Letí, letí andělíček

Letí, letí andělíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47684/mid_leti-leti-andelicek-mnY-47684.jpg 2 12 12

Atmosféra "bleších trhů" láká nejen kupce, kteří se s chutí probírají nabídkou odložených věcí, ale i ty, jimž umožňuje vyzkoušet si svůj talent a vtip v roli prodávajícího. Tady se zrodil mnohý "sběratel zbytečností", tady ale taky může jeho stopa nevysvětlitelně končit. Sbírat se může všechno. Třeba i kdysi oblíbené dívčí památníčky - zvláště ty se známou říkankou začínající slovy "Letí, letí andělíček..." Konec čtyřverší vždycky v klidu odeslal andělíčky zpátky k nebesům a o nějakém zlověstném poslání nebyla ani zmínka. Jenže ten, kdo se teď pídí po památnících z určité doby a jistého regionu, si myslí své. Hledá totiž toho, kdo údajně beze stopy zmizel.... celý text

Přidat komentář

čef
05.09.2024 3 z 5

No vida, co se dá zplichtit za příběh, když do toho dáte likvidaci sídliště Merkur i s bleším trhem, školní vzpomínky, cirkus, fabrikanta, spoustu pitomců, podivínů a jednu mrtvolku. Mrtvolka vlastně není ani potřebná, skoro úplně se ztratí v groteskním reji mezi spoustou řečí, ve kterých, aby se prase vyznalo. Pokus o novou formu? Nevím, ale nebavilo vůbec.

Lenka4
02.09.2024 1 z 5

Filozofii blešího trhu bych si přečetla raději, než další "detektivku" od paní Moravcové. Postavy donekonečna mluví o tomtéž a jejich podivné počínání není srozumitelně vysvětleno. Zápletka s cirkusovým dítětem je podána velmi nepřesvědčivě. A už vůbec si nedovedu představit, že by nějaká holčička vyměnila památník (navíc se vzácným podpisem) za šumák. Že on ho ten R. ve skutečnosti ukradl?


jprst
23.03.2024 1 z 5

Kniha české autorky, proto jedna hvězda, ale jinak naprostá škoda času věnovaná četbě.

trudoš
19.12.2019 1 z 5

To byla ale zhůvěřilost. Dlouho jsem přemýšlel, jestli je chyba ve mně, nebo v autorce a nakonec se rozhodl hodit všechno na hlavu nakladatele. Já akceptuji tvůrčí svobodomyslnost, ale vyjde-li něco v edici Původní česká detektivka, automaticky očekávám, že skutečně dostanu detektivku. A Letí, letí andělíček k ní má na hony daleko. Což o to, nějaké ty záhady Jana Moravcová před čtenáře zpočátku předloží, pak se ale dvě stě stran motá na místě a závěr si elegantně vycucá z prstu. Uznávám, že všechno přepečlivě vysvětlí a dá tomu zdánlivou hlavu i patu, ovšem ani tak jsem nepochopil, o co jí vlastně šlo. Několika dějovými liniemi se proplétá několikero různých postav, aby se pak nakonec ukázalo, že nic z toho spolu nesouvisí a všechno má svou vlastní ohrádku. Přičemž motivace nejen že nejsou uvěřitelné, ale častokrát spíš dost absurdní. Přitom jeden dva hezké nápady tu jsou, třebas celá ta anabáze s historií obliby památníčků je skvělá. Jenže špetka cukru z guláše dort zkrátka neudělá.