Létem políbená
Lenka Lanczová
Něco končí, něco začíná. Jednu školu vystřídá škola druhá, po první lásce přijdou lásky další, některá přátelství zůstávají, jiná končí a objevují se noví kamarádi a známí... Čtyři roky strávené na střední hotelové škole jsou pro sympatickou Jarku, hlavní hrdinku nového románu, už minulostí, navazující studium na vyšší odborné škole se zdá začátkem června budoucností prozatím hodně vzdálenou a tři měsíce prázdnin na dosah ruky. Jarka je tráví pracovně - v kempu, kde šéfuje její otec, je takovou „holkou“ pro všechno. Z původních plánů, jak si tři nejsladší měsíce v roce užije se svým klukem, dost bolestivým způsobem sešlo a náhlá svoboda jí zase takovou radost nepřináší, spíš ji zaskočí. Neví, zda má velkoryse odpustit či udělat za předešlým vztahem tlustou čáru a začít dohánět to, co zanedbala, příležitostí je v kempu i v jeho okolí nečekaně hodně a ti kluci, co kolem brousí, by stáli za prázdninový hřích!... celý text
Přidat komentář
Četlo se to vážně úžasně. Jediný co mi vadí jsou ty otevřené konce. Člověk je napnutý jak to dopadne a najednou konec :(
Krásně se četla. Z knihy na mě dýchala ta pravá letní atmosféra. Jarka byla sympatická hrdinka. Líbila se mi ta její starost o sestru (svým způsobem žila ve stínu své sestry - dělala vše, co jí na očích viděla) i to, jak se vypořádala s pocitem, že vlastní mámě je přednější kariéra než děti. Jitka určitě byla příjemná, milá a hodná, ale vadilo mi, že ze své nohy "těžila". Neustále se ze všeho vymlouvala tím, že má pochroumanou nohu. Kamil ze začátku vypadal jako "obyčejný kluk", ale potom mi přišel jako hodně velký sympaťák.
Lanczovou budu mít ráda pořád, i když už mi není náct. Tato knížka mě bavila jako všechny od této autorky. Přečetla jsem ji jako vždy za jeden den. Mezi moje top se ovšem nedostala, i když za přečtení rozhodně stojí.
Byla to moje úlpně první knížka od paní Lanczové a vryla se mi do paměti. Četla jsem ji znovu po roce a půl a občas jsem i věděla, co bude na další stránce. Opravdu povedená knížka. Otevřený konec pomáhá rozvíjet čtenářkám mysl, co by kdyby…. A to se mi líbí. Jsem z této knihy nadšená. PS: Po druhé už jsem nebrečela nad otevřeným koncem :D
Pokračování knihyy podle mé fantazie. Ve vlastním zájmu si přečtěte a určitě mi dejte vědět, co na to říkáte :D
„Do mě si byla taky zamilovaná. Kolikrát jsi mi to říkala v extázích slasti,“ nenechá se zmást David.
„Já vím, ale pro tuto příležitost tu mám dvě rčení. Do stejný řeky nikdy nevstoupíš a Něco končí a něco začíná. Takže ti teď už musím říct jediné. Měj se hezky, ale teď už prosím jdi,“ odpovím prosebným tónem a už sleduji jen jeho vzdalující se záda. Otočím se a pohlédnu ke stolku, kde momentálně sedí jen Skokan.
Dojdu k němu. Políbí mne na tvář a povídá: „Neřekl jsem jí, že to jsi ty, ale jinak celou pravdu. Myslím, že to je teď na tobě,“ a oba se podíváme směrem k naší chatce.
Je to jasný. Kostky jsou vrženy buď teď, nebo nikdy.
Rozloučím se a vydávám se do jámy lvové. Dojdu až k chatce číslo jedenáct. Z chatky se ozývá vzlykot. Představím si sebe jak přes den hledám se Skokanem kešky a v noci se bláznivě milujeme. To mi dodá odvahy. Nezdržuji se klepáním, stejně by mne v tom pláči neslyšela. Tiše si k ní přisednu a obejmu ji.
