Lepší život
Anna Gavalda
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/220158/bmid_lepsi-zivot-220158.jpg
3
103
103
Dva příběhy. Mathilde je 24, žije v Paříži v podnájmu s dvěma spolubydlícími a místo studia píše PR články pro firmu svého švagra. Říká, že je šťastná, ale vždycky se musí napít, aby si to připomněla. Jednoho dne zapomene v kavárně kabelku. Stane se zázrak: tašku vezme podivný muž, nehezký, venkovský typ s neobvykle přímým vyjadřováním a vrátí ji Mathilde naprosto nedotčenou. O několik měsíců později se právě kvůli tomuto muži rozhodne změnit svůj život. Yannovi je 26. Lepší vzdělání už mít nemůže, ale zatím nenašel práci. Živí se proto jako prodavač a očekává lepší zítřky. Neříká, že je nešťastný, ale často, když přechází po mostě nad Seinou, si představuje, že skočí dolů a utopí se. Jednoho dne ho soused pozve za odměnu na večeři. Za pár hodin se právě kvůli tomuto muži rozhodne změnit svůj život. Dva příběhy. Dva příběhy dvou mladých lidí naší doby, sytých, ale vyhladovělých, uhlazených, dobře vychovaných, ale rozzlobených a nespokojených, kteří se rozhodnou radikálně změnit svůj život i s tím rizikem, že se dopustí omylu, než aby žili jako doposud.... celý text
Literatura světová Romány Pro ženy
Vydáno: 2014 , Mladá frontaOriginální název:
La Vie en mieux, 2014
více info...
Přidat komentář
Yannov príbeh bol ozaj inšpiratívny, veľmi sa mi páčil. Ale Mathilde.. až do 130 strany som čakala na nejakú podstatu, že sa udeje niečo nečakané, čo možno aj "utriedi" dej. Po dočítaní príbehu som si to vysvetlila tak, že autorka zrejme chcela poukázať na chaos, ktorý má vo svojom vnútri asi každý mladý človek v určitom období svojho života keď sa hľadá, alebo zisťuje, že je niečo zle, ale nemá šajn čo to je. Ak bol zámer ten, aby si čitateľ zažil spolu s postavou jej duševný stav zmätenosti a hľadania, to sa podarilo veľmi dobre (hoci na mňa to bolo v určitých pasážach až príliš lyrické). No čo už, není každý den posvícení ;). Neodradilo ma to ale až natoľko aby som sa porozhliadla aj po ďalších dielach tejto autorky. Lebo, ako tu už niekto spomenul, "Kdyby tak na mě někdo někde čekal", to bolo veľmi dobré čítanie.
Sú knihy, na ktoré si pamätáte ešte dlho, či uz boli vynikajúce, alebo naopak absolútnym brakom. A potom je tu kniha Anny Gavaldy, ktorá vám nedá absolútne nič. Kniha Lepší život obsahuje 2 poviedky- jedna je so ženskou hlavnou postavou a druhá s mužskou. A o čom sú? Obe postavy hľadajú lepší život. A to je tak asi všetko, čo k tomu viem povedať. Nevýrazné, plytké, prostoduché, čiernobiele. Pre intelektuálneho čitateľa bez umeleckej hodnoty. Pre čitateľa naivných, lacných románov zase príliš intelektuálne. Táto kniha mohla rovno zostať v šuplíku spisovateľky a hviezdičku pridávam iba preto, pretože Gavalda má aj na vycibrenejšie kúsky (napr. Kdyby tak na mě někdo někde čekal).
Jedna kniha, dvě povídky. Absolutně nevím, co si o knize myslet. Dobré x špatné? Nevím. Bavila mě, přečetla jsem až do konce, ale půlka knihy jsou žvásty o ničem. Během čtení mi unikaly souvislosti a trochu se ztrácela. Konce oba překvapivé, nečekané a to mám ráda, ale prostě nevím. Nemastné neslané.
Čte se dobře, rychle.
U prvního příběhu jsem nerozuměla, jak to vlastně skočilo.
Druhý příběh se mi moc líbil, i když byl takový komorní. Zanechal ve mně otázky, otazníky a vykřičníky.
