Letnice
Miroslav Hlaučo
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/531620/bmid_letnice-65c368d902ae6.jpg
4
111
111
Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří naprosto běžné věci. Na začátku 20. století žijí úplně odtrženě od světa, ale začínají pomalu tušit, že se přiblížila doba velkých technických zázraků, které nahradí ty jejich tradiční. Do městečka se vrací místní rodák Odysseus, považovaný dosud za mrtvého. Jako zkušený světoběžník pomáhá sousedům připravit se na nastávající převratné změny. Současně soupeří s mladším bratrem Tomášem o přízeň krásné a dočasně němé Julie, kterou Tomáš našel před pár lety polomrtvou v lese. Nebývalé vzrušení přinese také správní kontrola z hlavního města, před níž je třeba některé věci, včetně dosud fungujících zázraků, utajit. Všichni se v roce 1904 těší na skvělé nové století, v němž bude všechno krásné a šťastné i bez kouzel. Vše tak, jak to má být. Román s nápaditě využitými prvky magického realismu odkazuje na velká vyprávění minulosti od Odyssea přes Dona Quijota po Tristrama Shandyho.... celý text
Přidat komentář
Obálka mě nalákala, magický realismus navnadil a konečné čtení byl opravdu požitek. Všechny *čáry a kouzla* působily tak přirozeně, až by jeden věřil, že podobné místo kdysi opravdu existovalo. Navíc na mě příběh zapůsobil i jaksi nostalgicky, skončilo něco, co se nikdy nevrátí.
Podivné městečko, podivní obyvatelé a jejich ještě podivnější zvyky, abychom nakonec zjistili, že jde o nastavení zrcadla nám všem.
Kniha je moc hezky vymyšlená a zpracovaná jako celek. Umělecké dílo, připomíná mi grafiku knih z let mezi roky 60-79 - po obsahove strance casto pokulhavaly, ale ten vizual byl dokonaly. Vic knih jako je tato, mili nakladatele!
Skvěla kniha! Originální téma a taky vizuálně, to písmo. Byla jsem nadšená. Všechno má svůj smysl, i proč se hlavní hrdina v Česku jmenuje Odysseus. Kromě zázraků je tam respekt k životu, přírodě, lásce...
Naprosto originální kniha v dnešním světě přeplněném young adult literaturou a červenou knihovnou. Ač patřím do generace Z, knížka mě dokázala oslovit nejen po příběhové stránce, ale také po té jazykové. Parádní čtení!
(SPOILER)
Velmi zvláštní knížka. Jak zmiňuje jiný hodnotitel, v kontextu ostatní české literatury je výjimečná.
V městečku Svatý Jiří se tak trochu zastavil čas. A nejen to: sochy zde mluví, stromy padají po vzájemné dohodě s dřevorubcem a obyvatelé městečka chodí v neděli do kostelíka zkratkou po hladině rybníka. Lidé tu umírají jen v pátek a každou neděli se městečkem potuluje přátelská smečka vlků. Prostě všechno je úplně normální.
Jenže ať se to obyvatelům líbí nebo ne, dvacáté století se dere i sem, do Svatého Jiří. Prvním jeho poslem je navrátilec Odysseus, považovaný léta za mrtvého. S ním přichází do městečka i neklid. Vše, co bylo dosud zaběhnuté a neměnné, se začíná chvět v základech: vztahy, zvyklosti i běžný život. A co hůř, vzápětí přichází i úřední kontrola, postrach celého městečka...
Kniha je psaná zvláštním starosvětským jazykem, krásnou češtinou s množstvím dlouhých až předlouhých souvětí, v nichž jsem se chvílemi ztrácela, a místy i lehkou přemírou přechodníků. Byla by si zasloužila poněkud lepší redakční práci, trochu mě rušilo množství drobných chyb (tradičně uvozovky a interpunkce).
Každopádně se mi četlo hezky. Vyprávění plyne v klidném tempu a čtenář si pak snadno představí ospalou atmosféru zapomenutého městečka. Žádné divoké akce, žádná veliká dramatická gesta. Vlídnost. Vše je tak, jak má být. Nebo skoro tak.
