Letní srst
Jaap Robben
Třináctiletý Brian, hlavní protagonista románu, žije se svým otcem v malé kolonii obytných přívěsů kdesi na periferii. Jeho fyzicky i mentálně těžce postižený bratr Lucien je již léta zavřený v ústavu, který ovšem brzy čeká rekonstrukce. Lucien musí tedy na několik týdnů domů. Starý karavan na dezolátním staveništi sotva představuje vhodné prostředí pro těžce postiženého syna, o kterého nyní musí pečovat Brian. Ten se snaží, seč může, zůstává ale stále třináctiletým klukem, který má také o letních prázdninách vlastní plány… Letní srst namnoze připomíná první Robbenův román Birk. Mladý chlapec je zde nucen rychle dospět, protože je jediný, koho odpovědností svazuje opravdová bratrská láska. Robbenův minimalistický styl s citem pro dramatično z příběhu opět dělá napínavé a emotivní čtení.... celý text
Přidat komentář
Musela jsem pořád číst a číst, postava otce v mých očích naprosto odporná, bohužel ne nereálná. Název knihy je pak krásným zobrazením počinů jeho pubertálního syna, krásně to autor vystihl. Ale pro mě smutné čtení.
Velice smutná kniha. Celou dobu jsem si říkala, co ta matka... ta je tam zřejmě zmiňovaná jen proto, že existuje, přitom v příběhu figuruje jenom jako jakýsi hrozivý stín. Vůbec jsem nechápala, že nemá nejmenší zájem o život svého mladšího syna. A možná to tak bylo i lepší. Připadala mi jako hysterická a protivná osobnost, jenom z útržků, které jsem se o ní dověděla (neodsuzuji, že se zhroutila, to nevíme, jak bychom v její situaci reagovali ani jí nezazlívám, že opustila otce, se kterým se podle všeho nedalo normálně žít).
Otec je sice asociál, ale aspoň své děti miluje. O tom jsem při čtení knihy vůbec nepochybovala. A je vidět, jak je otec na lásce a pozornosti Briana závislý (viz poslední průšvih, kdy má strach, že o syna přijde, žárlí na Emila, že se s Brianem hezky a přátelsky baví.
A třináctiletý Brian? Přátelský, bezelstný...Cokoliv s dobrým úmyslem začne, se mu vymstí. Prostě každý jeho dobrý skutek a snaha byly po zásluze potrestané :-(
Kniha o rozbité rodině z okraje společnosti. Nefunkční otec, u kterého jsem i přes jeho nespolehlivost a nezodpovědnost cítila k synům jistý druh lásky a starostlivosti. Třináctiletý Brian se snaží být dospělý, přesto to jediné, po čem touží je opět láska, ať už k nemocnému bratrovi, o kterého se stará nebo otec, o kterého se bojí a jehož uznání potřebuje.
Kniha se mi moc líbila, zvláště dialogy byly hodně povedené.
Krásně napsaná kniha, těžké téma, otec žije se svým synem Brianem v karavanu. Otec pije a nechodí do práce. Kvůli příspěvku na péči si k sobě vezme svého druhého těžce postiženého syna Luciena, který žije v ústavu. O Luciena se převážně stará Brian a zvládá to skvěle. Kniha je velmi smutná, o těžkém osudu některých dětí.