Létání na dně
Sidney Vávra
"Ležím v jakési agonii mezi bděním a spánkem a pozoruji mozaikový strop maringotky, který jsem kdysi sám vytvořil. Je mi zle, moc zle a trvá to už hodně dní. Nemůžu již jíst, jen piji vodu. Samota, smutek, nasranost, strach, zklamání, selhání, beznaděj, slabost, malost, neschopnost, pocity viny. V hlavě se mi všechno vaří a motá, nenávidím se. Už toho bylo dost, chci nebýt, ale není síla. Je to paradox, když je síla chybí odvaha. Chci pryč z tohohle světa, už tu pro mě není místo, pomalu zvedám v chladu zpocené slizké tělo, hodím na sebe hadry a hrabu se ven. Nad maniodepresí se nedá zvítězit, dá se jen oslabit."... celý text
Přidat komentář
Samozrejme je znat, ze knihu nepsal spisovatel profesional, ale tak se ani netvari. Myslim, ze muze hodne pomoci vsem lidem potykajicim se s psychickymi problemy. Minimalne jako sdilena spolecna zkusenost. Je osobni, syrova, pravdiva, neprikraslena.
Knihu jsem přečetl na jeden zátah, dalších několik dní jsem ji nemohl dostat z hlavy. Došlo mi, že mám ve svém okolí pár kamarádů, kteří se s jistou formou deprese potýkají. Teprve po přečtení této knihy jsem si uvědomil, že i já jsem jim v době jejich krize naprosto hloupě "radil", ať si udělají nějakou radost, jdou se projít, něco hezkého si koupí. Teď se za svou naivitu stydím. Vůbec jsem si nedovedl představit, jak tito lidé trpí. Knihu doporučuji k přečtení všem. Nejen proto, abychom pochopili, co se odehrává v nitru psychicky nemocných, ale i proto, abychom si uvědomili, jak jsme svobodní a šťastní, pokud nás duše nebolí.