Lepší krev
Michael Bennett
Sériové vraždy probudí temnou minulost Nového Zélandu. I v ráji číhá smrt. Policejní vyšetřovatelce Haně Westermanové jednoho dne přistane v e-mailové schránce záhadné video, které ji zavede do zazděného pokoje, kde visí brutálně zavražděný muž. Pak následuje další zpráva a další mrtvý… Hana odhalí mrazivou spojitost se zločinem, který se odehrál před sto šedesáti lety, a zjistí, že vraždy souvisejí s utu, maorskou rituální odplatou, i s ní samotnou. Ocitá se tak na stopě prvního sériového vraha v dějinách Nového Zélandu a musí ho zastavit dřív, než dokončí svůj ďábelský plán. V sázce je totiž to nejcennější, co má.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2022 , CosmopolisOriginální název:
Better the Blood, 2022
více info...
Přidat komentář
Trochu zvláštní kniha - nevěděla jsem jestli mám mstitele odsuzovat či mít pochopení - lze pochopit důvody, ale vraždou se nic nevyřeší. Zajímavé prostředí Nového Zélandu, mnoho informací o maorské kultuře (jen se mi nechtělo stále listovat dozadu, abych pochopila maorské výrazy). Svérázná detektivka maorského původu, rodinné trable. Bylo by zajímavé narazit na další díl s jejími osudy.
Potešilo ma neokukané prostredie Nového Zélandu a netypický antagonista. Taktiež komplexnosť postáv a zakomponovaný život a tradície maorských kmeňov, ako aj ich súčasné postavenie v spoločnosti.
Pútavé čítanie. Z textu cítiť že autor je scenárista, pretože na mňa celá kniha pôsobila ako film. Myslím, že to umocnilo môj celkový zážitok z nej.
Utu není pomsta, je to povinnost. Lepší krev nevinných než žádná. Dluh zmizí tehdy, když je obnovena rovnováha.
Kniha mě překvapila originalitou motivu, popisem maorských dějin a zvyků. Chtělo by to další díl.
Mohla by to být tuctová detektivka s hrdinkou s rodinnými problémy, s rafinovaným zločinem, jakých jsme už četli nespočet. Ale šmrnc a neotřelosti jí dává motiv vražd a taky destinace - Nový Zéland a taky zakomponování maorské kultury a historie.
Můj první thriller z Novozelanského prostředí. Já jsem nadšená z neobvyklého prostředí Nového zélandu a maorského kmene. Zabývá se náročným kulturním prostředím a tématem nezhojených brutalit, které Maorům přinesla koloniální minulost.
Autor skvěle příběh propojil, dozvíme se hodně o historii maorů a přitom společně se sympatickou vyšetřovatelkou Hanou odhalujeme sériového vraha. Příběh je postaven na partnerech – partneři v životě, partneři v lásce, a nyní také partneři ve zločinu. Manžel Hany je její šéf, sice má novou partnerku, ale ještě nejsou rozvedeni a ve střídavé péči vychovávají dceru. Musí se tedy domluvit jak na poli pracovním, tak na poli soukromém. Tohle se mi moc líbilo, jak si manželé vycházejí vstříc a jak nic není problém a jsou schopni se spolu domluvit. Tento profesionální přístup jsem kvitovala a na druhou stranu i obdivovala. Ale za hodně může i Hana – ta je velmi pečlivá a svědomitá jak ve své práci, tak i v životě.
Klidně bych si dovedla představit, kdyby autor napsal pokračování, určitě by tohle byla skvělá série. Věřím, že by se ještě nějaký nápad našel. A měli bychom tady něco podobného, jako píše Linda Castillo s prostředí amišského Příběh se četl sám.
Můžu jen a jen doporučit!
Není to autorova chyba, ale já si jeho knihu se zápletkou týkající se novozélandské historie a koloniálního zvěrstva dokonale neužila. Téma i prostředí bylo pro mě dost exotické a vadilo mi, že mu dobře nerozumím. Myslím ale, že pro informovanějšího čtenáře to může být povedené čtení. 3,5 hvězdičky
klasický příběh s chytrým sériovým vrahem a umanutou policajtkou ozvláštňuje maorská kultura a taky fakt, že vlastně s vrahovými motivy souhlasíte, ne už s jeho prostředky...
Dočteno se sebezapřením, nelíbilo: sice z mnou oblíbené oblasti u protinožců, ale tolik historických křivd, které se - podle výkladu v knize - nevesele přenášely dál a dál, takže jejich odplata, řešení oko za oko na potomcích v osmé generaci, podle Maorů byla vlastně v pořádku. Tolik špatného v minulosti a tolik jiného špatného v současnosti aby jeden pohledal. Samozřejmě jsme se s autorem ani vzdáleně nedobrali smysluplného lidského řešení - zřejmě totiž žádné takové, zejména neubližující - neexistuje (ať jde o Maory, otroky, oběti kolonialismu, nebo nám bližší časově a místně válečné oběti či oběti komunizmu).
Ta tvrdošíjnost, zarputilost, nenávist, to mne opravdu zlobilo. stejně jako přehršle slov, výrazů a vět v Maorštině - sice byly vysvětleny dole na stránce poznámkou, ale kvůli jejich množství a současně častému opakování by byl vhodnější samostatný slovníček.
Strašlivá byla také přítomnost nebinární postavy, zcela mimo děj, nedůležitá, zřejmě přilepená pro ještě větší "politickou korektnost" autorem. Takže jsem se poprvé v literatuře musela prokousávat věčným oni říkají, oni zářili, oni jsou krásní a neodolatelní - ve skutečnosti "to" si žilo ve svém zářivém nedotknutelném světě, takže ani nevědělo, že pár metrů daleko hrozí jeho kamarádce smrt, jen se to nadmíru spokojeně vznášelo ve vlastní bublině na tanečním parketu, samozřejmě okouzlujícím způsobem...