinna četba.

Na základní škole jsme knihu společně četli, od té doby jsem se k ní bohužel nevrátila a vlastně ani nevím, zda jsme ji tenkrát dotáhli do konce. Ale její kouzlo se ve mně uchovalo a spolu s ním dokonce i některé působivé věty. Nevzpomínám si na detaily, ale pamatuji si pocit, jaký jsem při četbě měla. Byl znepokojivý, a přece se mi knížka líbila. Snad ji zase někdy někde objevím a zařadím do své knihovničky.

06.01.2019

Četla jsem jako dítě - první setkání s touto tématikou a zůstal nejenom silný dojem z nezvyklého příběhu, ale i vášeň po zbytek života.

03.01.2019

Knihu jsem četla coby dítě školou povinné a líbila se mi. Podruhé jsem ji četla v dospělosti, protože jsem ji chtěla doporučit dceři a chtěla jsem si ji připomenout. Trochu jsem z toho cítila ideologii, kterou jsem jako dítě tolik nevnímala, proto nedávám plný počet hvězdiček. Ale měly by to děti mít v povinné četbě.

26.12.2018

Tak tato kniha patří do domácí knihovny a měla by putovat z generace na generaci. Říkali mi Leni patří k těm knihám, které by neměly být zapomenuty. Dojemný příběh desetiletého českého děvčátka, které se ocitne v německé rodině a postupně zjišťuje, kým vlastně je a kam patří. Když jsem ji jako malá holka četla poprvé, nedokázala jsem vnímat všechnu tu hrůzu, kterou dětem válka způsobila. To přicházelo postupně s věkem. Až jsem se sama stala matkou a teď nedávno i babičkou... Krásná kniha, doporučuji si ji přečíst.

26.11.2018

Výborná kniha

07.11.2018

Krásná kniha o strašné době. Z některých myšlenek malé Leni mi bylo tak smutno. Při posledních řádcích ukápla slza.

28.10.2018

Už se mě to zase stalo. Hledám v knihovně něco ke čtení vnučce a najednou zjistím, že sedím na schůdcích, čtu a vracím se do dětství. Dneska s knihou Říkali mi Leni. Hodně komentářů je o tom, že se kniha v dětství nelíbila. Tak to já patřím k těm několika výjimkám. Mně se líbila moc. Důležité určitě bylo i popovídání si o knížce s mým dědečkem. Knihu jsem během let četla vícekrát a pokaždé mě příběh vehnal slzy do očí. Pro dítě je také důležité, že má kniha šťastný konec, přesto, že to není pohádka.

Přečetla jsem ji hned ten den. Už ne na schůdcích, ale večer v křesle. Dnes si ji vnučka odvezla. Až ji dočte, tak si s ní o Leni budu povídat, tak jako kdysi můj dědeček se mnou. Docela se na to těším.

19.10.2018

Říkali mi Leni jsem přečetla poprvé teď ve svých 27 letech. Plánovala jsem to už dlouho, nějak jsem ji měla v podvědomí, ale až čtenářská výzva mě tomu popostrčila. A jsem za to tak vděčná! Přečetla jsem ji na jeden zátah a měla jsem co dělat, abych to neobrečela (pomohlo mi, že jsem seděla v kavárně plné lidí). Nejspíš si to někdy v blízké době přečtu ještě jednou doma, abych mohla dát průchod emocím :)
Teď už k samotné knize. Je krásná, silná a dojemná. Téma druhé světové války už bylo popsané že všech možných úhlů, tohle je ale pro mě úplně nový pohled, bolestivý, ukazující na to, jak ani konec války neznamená napravení lidských životů. Pohled dítěte, které postupně objevuje svoji tragickou minulost, autorka zachytila opravdu skvěle. Zároveň mě obohatilo to, jak popisuje pocity Němců po válce, kdy jako národ přišli o určitou hrdost, ale jak se s tím každý popasoval po svém (a ne každý správným způsobem). To hodně oceňuji (to stejné mě nadchlo i u knihy Předčítač). Nejsem si jistá, od jakého věku by děti tuhle knížku měli číst, ale všem dospělým ji rozhodně doporučuji. Za ty dvě hodinky času opravdu stojí.