Lenka
Anna Fodorova
Intimní příběh plný nečekaných zvratů a překvapivých odhalení. Suverénně napsaná próza o bolestných ztrátách, o lásce i rodinných tajemstvích, která se chvílemi čte jako napínavá psychologická detektivka. Autorka, povoláním psychoterapeutka, je dcerou poslední německy píšící pražské spisovatelky Lenky Reinerové (1916–2008). Ve své knize zachycuje s velkou empatií odcházení blízkého člověka a zároveň vypráví o nelehkém vztahu mezi matkou a dcerou. O tom, jak se zkušenosti a traumata rodičů propisují do života jejich dětí.... celý text
Přidat komentář
Až po více než 10 letech, byla AF schopná své matce říct, prostřednictvím této knihy, co cítila a cítí. Je to zpověď dcery o životě ve stínu své slavné matky. Ale hlavně matky, která si stejně jako mnohé další, nese svůj kříž.
Útlá knížka je jakousi terapií, vyrovnáním se s pocitem zodpovědnosti spojeným s tím, že autorka je jediným dítětem ženy těžce zkoušené osudem, spisovatelky která sama pocitem viny a zodpovědnosti trpěla celý život. Kniha je zároveň obhajobou před sebou samou, před přáteli a příbuznými i před samotnou Lenkou. Během čtení mi obě ženy - Anna i Lenka - přirostly k srdci a těžko jsem se s nimi loučila. Krásný vztah matky a dcery, krásný život, cosi nevyslovitelného je mezi řádky, co mě nutí myslet na ně ještě dlouho po dočtení.
Krásné, laskavé vzpomínky na maminku, psané s jemným vtipem i dojímající. Podnětné k zamyšlení jsou dvě roviny. Jednou je napjaté očekávání při hledání širší rodiny, které může a nemusí skončit zklamáním. Druhou pak snaha o nalezení schůdné cesty mezi bytím zde pro svého nejbližšího, povinnostmi k okolí a vlastním životem. Ideální řešení není, nějaká výčitka svědomí vždy přijde..
Knihu vnímám jako osobní povzdech dcery.
Vypsání se z pocitů ztráty. Ale proč až s desetiročním zpožděním?
Čekal jsem více emočních prožitků, byť několik jich v textu najdete.
Nelíbila se mi koncepce vzpomínek.
Možná vám budu připadat neetický, ale ve vyprávění pociťujete prazvláštní náklonnost k umírající osobě a jejímu obtížnému skonu. Chcete se co nejdříve dozvědět, kdy stará paní zemře. A jak...
Nehodnotím řemeslné zpracování, protože jen pro něj samotné knihy nečteme.
Jednoduchá, ale zároveň obtížná kniha.
Kdo chce poznat něco víc o vztahu dcery a matky, bude muset hledat jinde. Paní Anna Fodorová byla málo osobní...
Obdivovat paní Lenku Reinerovou je snadné, její život nebyla procházka růžovou zahradou a ona ho zřejmě zvládla s grácií. Její fyzická krása byla patrná i v pokročilém věku.
I přesto všechno mě mnohem víc zaujala její dcera. Protože matce se děly věci, které prostě zvládnout musela, ale týkaly se jí osobně. Jak si má dítě vysvětlit, že je milovaná maminka jiná, než by si dítě přálo? Za všechno jediná věta z knihy: "A ona, k mému absolutnímu údivu, mě tehdy upozornila, že v životě už ztratila hodně, a jestli ztratí dceru, přežije to." A stejně člověk z knihy cítí lásku dcery k matce.
Absolutně úchvatný byl styl, kterým je kniha napsána. Čistota a svěžest jazyka, opravdu blaho číst takový text. Byť i dlouho po přečtení cítím smutek, dojetí, tíseň.
Paní Lenku Reinerovou jsem vždycky měla tak nějak přirozeně ráda, i když psala pouze v němčině. Naštěstí pro nás čtenáře, měla skvělou překladatelku O. Walló.
Její dcera Anna zde výstižným a poutavým způsobem popsala vztahy dvou žen, matky a dcery... a že to byly životní Osudy s velkým O asi netřeba dodávat. Líbí se mi způsob, jak o své mamince vypráví. Kdo má paní Lenku rád, doporučuji tuto útlou knížku k přečtení.
Tak vzácně citlivě, přesto výstižně napsáno - jako bych se stala členem rodiny. Krásná kniha!
Užíval jsem si každou stránku, všudypřítomnou pokoru, krásný, jednoduchý, výstižný a tím i působivý jazyk. Čtenář se může těšit na mimořádný životní příběh matky a dcery. Nalezne nevšední cit pro detail a popis, zároveň i umění postihnout celek a sestoupit pod povrch. Lenka je "malé velké" dílo plné lásky a poznání. Prosté patosu, se schopností léčit. Dílo citlivé a znamenité spisovatelky.
Ke knížce jsem se dostala náhodou a nečekala jsem, že mě vyprávění o spisovatelce Lence Reinerové z pohledu její dcery tak chytne a zaujme. Přečteno takřka jedním dechem.
Lenku Reinerovou mám ráda jako spisovatelku a statečnou ženu, její dcery Anny si vážím neméně. Nejen jako dobré a statečné dcery (určitě muselo být náročné žít ve stínu takové matky), ale i jako spisovatelky, byť jiného druhu než byla její matka. Děkuji za zajímavé a inspirativní čtení.
Kniha, která vezme za srdce - škoda, že nemůžu dát víc než 5 hvězdiček.
