Létavice touhy - Erotismus v dílech Zbyňka Havlíčka, Jany Krejcarové a Egona Bondyho
Radim Kopáč
„Padejte hvězdy / Ale krásnější než vy jsou elektrické výboje pohlaví / Padejte ženy / Sestřelené létavice touhy.“ Úryvek z málo známého básnického textu Zbyňka Havlíčka (1922–1969) otvírá téma předkládané knihy, jímž je exponovaný erotismus v díle Havlíčkově, Jany Krejcarové (1928–1981) a Egona Bondyho (1930–2007), tří nepominutelných osobností poválečné české poezie a (zprvu undergroundové) kultury. Zejména na konci čtyřicátých let (a znovu v první polovině let šedesátých) se jejich životní i umělecké osudy těsně protínaly. V rovině výrazové sice každý mířil od počátku jiným směrem (od surrealismu mnoha podob k totálnímu realismu), téma však měli dlouhodobě společné: intenzivní mezilidské filiace, častokrát intimního rázu. Svědčí o tom třebas proslavený cyklus Krejcarové V zahrádce otce mého (v souvislosti s Havlíčkovou sbírkou Levou rukou) a Bondyho Appendix pro Honzu Krejcarovou (v reakci na její Dopis z jara 1962), ale i řada jiných příbuzností. Antologii uvedených, většinou raritních a téměř nedostupných textů, sestavil a předmluvou opatřil Radim Kopáč.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2021 | Praha ožralá |
2013 | Nevěstince a nevěstky |
2009 | Velká kniha o prdu |
2015 | Ve sladké tísni klína |
2004 | Antologie nové české literatury 1995–2004 |
Žili jsme
Umírali
A kdybychom vstali z mrtvých
žili bychom právě tak jako dřív
Jak je to smutné! říkejte si
Jak je to smutné!
A onanujte se mnou
(Zbyněk Havlíček)
------------------------------------
Do řitě dneska ne
bolí mne to
A pak chtěla bych si s tebou napřed povídat
protože si vážím tvého intelektu
Lze o něm předpokládat
že je dostačující
k mrdání směrem do stratosféry
(Honza Krejcarová)
------------------------------------
Jen něco málo změn
nastane za ta nekonečná léta
která nás dělí od smrti
nebudeš moci sehnat milence
nebudu moci souložit
budeš ještě nasranější
a budu ještě zapšklejší
je to jen něco málo změn
avšak přece každým dnem jeden ubývá
(Egon Bondy)