Kdo to vlastně je?
Turk (p) , Bob De Groot
Leonardo patří k nejoblíbenějším frankofonním komiksům. Od roku 1977 vyšlo více než 40 alb a autorskou dvojici Turk a de Groot lze právem označit za krále evropského komediálního komiksu. A přitom i v pořadí třetím albu jde stále o totéž – bláznivý génius Leonardo vynalézá jeden pošetilý vynález za druhým a jeho věrný sluha mu s nevolí pomáhá, takže neúspěch, ba přímo katastrofa, jsou vždy zaručeny. Jde o totéž a přitom nově v tisíci veselých variantách a zbrusu nových a ztřeštěných nápadech, které pobaví malé i velké čtenáře. Právě proto je Leonardo hned od počátku úspěšný i u nás. Napomohl k tomu též nápaditý a hravý překlad Richarda Podaného.... celý text
Literatura světová Komiksy
Vydáno: 2012 , CooBooOriginální název:
Léonard, c´est un quoi, déja?
více info...
Přidat komentář
Pro mě zatím nejlepší díl, oplývající nejen chytrým humorem, absurditou a neuvěřitelnými vynálezy, ale také stále se zlepšující kresbou. Učedník dostane co proto a ani kocour na tom nebude nejlépe. Každý krátký příběh, epizodka, má skryté kouzlo, hravost a je vidět, že si autoři dali záležet a stvořili sérii, která baví nejenom děti, ale také mnoho dospěláků.....
Na Leonardovi je vidět, jak je to hravá postava, jak si tvůrci její eskapády užívali a užívají a dovedou to převést i na vás. Komická postava by měla být komická a Leonardo takový skutečně je. Zábavný hrdina, který rozhodně nemá jen dobré vlastnosti, stejně jako je nemá učeň. Jsou protiklady, ale přesto si rozumí. Nebo respektive jsou nuceni si rozumět. Jsou od sebe neodlučitelní, i když tím oba do jisté míry trpí.
Mé nadšení z celé série maličko vyprchává, protože buď jsem se nasytil prvními dvěma sešity, nebo už se dostávám do věku starého páprdy, jehož rozesmějí pouze filmy ze zlatého fondu Bořivoje Zemana. Což o to, ony ty krkolomné úrazy, pády a karamboly mají stále svoje kouzlo, ovšem fórky se začínají opakovat a pointy jednotlivých scének jsou značně předvídatelné. Zachraňuje to bezezbytku hravá Turkova kresba, plná detailů mimo plán, jež všechny ty vynálezy Leonardovy geniální mysli dělají o tolik realističtější. Scénáře Boba De Groota však najednou postrádají šmrnc originality, protože věčně se opakující scény, jak mistr mlátí líného učně a obráceně, jsou sice zábavné, ale také pořád stejné. Paradoxně mě tak mnohem víc bavily bezeslovné rozepře kočky s myší, jež se v mnoha epizodách odvíjejí na pozadí konfliktu ústředních hrdinů. Na druhou stranu, tohle je přesně ten typ komiksu, který i když otevřete každý rok znovu, neustále v něm najdete momenty, které vás bezprostředně rozesmějí.