A v tom vidím smysl knih.
Citát:
"Jak je těžké být sám sebou, když sám sebe neinspirujete."
První povídka měla spád, bavila mně, ta neurotická smršť slov byla podle mě účelem vykreslení postavy Mathilde. Jen sem měla malinko problém uvěřit tomu, že by ji zaujal takový podivín a finalé už bylo trochu křeč. Druhá povídka o Yannovi neměla chybu. Tam se povedlo zachytit jádro pudla. Konec může někomu připadat přestřelený, ale já jej vnímám především jako symboliku nebát se otočit ve svém životě všechno vzhůru nohama. Když vás něco štve, tak si prostě jen nestěžujte a dělejte s tím něco! :-)
Nenáročné čtení, dva příběhy, druhý lepší než první, oba jsou o touze žít jinak a lépe (jak napovídá název) a o jejím (ne)naplnění. První příběh mi připadal prázdný, jako kdyby autorka nedokázala jít do hloubky. Téma by se přitom dalo vytěžit mnohem víc.
Najprv Mathilde, potom Yann. Mathilde bola menej presvedčivá, nereálnejšia. Po nej však prišiel Yann. Pri ktorom som už nepochybovala. Rozumela som, kam kniha smeruje. A páčilo sa mi to.
Pretože pocity Mathilde a Yanna sú často aj našimi pocitmi. Každý deň vstávajú a zaspávajú - no medzitým len prežívajú svoj každodenný život a tvária sa (zdanlivo) šťastne. No v skutočnosti sú znudení, znechutení. Zmätení. Hľadajú "hlbší zmysel". A nedarí sa im.
"Všetky tie priepasti, závrate, čiarové kódy, ktorých sa v metre dotýkate a ktoré vás vyhodia ako starú sračku vo chvíli, keď "to" z vás už nedostanú. Všetky tie rozptýlenia, ktoré vás rozptyľujú a odvádzajú pozornosť od vás samých, ktoré vás odnaučili myslieť, snívať, rozprávať sa so sebou, spoznávať sa alebo znovu objaviť seba samého, pozerať sa na iných, usmiať sa na neznámych, zastať sa nepsravodlivo obvinených, flirtovať, baliť, dokonca aj šukať!, ale ktoré vám poskytujú ilúziu, že to všetko robíte a objímate celý svet... Všetky tie zakódované city, priateľstvá, čo visia na vlásku, ktoré musíte každý večer dobiť a z ktorých nezostane nič, keď vypadnú poistky, to nie je fantasmagória, nie? A viem, o čom hovorím. Tiež krvácam."
Kopa zvastov!
Cela kniha je len zmes chaotickych prirovnani, pridavnych mien, privlastkov a snahy vymenovat vsetky slova ake na svete existuju. A tie zbytocne vulgarity a sprostosti! Kniha sa mi vobec nepacila a nedoporucujem ju!
tusim uz gavalde definitivne dochadza dych s nametmi, budovanim zapletky a - aj - hlbky dialogov.
aj billie som odlozila po par stranach,tu som vydrzala do polovice knihy. to, co sa tvari ako hladanie hlbsieho zmyslu je tak povrchne vybudovane, az no.
Když přečkáte první příběh (uznávám, že stojí za starou bačkoru), ten druhý dost vynikne.
Těm, kteří se ve svém životě trochu plácájí, může být nápomocen, může motivovat. A to určitě chcete. Buďte lepší.
