Štěstí přijde zítra
Zdeňka Bezděková
Tato kniha navazuje na dětskou knihu Říkali mi Leni . V knize autorka líčí osudy českého děvčátka zavlečeného za války do Německa. Německá Leni Freiwaldová se mění v českou Lenku Sýkorovou, která se vrátila i se svojí maminkou, která přežila koncentrační tábor. Vrátily se do Čech do malého městečka na Šumavě za svým dědečkem. Lenka obdivovala všechny květiny na zahradě a líbilo se jí tu více než v Německu. Čechy jí připadaly krásné a čisté, i lidi okolo ni byli na ní hodní. Maminka jí pomáhala s učením a přihlásila ji do základní školy, kde se zase naučila česky. Potkala spoustu nových kamarádů, ale na své kamarády v Německu nezapomněla. Také za Lenkou přijela její kamarádka Erna až z Prahy a vyprávěla jí své smutné zážitky z koncentračního tábora. Hodně si rozuměly, ale Lenky nejlepší kamarádka zůstává Toni Weber z Německa. Maminka Lence zakazovala dopisy do Německa. Chtěla, aby Lenka i ona zapomněly na ty zlé časy v Německu. Ale nakonec, když maminka viděla snahu Lenky jak ve škole tak doma, povolila jí dopis do Německa pro Toni, ve kterém ji zvou Lenka a maminka do Čech. Kniha končí příjezdem Lenčiny nejlepší kamarádky do Čech.... celý text
Přidat komentář
Leni Freiwald díky nezištné pomoci pana učitelé Bauma, amerického seržanta Smithe a paní Synkove poznává svou pravou identitu a národnost a je repatriovana zpět do Československa, kde se setkává se svou maminkou a dědečkem. Po návratu do šumavského města Alenka zjišťuje, že nebude snadné integrovat se do naprosto odlišného prostředí :Ceka ji nelehké učení se českému jazyku, překonávání strachu o znovu nalezené štěstí, i vyrovnávání se s minulostí. Dokáže to?
Před mnoha lety, když jsem tuhle knihu četla poprvé, bych nejspíš dala mnohem nižší hodnocení. Tehdy mě kniha nebavila, postavy si mě nezískaly a Alenin svět se mi zdál nepřístupný, cizí, zlý...
Teď to však vidím jinak. První polovina příběhu mě vlastně docela bavila...
...tak by to bylo ve světě správné, kdyby vždy trpěl, kdo je vinen. Ale je to jen útěcha těm, kdo trpí bez viny.
No a ta druhá polovina - škoda. Mohl to být krásný příběh. Ale nebyl. Pak už ne.
...že někteří byli strašně zlí a jiní byli dost hodní - ale že všichni už jenom byli - a že to bude vzpomínka, která bude blednout, hasnout, mizet...
A tak stejně, jako si Leni získala místo v mém srdci, odkud mě jednou za čas chodí navštěvovat, Alena nezůstává, odchází, mizí...
Ten konec to zabil :(
Když pomineme komunistickou propagandu, je to velmi pěkná knížka. Němku Leni Freiwald čeká nelehký úkol, stát se zase Češkou Alenou Sýkorovou. Autorka poutavě popisuje vnitřní pocity dospívající Lenky. Je to hluboký příběh do dětské duše. Duše, která potřebuje hlavně svoji maminku.
Volné pokračování příběhu malé Leni. Kniha se nečetla špatně, ale bohužel byla velmi ovlivněna dobou vzniku a propagandou. Za přečtení ale stojí.
Druhý díl napínavého příběhu o malé holce Leni, která po letech našla vlastní maminku a vrací se zpět do země, ve které se narodila, ale musí se naučit jazyk, protože ho zapomněla. Co se všechno ještě dozví?
Pokračování knihy Říkali mi Leni. Lenka se vrátila zpět do Čech ke své mámě, ale pořád nemůže zapomenout na dobu, kdy žila v Německu. Touží zůstat v kontaktu se svou nejlepší kamarádkou Toni, ovšem matka tomu brání. Příběh nebyl vůbec špatný, akorát bohužel v ní bylo více komunistické propagandy což mi trochu srazilo zážitek z knihy
Bohužel pokračování je hodně ovlivněné dobou ve které je knížka napsaná. Propaganda komunistů a socialismu.
Pokračování knihy Říkali mi Leni - ta je dle mého názoru ale lepší. Skoro jako by to ani pokračováním nebylo... Měla jsem jen radost, že se Leni zase setkala se svou nejlepší kamarádkou Toni.
Pamatuji si, když jsem si v dětství poprvé přečetla druhý díl. Ten první jsem měla do té doby přelouskaný snad tisíckrát. Nejprve mi druhý díl připadal prozářený sluncem. Z šedi do světla. Jenže pak mi tam něco začalo vadit. Teď v dospělosti vím co. Ta bezduchá propaganda. Nic víc, nic míň. Bohužel takhle smýšlela celá řada lidí. Snadbtonbylo částečně pochopitelné. Já to vsak nechápu.
.. pokračování knihy Říkali mi Leni (Lény) je v současné době pro většinu čtenářů zajímavé asi jen po vyprávění Erny o zážitcích z koncentračního tábora. Poté se děj mění v nudnou komunistickou propagandu, což zabíjí samotný příběh malé Aleny. Ale tak to prostě asi bylo, vše je poplatné své době a není špatné o tom něco vědět. K této knize už se nevrátím, první díl zůstane v mém srdci napořád.
První díl byl skvělý, ale tato kniha mě nijak neoslovila a k tématu se tolik nevztahovala. Za mě 2 hvězdičky.
První díl ("Říkali mi Leni") byl mnohem lepší. Ač jsem četla jako malá, už tehdy mi vadila všudypřítomná propaganda (SSM, odsouzení útěku spolužáka za hranice apod), která prostupuje celým příběhem a kazí celkový dojem. Ale vzpomínám si, jak jsem brečela u Ernina příběhu, zvlášť u pasáže, kde je maminka při selekci zařazena mezi odsouzené na smrt. Když to vezmu kolem a kolem, tak tuhle knihu mám ráda vlastně jen proto, že se její děj odehrává na Šumavě (v Klatovech), a protože Alenka je původně z Hor Matky Boží jako já :-) První díl doporučuji.
K téhle knížce se těžko píše komentář. Řekla bych to tak, že kdyby to nebylo tak poplatné době, že by to byla pěkná knížka pro dospívající holku. Ty nepolitické pasáže jsou pěkné, ale těch politických je hodně, ke konci čím dál víc.
Komunistický vývar z prvního 100% dílu. Dívenka se stane členkou SSM. .. Jediné, co má hodnotu je vyprávění Erny.
První díl se mi zdál lepší, s promyšlenějším dějem. Tohle mi připadalo jako takový zápis z deníku, ale alespoň se tam vyskytly nevšední věci. Silný byl Ernin příběh a jak se s tím vyrovnávala. A Lenka(bývalá Leni) ji povzbudila slovy: ,,Štěstí přijde zítra."
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2001 | Říkali mi Leni |
1979 | Štěstí přijde zítra |
1986 | Bludný kámen |
1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
1974 | Marta věří na zázrak |
Pokračování příběhu Leni Freiwald, ze které se stane Alenka Sýkorová. Stejně jako první díl o tento byl velmi milý a dobře se četl :-)