Letní dny bez konce
Milan Hloušek
Co mají společného Barcelona, Varšava a Kraslice? Zdánlivě nic, avšak ve žhavém a místy i mrazivém románu „Letní dny bez konce“ je spojuje napínavý příběh, který se mohl odehrát tisíce kilometrů daleko, ale klidně i ve Vaší ulici. Autor jde záměrně proti proudu obvyklého vyprávění a svým originálním stylem se tak odlišuje od většiny žánrové produkce. Čtenáře vplétá do tajemného osudu malého děvčátka z horského městečka, které se svojí matkou trpí pod útlakem sadistického tyrana. Jejich trápení by možná zůstalo navždy skryté, nebýt starého muže ze sousedství, jenž začíná tušit, že se za zdmi jejich domu odehrává cosi hrůzostrašného. Ačkoli sám prožívá bol z rozpadu rodiny zapříčiněného tragickou smrtí dcery, rozhodne se k činu, k němuž těžce sbírá odvahu. To je však pouze jeden díl skládačky životního dramatu, který autor svým netradičním vypravěčským stylem přináší. Zajímavě pojatá je i ústřední postava mladého novináře Michala, jenž neplatí za klasického románového hrdinu. Životem je spíše postrkován, než aby se mu sám vzepřel. Z letargie ho vytrhne teprve až dovolená ve Španělsku, kde se potkává s nymfami, které ho vrhnou do víru neočekávaných zvratů a vychýlí jeho osudovou křivku.... celý text
Přidat komentář
Nebylo to špatné, ale v první polovině knihy jsem se musela do čtení vyloženě nutit, hlavně kvůli stylu psaní, které mi mnohdy přišlo až křečovitě lyrické. Ke každé skutečnosti musí být nějaké přirovnání, jak když člověk píše slohovku a snaží se papír co nejvíc zaplnit otřepanými frázemi, aby splnil povinný počet slov. Jako autorova prvotina si ale myslím, že je dílko dobře zvládnuto a dokonce má i jakési poselství (stalking, týrání v rodině). Tři hvězdy za ty obludné okecávky.
Čtenářská výzva - Kniha vydaná v roce 2017
Autorovy další knížky
2018 | Stíny nad Krušnými horami 2 |
2017 | Letní dny bez konce |
2018 | Andělé usínají v New Yorku |
2016 | S komiksem o domácím násilí a stalkingu |
2020 | Půlnoc ve skladu básní |
K vánocům mi dcera věnovala prvotinu autora s věnováním. Potěšilo mne to a ve chvíli klidu jsem se do knihy začetl. No... moje parketa je jiná četba. Objektivně, příběh se mi líbil. Přijdou další knihy, styl psaní se vytříbí, zbytečné přirovnávání a popisování seseká a budeme mít českého Wilbur Smitha...
p.s.: znám Milana od kočárku, přeji mu velký úspěch.