Je napsána formou útržků historie, ze kterých si čtenář skládá mozaiku života obdivuhodné ženy spisovatelky Lenky Reinerové a života její dcery Anna Fodorové - a ten taky nebyl snadný. Při čtení jsem si často zkoušela představit sebe v situacích, ve kterých se ocitly matka Lenka nebo dcera Anna, a přemýšlela nad tím, jak bych se zachovala já.
Obdivuji autorku, jak dokázala i stinné stránky vztahu mezi ní a matkou popsat s láskou a pochopením.
Knihu jsem přečetla už dvakrát a věřím, že se k ní ještě vrátím.
Lenka. Příběh matky a dcery. Příběh, ohraničený posledními měsíci života Lenky Reinerové, ale s mnoha odbočeními do minulosti, dávné i nedávné. Matka, zocelená událostmi a dobou, které si nevybrala, ony si vybraly ji. Dcera, která svou matku miluje, obdivuje ji a za všech okolností je ochotna ji pomoct. Dcera, která má, dle mého názoru, vysokou míru empatie, pravděpodobně proto si v určité etapě svého života vybrala jako povolání psychoterapii. Na spoustu věcí mají rozdílné názory, řešení a přístupy. Ukazuje se zde, že sice přicházíme na svět s nějakou genetickou výbavou, ale obrovský vliv na nás má i doba a hlavně překážky, které nás na cestě životem čekají. Někoho tyto překážky vybudí k tomu nejlepšímu, co v něm je, někoho uzemní či dokonce semelou. A pak jsou události, které neovlivníte... Autorka svou matku miluje, ale životní zkušenosti jsou, alespoň podle mě, nepřenositelné. Když jde člověku o život, jiní lidé ohrožuji vaši existenci, a přežije, tak vše ostatní, každá překážka, je malicherná. Možná chápu, proč hlavní hrdinka netouží vyhledávat vztahy z minulosti, otevírat staré rány v kdysi rozvětvené rodině, ale zároveň nemlčí, se svými zkušenostmi veřejnost prostřednictcím své tvorby seznamuje. Zároveň chápu i dceru, která má, asi i oprávněný pocit, že je o podstatnou část svého dětství, života a rodiny ochuzena. Kniha se spoustou myšlenek, ke kterým se určitě budu vracet. Doporučuji.
Lenka Reinerová, má milovaná autorka. Zdráhám se posuzovat spisovatele podle jejich knih, i když ty s autobiografickými motivy k tomu přímo vybízejí. U Lenky Reinerové jsem se neubránila. Obdivuji její duševní sílu. Předpokládám, že čtenáři „Lenky“ znají její osudy a také si říkají, jak se dalo tohle všechno vůbec přežít, natož s tak optimistickým náhledem na život a vírou v lidi. Anna Fodorova, zdá se mi, nezdědila po mamince spisovatelský talent stoprocentně, zato má schopnost proniknout do lidské psychiky. Díky ní jsem snad pochopila nejen spojení „patologický optimismus“, ale i to, že určité množství duševní síly, moudrosti a nadhledu můžeme získat v genech, ale většinu si musíme tvrdě oddřít, třeba i za cenu tvrdosti vůči sobě i druhým. Už jen za tohle pět hvězd.
o lásce, neuvěřitelné ženě a spisovatelce a zároveň nelehké matce, transgeneračním přenosu traumatu a odcházení.
doporučuju všem, v jejichž rodinách se nesmělo mluvit o určitých věcech z rodinné historie. kde byla bolest cítit, ale všichni se chovali, jakože tam nic takového rozhodně není, nikde a rozhodně ani nikdy nebylo.
Tuhle knihu jsem si užíval. Lenku Reinerovou mám moc rád, její knihy mi už daly hodně ... Tohle je takový pohled na spisovatelku jinýma očima. Spíše než na spisovatelku je to pohled dcery na matku. Myslím, že tahle kniha je jakýmsi vyrovnáváním se s komplikovaným vztahem mezi matkou a dcerou. Smiřování se s tím, že každý den může být poslední...
Četla jsem všechny knížky od Lenky Reinerové, všechny byly skvělé. Byla jsem zvědavá na její osobnost z pohledu její dcery a byla jsem nadšená. Přečetla jsem takzvaně jedním dechem. Děkuji.
Štítky knihy
Londýn stáří vzpomínky rodinné vztahy spisovatelé nemocnice, špitály matky a dcery spisovatelky
Lenka
Kniha se mi dostala do rukou náhodně a hned mě praštila do očí její výrazná oranžová obálka. Pak jsem si přečetla o čem to je a velmi mě to zaujalo. Prolistovala jsem knihu a koukám, že začíná citátem - ideální kniha pro Čtenářskou výzvu 2024.
Nerozumím tomu, jak může někdo tuto knihu hodnotit jako "Paní Anna Fodorová byla málo osobní..." Z mého pohledu je tato kniha velmi osobní i otevřená. Podobné situace i myšlenky jsme zažívali minulý rok v rodině se smrtí babičky. Je to výpověď tíživá i milá, upřímná i decentní. Pokud vás zajímá Lenka R. a/nebo popis vztahů matka-dcera, rozhodně doporučuji.
"Smutek trvá, navždy se usadí v jednom záhybu duše. Když to člověk ví, dokáže s tím vycházet. Smutek neumí nenávidět ani prominout, je tichý a hluboký. Díky němu lze možná dokonce i vytěžit víc ze života..."
(Lenka Reinerová, Vůně mandlí, 1996, č. 2007)