Trochu mě mátlo několik motivů bez dalšího propojení a vyústění (andělé, ztracená dívka a další), zato mě potěšil jemný, nenápadný humor. Aniž bych chtěla nasazovat na mladší autory, nemohu si odpustit poznámku, že je vidět, že autor patří mezi střední generaci. My starší zkrátka máme trochu jiný styl. Není lepší, není horší, je zkrátka jiný.
Co mě ale naplnilo smutkem, byl nevyhnutelný závěr knihy. Nějak jsem v skrytu duše doufala, že Svatý Jiří bude navěky takový, jaký byl na začátku vyprávění. Ale to asi opravdu nejde. Škoda.
Letnice nejsou pro milovníky srdcervoucích dramat, velkých gest a divokých akcí. Je to příjemné, laskavé počtení. Jedno vím: budu na ně ještě dlouho myslet. A určitě budu závidět, že si nemohu pokecat s andělem nebo sochou.
Tohle je knížka, která v kontextu České literatury překvapí. Výborně napsaná, s citem pro jazyk, pro styl a atmosféru, ale i pro dramtičnost a ke všemu čtivá s propracovanou strukturou, která na sebe ovšem násilně neupozorňuje, s jemnou nadsázkou a humorem. V české literatuře asi jediné dílo, které naplňuje kritéria toho, co se nazývá magickým realismem a přitom nejde o žádnou napodobeninu Márquéze. Magické prvky se ve vyprávění objevují v realistickém prostředí jako přirozený atribut reality, není je nutné vysvětlovat a protagonisté je přijímají a jednají v jejich prostředí, aniž by v nich museli hledat logiku. Nemusí se líbit každému (i když já si myslím že by se měla), ale rozhodně stojí za přečtení.
Štítky knihy
česká literatura nadsázka česká fantasy magický realismus absurdní humor maloměsto české romány
Letnice
Obyvatelé malého městečka Svatý Jiří žijí i na počátku 20. století ve svém vlastním, izolovaném světě, kde je běžné, že lidé umí chodit po vodě, žijí mezi nimi andělé, kameník láme kámen hvízdáním a rybář ryby neloví na prut, ale prosí je, aby za ním vylezly na břeh. Pro obyvatele Svatého Jiří jsou to běžné, každodenní věci. Moderní doba se ale začíná pomalu dostávat i sem. Vše odstartuje příchodem Oddysea Pastýře, který se po 15 letech vrací z dalekých cest do svého rodného kraje.
Letnice jsou příjemným únikem do magického realismu z prostředí českého venkova. Celá kniha je takovou "pohádkou pro dospělé", která mi připomínala knihy Terryho Pratchetta svým laskavým humorem a zasazením do absurdního, magického světa. Kniha se dá číst jako příjemná oddechovka, zároveň ale mezi řádky skrývá i chytré narážky a odkazy. Zprvu jsem se bál stylu humoru; současný český humor totiž opravdu nemusím. Letnice mě ale nakonec mnohokrát upřímně pobavily.
Kniha pojednává především o příchodu nové doby a s tím spojenými změnami. Toto téma mi ale přišlo jednoduše zpracované a celé jeho směřování nebylo ničím překvapivé a ani výrazně zajímavé. Přišlo mi, že to platí i pro ostatní témata, která jsou také spíše jen načrtnutá a bez větší hloubky vyšuměla do ztracena. Autor se je snaží ukončit poučením, které do konceptu knihy poměrně zapadá, zároveň je ale předvídatelné. V takto stylizované knize by se mi líbilo, kdyby autor vymyslel nějaké originální vyústění. Vyprávěním se vine i romantická linie, která do knihy přináší několik milých a někdy i trochu smutných scén, které se hezky doplňují s humornými pasážemi.
Autor píše velmi dobře čitelným stylem, který sice není nijak zvlášť originální ani výrazný, zároveň ale hezky a příjemně plyne a dokresluje celkovou pohodovou atmosféru.
Letnice jsou ideální knížkou pro čtenáře hledající milou a vtipnou knihu, která ale zároveň není úplně banální. V tomto ohledu ji určitě doporučuji. Zároveň mě ale mrzí, že je originální pouze svým zasazením a humorem. V ostatních ohledech je velmi klasickým vyprávěním, které z mého pohledu nepřináší nic hlubšího. Kniha mnou spíše "prolétla" a po dočtení se mi poměrně rychle vytratila z hlavy.
Hodnocení 3/5