Leoš Janáček: Ostravsko k 30. výročí úmrtí
Ivo Stolařík
V osobních vzpomínkách přibližují autoři, většinou rodáci z Ostravska, velkého hudebního skladatele jako vzácného člověka, osobitého a průbojného umělce a nezapomenutelného učitele.
Přidat komentář
Štítky knihy
vzpomínky Leoš Janáček, 1854-1928 sborníky
Autorovy další knížky
| 1997 |  Těšínsko 1. díl |
| 2003 | Těšínsko 5. díl |
| 2002 |  Život není fráze |
| 1994 | Patřili k prvním |
| 2001 |  Těšínsko 3. díl |
Sborník se skládá z osmi částí. Každá má jiný rozsah, jiného autora. Na slovo skoupý však není ani jeden, takže radost se začíst. Ohlížejí se, vzpomínají, Janáček s nimi a před nimi ožívá… Je to silné, úsměv vyvolávající, plné citu. // Dávám maximální počet hvězdiček.
Konkrétně vzpomíná:
- Gustav Pivoňka (1895-1977)
- Helena Salichová (1895-1975)
- Emil Burejsa (1898-1985)
- Cyril Vymetal (1890-1973)
- Mirko Hanák (1891-1972)
- Milan Luzar (1896-?)
- Antonín Brož (1895-1983)
- Jan Václav Sládek (1909-1992)
---------------------------------
ÚRYVEK:
(…) Rozloučil jsem se se všemi kolegy a profesory a nakonec jsem šel za Leošem Janáčkem. Vejdu do ředitelny, Janáček už tušil, za jakým účelem. Tak už, už? „Ano, pane řediteli. Přicházím se rozloučit a poděkovat Vám.“ No, no, vždyť se ještě uvidíme. Či ne? Odpovídám: „Kdož to ví! A kdybych snad potřeboval vysvědčení, požádám o ně písemně.“ To se rozumi, budete ho mit u mě připravene. Velmi nerad vas ztracim, davejte na sebe dobry pozor a vraťte se mi zdrav. Dlouhým stiskem ruky a pohledem do tváře to skončilo. Byli jsme oba dojati. Během vojenské služby jsem vysvědčení skutečně potřeboval a Janáček mi ho – vlastnoručně napsané – na moji žádost obratem poslal. Mám ho dodnes a opatruji ho jako cennou památku na vzácného člověka. Také jsem mu z různých míst, kde jsem se octl, poslal pozdravy. Velmi ho těšily a na všechny mi odpověděl. (…)