Lenin: Osobnost, ideologie, teror

25.10.2023

„V každém revolucionáři se schovává četník.“
-- Gustave Flaubert

„Nikoho se ještě nepodařilo přivést ke štěstí silou.“
-- Vladimir Medem

„Marxismus se vydává za „vědeckou“ filosofii, kterou je možné empiricky „dokázat“. Avšak každý komunistický horlivec (byť by to sebevíc popíral) prožíval marxismus emocionálně, nábožensky, duchovně – i když by se tato slova každému pravému soudruhovi zadrhla v krku. Rozhodně by to popřel sám Lenin. Jak ale napsal jeden z jeho nejstarších soudruhů Potresov, který ho znal v Petrohradu po roce 1890, na samém počátku revoluční aktivity, „pro Vladimira Iljiče nebyl marxismus přesvědčením, ale náboženstvím“. Týž názor – přinejmenším před Říjnovou revolucí – vyjádřilo mnoho dalších."

Nelze pochybovat, že rudá bouře bolševické revoluce v roce 1917 zásadním způsobem proměnila svět. Jen nemnoha událostem 20. století lze přisoudit podobně formativní úlohu. Středobodem a ohniskem událostí je pak jednoznačně postava Lenina, revolucionáře, organizátora, manažera revoluce. Autor vypráví epický příběh, ze kterého mrazí, včetně historických, politických a ideologických souvislostí.

Kniha je fenomenální, text je dech beroucí. Jakkoliv jde o Leninův životopis, zaměřený primárně na jeho osobnost, autor se nevyhýbá nutnosti pojmout látku v rozsáhlých souvislostech, s ohledem na šíři historických událostí. Zcela zásadní součástí knihy je potom pokus, na základě dobových záznamů, článků, projevů a dalších archivních dokumentů, rekonstruovat způsob Leninova myšlení, uvažování a jeho přístup k ideologii a politice v průběhu jeho života.

Asi nemá smysl se příliš rozepisovat. Příběh sleduje klasické schéma: Leninovo dětství, vliv rodiny, školy, jeho osobnost, zásadní životní událost v podobě zatčení a popravy jeho bratra Alexandra Uljanova za účast na pokusu o atentát na cara Alexandra III. Dále jeho studia na petrohradské univerzitě, přirozená genialita, postupná radikalizace a příklon k socialistickému hnutí, vliv dobové revoluční literatury – zejména Černyševského „Co dělat?“, postupné a absolutní podřízení života revoluci, s tím související askeze, pracovitost, disciplinovanost, přísná racionalita a pragmatismus, ale též neutuchající cynismus, neústupnost, nesnášenlivost, bezskrupulóznost, manipulativnost a zcela typická ruská krutost a příklon k násilí. Postupná radikalizace má za následek střet s Ochrankou a následně vyhnanství. Další události pak již vedou k revolucím, nejprve pokus během nepokojů v roce 1905, poté ostrá verze v roce 1917, a následně již založení SSSR a Leninova role předsedy Rady lidových komisařů.

Kniha je nesmírně zajímavá zejména s ohledem na šíři historických a ideologických souvislostí. Autor předkládá svůj výklad událostí, komentuje chyby předrevolučního establishmentu, eufemisticky zkráceno na neschopnost cara a posléze Kerenského vlády činit správná rozhodnutí. Popisuje boje uvnitř socialistické strany, rozkol mezi bolševiky a menševiky, detailně vysvětluje roli Lenina.
Text od počátku ukazuje souvislost mezi osobností Lenina a výsledným marxismem-leninismem, respektive hlavní ideologickou doktrínou nově vzniklého Sovětského svazu. Autor jasně argumentuje ve prospěch myšlenky, že Lenin trvale vtiskl zejména své negativní osobností a charakterové rysy do nově zbudovaného státu: krutost, krutost, krutost, bezskrupulóznost, manipulace a lži, lži, a opět lži. Ostatně, text jasně ukazuje, že bezskrupulózní lhaní, manipulace a naprosto neregulovaná krutost jsou naneštěstí inherentní obecné ruské povaze – tento názor zastává vícero dalších autorů. Neméně důležitá je Leninova zásadní role v implementaci teroru, v podstatě okamžikem převzetí moci.

Kniha je nesmírně zajímavá a nabízí mnoho paralel s dnešním světem. Nejde jen o např. chování Rusů v aktuální Rusko-Ukrajinské válce. Lze nalézt podobnosti v chování moderní progresivní extrémní levice, novodobých komunistů, fanatických environmentalistů, aktivistů za práva kohokoliv a čehokoliv. Dodnes používají stejné prostředky a metody k prosazení svých cílů, dodnes bezostyšně lžou a manipulují.

