Let čarodějnice aneb Civilní dobrodužství
Emil Hakl (p)
Román zajímavého pražského autora pojednává o věčném hledání života. Rutinní život mladého redaktora společenského magazínu se náhle obrátí v momentě, když si v obchodním centru zakoupí kapesní nůž a po střetu s ochrankou supermarketu ho jednomu strážci bodne do břicha. Hlavní hrdina po této události utíká do portugalské emigrace, kde chce založit nový život, avšak po nezdařeném vztahu s vdanou maďarskou emigrantkou se vrací zpět do Prahy. Netuší však, že ho tu čeká větší peklo než předpokládal. V Letu čarodějnice se Hakl volně vrací k románu Intimní schránka Sabriny Black, ale ve výsledku jde o vyprávění hutnější a mnohem vyspělejší.... celý text
Přidat komentář
Nějak jsme se nesešly... kniha a já. To, co mě na jiných Haklových knihách a textech baví a zajímá, tady kdovíproč dostává jiný podtón... možná se k ní vrátím, nevím...
Let Čarodějnice mne sice v průběhu dvakrát trochu naštval, nejdřív když jsem si myslel že to bude o vraždě, pak o drogách a to spojení a navazování my přišlo trochu umělý. Ale pak se to v tom Portugalsku tak dobře spojilo a ukázalo se, že je to o životě a o tom, jak s ním chce člověk naložit. A k tomu všechny ty kouzla, vztahy, kamarádský, milostný, rodinný. Moc dobrá věc a tohle mi stojí za to citivat: “Na chodnících postávalo tolik nevratně utahaných, vyšisovaných lidí, že to nešlo nevidět. Lidí, které už nečeká žádná budoucnost, protože se nechali odkráglovat vlastními nadějemi. Protože dopustili, aby jim mediální buchar vymlátil z makovice i poslední vzpomínku na to, jaké to je, když moucha leze po skle, z kafe se kouří a člověk nikam nemusí.” Asi pro mne zatím nejsilnější Hakl.
Doteď jsem nevěděla, že čtení knihy může fyzicky bolet.
Není to špatná kniha. Něco v ní je, ale já nejsem cílová skupina. Nemám ráda příběhy o čtyřicátnících, kteří hnilobně probublávají životem odnikud nikam. Navíc se mi nečetla dobře. A to jsem zvyklá na knihy, které jsou komplikované a vyloženě špatně se čtou. Let čarodějnice se nečte špatně, spíš tak nějak nepříjemně; zůstává po něm pachuť jako po přesmažených hranolkách ve smíchovské nádražce.
Hakl psát umí, o tom žádná, co trochu pokulhává je příběh. A občas vlastně i ta forma. 40ti letej editor omylem v rozmaru někoho zabije v Tescu na Andělu (teda aspoň si to myslí) a pak utíká před svým svědomím do Portugalska. Paralela s Cizincem je doufám čistě náhodná.
Tendle pán středního věku pak dohání mládí a hledá sám sebe ve fetu a v jeskyních v Portugalsku. Jeho ženský protějšek z Prahy je vykreslen jako úplná píča, která ale neni tak úplná, protože občas řekne něco chytrýho. Stejně tak Hakl občas napíše něco chytrýho a něco vtipnýho. Občas taky napíše totální hovno, typu "Phil Glass se hodi k tuňákový rolce" a "V ošatce ležela houska, roztrhl jsem jeji křehké tělo".
Silně intelektuální nádech podtrhuje nejen častování Philipa Glasse Philem, ale hlavně obliba hlavního hrdiny v intelektuálních filmech, kde Hakl předvádí co všechno zná za filmy.
6/10. Přiznám se, že kdyby to na Kosmasu nebylo ve slevě, tak si to nekoupim. Stejně tak jako bych si tenkrát nekoupil dres Teplic s Pavlem Verbířem na zádech, kdybych byl střízlivej.
Kniha byla dobrá, bohužel nebyla "čtivá" - neměla jsem nutkání ji otevřít znovu a pokračovat, čtení totiž nebylo úplně jednoduché.
Autorovy další knížky
2001 | Konec světa |
2008 | O rodičích a dětech |
2013 | Skutečná událost |
2016 | Umina verze |
2014 | Hovězí kostky |
Knihy a filmy o plácajících se životem čtyřicátnících jsou mi z duše protivné. Tahle knížka mně chvílemi protivná byla velmi a chvílemi mě bavila. Některé obraty a obrazy byly kouzelné, celkový dojem nic moc.