Anna Gavalda tu po čtenáři pálí dávkami podivných slovních spojení, bizarních vět a vulgarit s kadencí kulometu. Slovní náboje jsou naplněny otráveností, pocitem prázdnoty a zbytečnosti, které pociťují obě hlavní postavy. Více však hrdinka první povídky, Mathilde - nevyzrálá, nezodpovědná, povrchní 24letá žena, která se jako zázrakem změní po jednom neobyčejném setkání s mužem. Autorka se velmi snaží, aby čtenář přijal její poselství a uvěřil v možnost náhlých obratů v životě, v 180stupňové změny chování i jednání. V ohromující bleskovou změnu k lepšímu životu. U některých lidí se to jistě povedlo, ale já jsem té změně neuvěřila ani u Mathilde, ani u Yanna. Druhá povídka měla u mě větší šanci na úspěch. Osm, devět stránek bylo brilantních, působících magicky právě svou zdánlivou obyčejností v kontrastu s předchozími, negativními emocemi nabitými stránkami. Souhlasím, že A. Gavalda dokáže na pár stránkách zapůsobit Ale nesprávným odhadem délky příběhu, vyšším počtem stran než by si kniha zasloužila, docílila opaku. Došlo ke snížení efektu, účinek emocí a síla příběhu zeslábly. Stejně jako otupí po čase posluchač, který slyší místo rozmanitých zvuků jen monotónní štěkání zbraní nebo opakované výbuchy, tak se s každým odstavcem knihy ztrácel účinek a rozplýval dojem z díla.
Nechci vás odradit od čtení knihy, Lepší život patří ke knihám, které vyvolají u každého trochu jiný pocit, jinou emoci, odlišný názor.
Podivná a negavaldovská kniha, kde se mi jeví první příběh rozplizlý a natahovaný, zatímco druhý má alespoň něco do sebe, ale přesto... Tři hvězdy dávám z úcty ke Gavaldě, jinak bych ještě jednu ubrala.
Ty tři hvězdičky jsem dala tak trochu z protekce, protože jinak mám knihy Anny Gavaldy ráda. Tentokrát ale nic moc...
Moc se mi líbilo, že se kniha nepodbízí. Je prostě taková, jaká je. Je velmi zasvěcená do problémů dnešní doby. Např. vyprahlost, která někdy vede až k psychickému kolapsu a depresím. Spousta filozofických myšlenek většinou zaměřené na životní úděl a důvod existence. Musím přiznat, že kdyby nepsala autorka chvílemi zábavně a kdyby kniha neprosakovala nadějí na lepší život, byla by nejspíš vcelku depresivní a hlavně pesimistická možná cynická.
První příběh slabší - typická hlavní ženská postava Gavaldy - mladá, neurotická, praštěná, jídlem pohrdající, o to více požívající alkohol. Nebyla jsem si jistá, jestli ji ten muž chce zachránit, nasytit, chodit s ní nebo se z něj vyklubal masový vrah (vzhledem k divnému chování, všem těm nožům a strohému pokynu na konci). Druhý příběh lepší. Sympatický hlavní hrdina, pohodová atmosféra, trochu toho domácího tepla. Gavalda dokáže zachytit problémy a trápení současné generace lidí mezi 20-30 lety: neschopnost zakotvit a vytvořit vlastní rodinu, potloukání se po večírcích, střídání partnerů, povrchnost, hledání hlubšího smyslu, obtížnost najít si důstojnou práci, ačkoli jste hrdým nositelem univerzitního titulu, který je vám k ničemu.
Všechny knížky od Gavaldy se mi líbily, ale tahle je pro mě naprostým propadákem a to i přesto, že francouzskou literaturu a její filozofické rozjímání nad životem opravdu miluju. Tady jsem se při četbě nudila jak už dlouho ne. Začátek ještě ušel, ale postupně příběh upadl. Připadalo mi, že autorka vaří z vody, nemá co říct, ale něco napsat by chtěla. No, za každou cenu to opravdu být nemusí. Závěr prvního příběhu pro mě vůbec nevyzněl jako nějaké trknutí související se změnou života, nad kterým by se člověk zamyslel. Druhý příběh už jsem bohužel neměla ani chuť číst.
Málokdy se mi stane, že nemám na knihu názor. Ale v tomto případě to nastalo. Některé části se mi líbily, jiné vůbec. Tak nevím. Zkusím ještě nějakou knihu od Gavaldy a uvidím. Chválí tady knihu Prostě spolu, tak možná zkusím ji.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2006 |  Prostě spolu |
| 2006 |  A taková to byla láska... |
| 2010 | Kdyby tak na mě někdo někde čekal |
| 2009 | Člověk není nikdy úplně šťastný |
| 2014 | Lepší život |
Druhý příběh je krásný, první se dá klidně přeskočit