Kniha toho nabízí mnoho a ještě víc. Jedna osobní poznámka na závěr. Fascinace komunismem a marxismem u západní progresivní levice, a vlastně u kohokoliv dnes, je pro mě zcela nepochopitelná a neomluvitelná. Neomluvitelná ani hloupostí dotyčného, ani jeho mládím, nezkušeností nebo naivitou, či nějakým záhadným poblouzněním. Neomluvitelná je stejně tak víra v jakousi mýtickou ideální humanistickou podobu komunismu, která sice historicky nikdy nevznikla, ale „kdybychom se přece jen ještě jednou pořádně zasnažili, tak nám ty pečený kuřata do těch našich tlam už opravdu lítat budou, všichni se budeme mít rádi a celkově to bude prostě super!“ Nenacházím pro to absolutně žádné pochopení, je to bolestivý nesmysl. Ten humanistický přesah, o kterém je z nějakého důvodu mnoho lidí přesvědčeno, že je součástí této zhoubné ideologie, je bezskrupulózně vylhaný, neexistující, je vmanipulovaný lidmi bažícími po autokratické vládě, je účelově smyšlený zkorumpovanými lidskými zrůdami, uzurpátory a tyrany, kteří nebudou váhat a opět sáhnou k teroru, bude-li třeba k prosazení cílů a udržení se u moci. Kniha to ukazuje. Historie to ukazuje. Doporučuji.

30.08.2023

Naprosto přelomové dílo z pera syna maďarských rodičů emigrujících po invazi v roce 1956 do Británie, které mapuje podmínky stimulující rozvoj revolučních hnutí a klíčových revolucionářů za carismu, průběh nejúspěšnějších revolučních pokusů i revolucí samotných. Vše je navíc napsáno velmi čtivě v relativně krátkých kapitolách, které se obsahově nijak neopakují, ale logicky na sebe navazují a knihu přetváří v dynamicky se rozvíjející napínavé drama - všechny informace jsou však exaktně ozdrojovány v poznámkovém aparátu na relevantní stránce (tak i v použité literatuře uvedené na konci) a je zde navíc snaha o vyvrácení nejtradičnějších kliché a lží, přičemž se zde opět potvrzuje, že západní impéria (která odjakživa měla v Rusku své zájmy ať již geopolitické tak ve formě investic svých občanů-oligarchů ovlivňujících politiku impéria) byla vždy (i dnes) zdatnější v propagandě a přepisování dějin/učebnic. Čte se to jedním dechem a je až neuvěřitelné, jak zatvrzele odolávají některé protisovětské lži zubu času a historiografické práci. Victor Sebestyen rozhodně nemá žádnou motivaci nechat na Leninovi "nitku suchou", ale prostě jako seriózní vědec nemá zapotřebí jej obviňovat ze (zlo)činů, na které nemohl mít sebemenší vliv nebo je dokonce prokazatelně neudělal. Bohužel knihu kazí naprosto absurdní doslov česko-britského ideologa antikomunismu Igora Lukeše, který asi knihu ani nečetl, ale bez sebemenšího váhání Lenina (celoživotního intelektuála) odhazuje do koše s maniaky typu Hitler, Pol-Pot apod., přičemž jej dokonce obviňuje i z geneze těchto veskrze negativních postav historie. V kontextu soudobé české po(kontra)revoluční masmediální propagandy, pro kterou nesmrtelným tématem je boj s (celosvětově již 40 let neexistujícím bolševickým) komunismem, se ani není, čemu divit...

11.03.2022

Pokud jste už nějaké knihy o Leninovi, ruské revoluci, bolševickém převratu a občanské válce četli, tak vás tahle kniha nějak výrazně nepřekvapí, víceméně vychází z předchozí literatury. Knihu vystihuje její anglický podtitul "An Intimate Portrait". Na rozdíl od jiných životopisů (D. Volkogonov, R. Service) se autor více než na "velkou politiku" soustředí skutečně na Leninův osobní soukromý život, jeho vztahy se ženami, přáteli, oponenty i nepřáteli. Autor je novinář, takže je to napsáno skutečně velmi čtivě. Více než polovina knihy se věnuje Leninovu životu do odjezdu zaplombovaným vlakem do Ruska v dubnu 1917. Řekl bych celkově, že je to velmi dobrý doplněk k nějakému podrobnějšímu a "odbornějšímu" zpracování dějin ruské revoluce (O. Figes, R. Pipes atd.).