Letní pevnost

22.05.2016

Cudžiho román není vůbec lehká a jednoduchá záležitost. Nevypráví totiž příběh hlavní hrdinky, ale noří se přímo do ní samotné. A používá k tomu hned několik způsobů a forem. Vypráví přímo hrdinkou i jejím kamarádem, který urovnává její písemnosti, vypráví deníkovou formou, výtažky z dopisů a překladů, poznámkami kamaráda, přeskakuje v čase od hrdinčina dětství, do její dospělosti. Je to velmi zvláštní, na pohodové a odsýpající čtení ne zrovna moc lehké. Hlavně v závěru to nabírá až filosofický nádech, což ale celé knize dodává na zajímavosti. Byly doby, kdy bych podobnou knihu po několika stránkách odložil. Rozsahem podobnou knihu normálně čtu rychleji, tohle se prostě četlo pomaleji, protože to vyžadovalo pozornost, stačila chvilka nepozornosti a už jsem zjistil, že mi nic nedává smysl, protože se kniha otočila opět někam jinam. Přesto všechno to ale dokázalo chytnout a pohltit. Nedá se napsat o čem ta kniha vlastně je, protože i po důkladném zvážení se dá říci hned několik různých věcí. Podle mě je ta kniha ale o smrti. Podána ne nijak negativním stylem. O ní jsem při čtení přemýšlel nejvíce a odpovídalo to mému pohledu na ni. Možná v ní naleznete něco jiného. 3.5*