Lenka
Anna Fodorova
Intimní příběh plný nečekaných zvratů a překvapivých odhalení. Suverénně napsaná próza o bolestných ztrátách, o lásce i rodinných tajemstvích, která se chvílemi čte jako napínavá psychologická detektivka. Autorka, povoláním psychoterapeutka, je dcerou poslední německy píšící pražské spisovatelky Lenky Reinerové (1916–2008). Ve své knize zachycuje s velkou empatií odcházení blízkého člověka a zároveň vypráví o nelehkém vztahu mezi matkou a dcerou. O tom, jak se zkušenosti a traumata rodičů propisují do života jejich dětí.... celý text
Přidat komentář
Tahle knížka mi byla hodně blízká, mám podobně starou babičku. Zajímá mě psychologický pohled, popis vztahu dcery a matky. Kniha je napsaná jemně, citlivě, možná bych uvítala ještě větší otevřenost, ale chápu, že je to chození po tenkém ledě. Kdybych podobný život jako má autorka, prožívala já, skoro bych se z toho hroutila. Ona je akční, schopná, proplouvá vším tak lehce..nebo to aspoň tak působí. A taky začínám tušit, odkud se berou moje zažrané zvyky, které manžel nese s nelibostí. Jíst starý chleba, nic nevyhodit, hrabat se v historii rodu, pátrat po dědičných faktorech a nacházet svoje staré kořeny. A to naše rodina nemá nic společného s holokaustem, ale těch tajemství je tam dost. Jako ostatně v každé rodině.
Nepoznám osobnosť Lenky Reinerovej, čo možno bolo na škodu a možno nie, vnímala som najmä liníu vzťahu dcéry a jej matky, matky stojacej na akomsi piedestáli, vnímala som dcéru,ktorá túži po uznaní matky, matku ktorá potlačila všetky negatívne pocity a prežívanie, ktoré je ľudské a prirodzene vlastné aj pre jej dcéru.
Pre mňa to bolo veľmi zaujímavé čítanie, "zniesla" by som aj o sto strán viac. Šmrnc knihe dodáva to že autorka je psychoterapeutka a tak jej náhľad na vzťah s matkou je o trošku hlbší.
Vztah matky a dcery… Věčné téma. Tolik z nás ho prožívá. Jako dcery, jako matky…
Vztah matky Lenky a dcery Anny byl poznamenán tíží holocaustu, vězením v 50.let, výjimečností autorčiny osobnosti….byl složitý ale plný velké lásky.
Už dlouho jsem nečetla tak intimní, laskavou a dojemnou knihu.
Autorce velký dík za to vše.
„Trauma, které se přenáší z jedné generace na další. Mluvilo se o tom jako o čistě psychologickém fenoménu a až později neurověda potvrdila, že trauma se může přenášet také geneticky, dědit skrz molekuly a buňky. Trauma nepřekonatelných ztrát a viny za přežití, trauma všudy přítomného žalu, který se v člověku hluboce usedá, Trauma, pro něž schází slova.“
„ Byli jsme zde cizinci, turisté na krátké návštěvě, a navzdory tomu náš soukromý smutek v tomto okamžiku sdílela celá země. Bušilo mi v hrudi. Vedle mne stála matka, oči měla zarosené, a já se najednou lekla, že jí žalem pukne srdce. Žalem, který musel zůstat mezi námi utajený, možná z obavy, že kdybychom mu daly volný průběh, nikdy by neskončil. A tenhle náš tak zřídka projevený žal, kterého jsem se celý život, i ve chvílích radosti a veselí, tolik obávala, na pár minut svou intenzitou ochromil celý národ. Nikdy jsem takovou sounáležitost nepocítila.“
„Vám se nic nestalo. Tato jednoduchá věta v sobě skrývala celou škálu nepřipustitelných pocitů. Hněv, výčitky, bezradnost, hanbu, vinu,. V hierarchii smutkustojí moje generace až někde v zadní řadě, nám se nestalo nic, našim rodičům se stalo vše. Tedy téměř vše. Těm, kterým se skutečně stalo vše, ti to nepřežili a my se nikdy nedozvíme, jaké to bylo. Jenomže ono lehounké nic sedí mé generaci za krkem jako těžké břemeno. To nic nás v dětství formovalo, mnozí z nás se tím nic dodnes zabývají. Dotýkají se toho, mluví o tom, píší, točí filmy, skládají hudbu, u některých se z toho stala téměř posedlost.“
...a čtou takové knihy hledajíce odpovědi...
Literární rozloučení dcery s její milovanou maminkou, známou spisovatelkou. Současně také seznámení s ne úplně jednoduchou osobností L.R. a s některými úseky složité a utajované rodinné historie. Je to zajímavé, citlivé a upřímné vyprávění a vzpomínání. Paní Fodorová má můj velký obdiv.
Třináctá komnata spisovatelky Lenky Reinerové by byl výstižnější název této knihy. Její dcera Anna Fodorová zvolila jen jméno Lenka, které více vystihuje její empatický vztah ke své milované matce. Život plný zvratů a bolestných ztrát, který zůstával pro okolí utajen až do bolestného závěru dlouhého života Lenky Reinerové, kdy najednou Anna nachází chybějící střípky informací do rodinné mozaiky. Kniha: Vy jste se narodili až po válce. ,,Vám se přece nic nestalo,, Tato jednoduchá věta v sobě skrývá celou škálu nepřipustitelných pocitů: hněv, výčitku, bezradnost, hanbu, vinu...V hierarchii smutku stojí celá moje generace až někde v zadní řadě, nám se nestalo nic, naším rodičům se stalo vše. Tedy téměř vše. Těm, kterým se skutečně stalo vše, ti to nepřežili a my se nikdy nedovíme, jaké to bylo. Jenomže ono lehounké nic sedí mé generaci za krkem jako těžké břemeno. Dotýkají se toho, mluví o tom, píší, točí filmy, skládají hudbu, u některých se z toho stala téměř posedlost...Někdy i napsáním knihy spadne kámen ze srdce a odlehčí se svému svědomí a hlavně důstojně se rozloučí autor s milovaným člověkem. A my čtenáři si rádi takové s láskou napsané knihy přečteme. Doporučuji.
Štítky knihy
Londýn stáří vzpomínky rodinné vztahy spisovatelé nemocnice, špitály matky a dcery spisovatelky
Lenka
Odcházení ...... dcera doprovází svou matku v poslední fázi jejího života a reflektuje při tom jejich vztah poznamenaný matčiným traumatem, který si sebou celý život nesla. Krásné, smutné, citlivé, upřímné, otevřené.