Les bez stromů
Vladimír Holan
Verše obsažené ve výboru Les bez stromů psal Vladimír Holan v letech 1949-1955. Jeden z největších českých básníků, po Únoru 1948 odsouzený k patnáctiletému mlčení a k vymazání z obrazu české poezie, vytvořil cyklus Strach i sbírky Bolest a Příběhy, z nichž vznikl tento výbor, na okraji doby a společnosti, v ústraní a lidském osamění. Věru příhodný čas, aby Holan dosáhl svého označení za "básníka z nejtemnějších"...... celý text
Přidat komentář
Tahle sbírka je poměrně jednoduchá na čtení, žádné složité jinotaje. Přesto je z toho cítit preciznost a touha po dokonalosti, které se Holanovy verše přibližují. Četla jsem v rámci povinné četby.
Pro mě najít dobrou poezii je vážně oříšek. I když plno lidí říká, že je Holan až moc komplikovaný a těžký na pochopení, tak mně se kniha vážně líbila. Konečně to mělo nějakou hloubku a pointu, což mi u poezie často chybí.
“I když mi, lásko, stále unikáš, jsi moje ustavičná přítomnost, ó jistě!
Tak jako vodopád: i když jej stále opouští voda stále táž, on stále zůstává na tomtéž místě...”
Nedokážu odložit tuto sbírku básní a a čtu ji pořád dokola. A čím víc, tím hlouběji pronikám do nádherné poezie...není třeba mnoho slov...
Každý básník by měl tuto Holanovu sbírku nosit v kapse, či v náprsence.
I když slovo náprsenka již zní možná příliš archaicky.
Holanovy verše archaické nejsou, přestože jsou víc než půlstoletí staré.
Svojí fantazií utkal Holan poutavé básně, které mnohdy zžíravě působí na vaše srdce. A i když někdy schází pochopení při jejich pointě, cítíte, že básně jsou víc než lidské, jsou komplimenty životu i jeho hanbě.
Holana nazvu géniem, protože jeho sbírka je první liga v básnické tvorbě a od jeho talentu a píle se dá oddělit rádoby básník hrající si se slovy, přičemž jeho význam pro lidstvo bude jen povrchní zátkou nelahodného moku.
Básně TĚLO ŽENY, BOROVICE, ZMRTVÝCHVSTÁNÍ, či úvodní NEPŘÁTELŮM by se mohly vyučovat. Ale ne. Ponechme je dospělým, aby si v nich našli smysl života a vnímali krutost bytí, ale i ožehavost lásky a touhy.
S poezií jsem přišel do styku jen při povinné školní recitační soutěži a bez ostychu se přiznám, že jméno pana Holana mi bylo až donedávna, kdy jsem tuto sbírku náhodně vytáhl z poličky knihovny,zcela neznámé.
O to více jsem žasl.
Ačkoli je to převážně sbírka básní nejvíce mě zajala povídka Óda na radost,která mě svou poetičností opravdu dostala.Ale ostatní básně ji dýchají na záda.
Autorovy další knížky
| 2004 |  Noc s Hamletem |
| 1944 | Terezka Planetová |
| 1966 | Bolest |
| 1984 | Láska a smrt |
| 1954 | Domove líbezný |
Já nevím, jestli jsme četli stejnou knihu, ale mě zlákal začátek, kdy jsem vnímala přesah, až jsem si říkala, kde se to tam bere... Ale to mě brzy přešlo a zbytek knihy jsem marně přemýšlela, co to má být. A to miluji starou poezii. Ale tohle není poezie... Velmi zvláštní dílko...