Jíťa se jakž takž uzklidní a začne povídat: „Má … má jinou….. prý jsem jeho kamarááááádka,“ povídá mezi vzlyky.
„Jitulko, možná mě teď budeš nenávidět, ale já tu holku znám. A ona ho taky miluje,“ dodám si odvahy.
Náhle se Jitka z čista jasna uklidní a ledovým hlasem poví: „Je to Anča. Že je to Anabella!“
„Ne není. Jsem to já a opravdu ho miluju. Nevěděla jsem že Skokan a Kamil má stejný tělo“ tak a je to venku.
Čeká výbuch vzteku, pláče dokonce i facku, lae to se obávám zbytečně. Jíťa mne obejme a řekne: „Tak to je dobře, že to alespoň není někdo cizí. A ty jsi toho pro mne udělala už hodně!“ A já se rozbrečím s ní, ale štěstím.
Když už se dostatečně poobjímáme, vyjdu před chatku s úsměvem na rtech a vletím Skokanovi (Kamilovi) přímo do náruče. Z povzdálí už jen cítím Jítit usměvavý pohled.
Krásná knížka! Tato kniha se Lanczové opravdu hodně povedla. Byl to krásný příběh. Moc jsem se těšila, jak to dopadne, ale na otevřené konce už jsem si docela zvykla :-D Aspoň si ten konec můžu sama domyslet :-)
vrátila jsem se do dívčích let,kdy jsem hltala tyto zamilované románky....krásná vzpomínka aspon na chvíli...
Sakra! Jak nesnáším otevřené konce :-( Těšila jsem se na to, co tomu Jitka řekne a ono NIC! Škoda, ale patří do mích TOP knížek
Když jsem jí četla, vžívala jsem se do hlavní hrdinky a s naprostou samozřejmostí jsem přijala její zamilování, vlastně to ani nemohlo dopadnout jinak. Když si jí půjčila kamarádka, zhrzená mi jí vracela, protože přesně tenhle scénář proživala se svojí sestrou, bohužel v pozici té mladší. Možná právě proto jsem strhla jednu hvězdičku. Jinak se mi příběh líbil, zejména pro svou letní atmosféru, která z něho sálá všemi směry. :)
Pěkná, letní knížka a možná trochu psychologická (ze strany Jarky) o vztahu dvou sester. Nejlépe se čte o prázdninách, člověk se do toho lépe vžije :-) Hodně veselých scének, ale bezkonkurenční je malý Kája! Konec byl pro mě překvapivý, čekala jsem ho jiný.
Tato mi přišla trochu slabší, ale možná to bylo tím, že pointa byla jasná skoro od začátku, a zbytek je jen takovej balast pro obveselení okolí (a dodržení počtu stránek). Taky mi přijde, že co se týče příběhů, tak jsou novější knížky slabší. A nebo my jsme starší a rozumnější (i když na to bych moc nesázel) :)
Od prvního setkání s Kamilem mi bylo jasné, jak to dopadne..
Každopádně to Jarče přeju. Kamil je fajn. Nemůžou za to, že Jarky sestra si myslí, že s Kamilem chodí.
Poprve se mi stalo u knížky Lenky Lanczový, že jsem se nemohla hned na začátku začíst. Potom už dobrý.
Knížka je hezká, ale už ty knížky nejsou, co bývaly. Nějak jim chybí nějaký hlubší děj, je to jen vyprávění, dřív to bylo větší vzrůšo.
Autorovy další knížky
2019 | Těžká noc |
2014 | Život na ostro |
2013 | Dvakrát dospělá |
1997 | Znamení Blíženců |
2009 | Pošeptej po větru |
Kniha mě bavila jako všechny její knihy. Co víc dodat.