Lesní glosy
Josef Kroutvor
Eseje a texty z česko-rakouského pomezí a Šumavy. Nad pustou krajinou Bloudil ztracený Měsíc Jako posvátný zlatý beran Dole ve vsi Za okny přikrčených domků Byla už tma Ale spánek k lidem nepřicházel Tato půlnoc byla nekonečná A volání k lesům bylo bez ozvěny Poslední jiskry na Zemi Uhasila mrazivá a velebná noc Poslední světelné šípy Letěly k opuštěnému nebi Které zasypaly kupy hvězd Popílek a věčný prach (návrat z Pasek 28. 2. 2021)... celý text
Přidat komentář
Jak výstižně říká název, jsou to skutečně glosy, já bych ale řekl spíš jen drobky ze stolu Lesních esejů. Autor se opakuje a rozmělňuje a v podstatě už ztrácí hloubku a závažnost. Jednostrunná nostalgie a stesk po německých starousedlících, které jsem u Lesních esejů bral, mi už tady začínají překážet. Podle mého názoru tyto neustále se vracející reminiscence autorovi brání brát Novohradské hory takové, jaké jsou – ve svém vrstvení lidských a přírodních dějů, které se pramálo stará o to, co je správné, spravedlivé, a co ne. Krajina je proces, ne stav, natož pak jen vzpomínka.
Autorovy další knížky
1991 | Egon Schiele |
1990 | Potíže s dějinami |
2019 | Poletování jednoho ptáčka |
2019 | Lesní eseje. Texty z česko–rakouského pomezí a Šumavy |
1983 | Hlava Medusy |
Skvělá kniha ke ztišení, zpomalení. Autor jako poutník prochází Novohradskem a své dojmy vkládá do slov. Někdy poučných, zhusta se pokouší vcítit do minulých časů. Často obviňujících a připomínající křivdy, kterých se Češi dopouštěli na Němcích. Ukazujících, jak se tyto křivdy projevily v krajině a myslích novousedlíků. Ale nejčastěji poetických, oslavujících melancholickou krásu tohoto zapomenutého koutu pohraničí, skomírajícího vedle šumavského a lipenského Disneylandu v těsném sousedství.