Lešanské jesličky

01.12.2023

Možná horor, ale čož samotná válka není hororem? Balada se v podtextu zamýšlí nad osudem člověka, rodícího se pro hrůzy války. Hrubínův otec byl v 1. světové, stejně jako můj dědeček a má matka byla stejně stará jako Hrubín. Na konci války dostal můj děda dovolenou a vrátil se domů právě 28/10/1918, aby pohřbil svou prvorozenou dceru, oběť španělské chřipky. „Výročí vzniku republiky tak bylo pro nás vždycky smutné datum,“ vzpomínala máma. Lešanské jesličky jsou zimní baladou o ochraně nového života. Hrubín ho napsal jako svou poslední báseň pro poetickou vinárnu Viola (1969). Byla zfilmována a uvedena na divadle, a to i v taneční podobě. Sám František Hrubín k Lešanským jesličkám napsal: „Prostý příběh, který je záminkou k básni, se u nás ve vsi opravdu udál. Když jsem se k němu letos vrátil, vešla do něho postava, která ho vzala na ramena a přenesla nad propastí. Mne samotného překvapilo, že je to moje první zimní báseň.“

29.04.2019

Tuhle maličkou útlou knížečku mi darovala kamarádka a tak jsem po ní sáhla, že si přečtu nějakou klasiku.. Ale ouha. Já byla vyděšená, jako bych četla nějaký horor..

25.12.2018

kdyby jezule pod tím sněhem umrzlo, pak bych se skladbu naučil i zpaměti

16.05.2018

Knížka psaná krásným českým jazykem, přečtená během chvilky. Sama bych si ji asi nevybrala, v knihovně jsem po ní sáhla v rámci výzvy, protože poezii čtu jen velmi málo. A bylo to zpestření, v jedné chvíli smutek a tíseň, v druhé chvíli naděje a víra v nový život.