Leonie Martinová
Marie Baudouin-Croix
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/392608/bmid_leonie-martinova-BNi-392608.jpeg
5
8
8
Leonie Martinová (1863–1941), starší sestra svaté Terezie z Lisieux (1873–1897), zůstávala dlouho ve stínu svých sester a rodičů. Její život přitom krásně ukazuje, jak Bůh umí proměnit člověka, který je v očích druhých „problém“ či „přítěž“. Rodiče mají s Leonií odmala těžkosti. Maminka se v dopise příbuzným ptá, „jak to všechno dopadne“. Terezie píše lapidárně „chudák Leonie“. Tvrdohlavá dívka je typická průšvihářka, není s ní k vydržení. Nikdo neumí najít klíč, jak ji usměrnit. Přesto se Leonie stane nadějí pro mnohé. Pro mladé je živým svědectvím, že u Boha není beznadějných případů. Do kláštera vstoupí úspěšně až napočtvrté. Důležité je vydržet ve svých základních rozhodnutích a doufat v Boha, i když se životem někdy motáme a tápeme. Pro dnešní rodiče je její příběh posilou – Bůh otevírá srdce i nejnepřístupnějším povahám.... celý text
Duchovní literatura Náboženství Biografie a memoáry
Vydáno: 2018 , Karmelitánské nakladatelstvíOriginální název:
Léonie Martin. Un vie difficile, 1989
více info...
Přidat komentář
Výborně připravený životopis neprávem opomíjeného průšviháře rodiny Martinových... rozhodně je třeba pochválit využití pramenů, a byť text není úplně "čtivý", přesto jsem si ho dost užila, hodně se dozvěděla, hlavně znovu to, že ke svatosti se přes slabosti můžeme dohrabat opravdu každý...
Leonie Martinová
Mám slabosť pre rodinu Martinových, v rôznych situáciách na rôznych jej členov myslím (najmä teda na Terezku, ktorej občas aj zaspievam Terezu od Waldemara Matušku :)) a zrejme ma ešte dlho neomrzí čítať si z času na čas knihy o tom-ktorom z nich. Tentokrát to vyšlo na Leoniu. Túto knihu o nej som mala v oku dlhšie, o jej existencii som sa dozvedela z Katolíckych novín a odvtedy som si vravela, že raz si ju kúpim, a keď mi ju teda tieto Vianoce Ježiško doniesol, veľmi úprimne som sa tešila. O to viac ma samu prekvapuje, že nakoniec ma kniha (i Leonia) sprevádzali od Vianoc až po Veľkú noc, pre mňa to však bol typ čítania, ktoré, hoci je pútavé, treba dlhšie vstrebávať, aby bol z neho i nejaký osoh.
Veľmi sa mi páčila štruktúra: krátke kapitoly, veľa citácií zo súkromnej korešpondencie celej rodiny, minimum autorkiných subjektívnych vsuviek. Naozaj skvelý spôsob, ako niekoho predstaviť – a keď je tým niekým Leonia Martinová, asi ani nemusím zdôrazňovať, aké pokojné a podnetné čítanie to bolo. Naozaj veľmi sympatická osoba.