Letí, letí andělíček
Jana Moravcová
Atmosféra "bleších trhů" láká nejen kupce, kteří se s chutí probírají nabídkou odložených věcí, ale i ty, jimž umožňuje vyzkoušet si svůj talent a vtip v roli prodávajícího. Tady se zrodil mnohý "sběratel zbytečností", tady ale taky může jeho stopa nevysvětlitelně končit. Sbírat se může všechno. Třeba i kdysi oblíbené dívčí památníčky - zvláště ty se známou říkankou začínající slovy "Letí, letí andělíček..." Konec čtyřverší vždycky v klidu odeslal andělíčky zpátky k nebesům a o nějakém zlověstném poslání nebyla ani zmínka. Jenže ten, kdo se teď pídí po památnících z určité doby a jistého regionu, si myslí své. Hledá totiž toho, kdo údajně beze stopy zmizel.... celý text
Přidat komentář
Filozofii blešího trhu bych si přečetla raději, než další "detektivku" od paní Moravcové. Postavy donekonečna mluví o tomtéž a jejich podivné počínání není srozumitelně vysvětleno. Zápletka s cirkusovým dítětem je podána velmi nepřesvědčivě. A už vůbec si nedovedu představit, že by nějaká holčička vyměnila památník (navíc se vzácným podpisem) za šumák. Že on ho ten R. ve skutečnosti ukradl?
Kniha české autorky, proto jedna hvězda, ale jinak naprostá škoda času věnovaná četbě.
To byla ale zhůvěřilost. Dlouho jsem přemýšlel, jestli je chyba ve mně, nebo v autorce a nakonec se rozhodl hodit všechno na hlavu nakladatele. Já akceptuji tvůrčí svobodomyslnost, ale vyjde-li něco v edici Původní česká detektivka, automaticky očekávám, že skutečně dostanu detektivku. A Letí, letí andělíček k ní má na hony daleko. Což o to, nějaké ty záhady Jana Moravcová před čtenáře zpočátku předloží, pak se ale dvě stě stran motá na místě a závěr si elegantně vycucá z prstu. Uznávám, že všechno přepečlivě vysvětlí a dá tomu zdánlivou hlavu i patu, ovšem ani tak jsem nepochopil, o co jí vlastně šlo. Několika dějovými liniemi se proplétá několikero různých postav, aby se pak nakonec ukázalo, že nic z toho spolu nesouvisí a všechno má svou vlastní ohrádku. Přičemž motivace nejen že nejsou uvěřitelné, ale častokrát spíš dost absurdní. Přitom jeden dva hezké nápady tu jsou, třebas celá ta anabáze s historií obliby památníčků je skvělá. Jenže špetka cukru z guláše dort zkrátka neudělá.
Autorovy další knížky
2004 | Vražda v lázních Luhačovicích |
2005 | Nevěry |
1987 | Klub neomylných i omylných |
1981 | Eva s modrým snem |
1976 | Vzkazy |
No vida, co se dá zplichtit za příběh, když do toho dáte likvidaci sídliště Merkur i s bleším trhem, školní vzpomínky, cirkus, fabrikanta, spoustu pitomců, podivínů a jednu mrtvolku. Mrtvolka vlastně není ani potřebná, skoro úplně se ztratí v groteskním reji mezi spoustou řečí, ve kterých, aby se prase vyznalo. Pokus o novou formu? Nevím, ale nebavilo vůbec.