Miroslav Hlaučo

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1967

Nová kniha

Letnice

Letnice - Miroslav Hlaučo

Přejít po vodě suchou nohou, lámat kámen hvízdáním, rozmlouvat s anděly a se sochami svatých – to všechno jsou pro obyvatele zapadlého městečka Svatý Jiří napro... detail knihy

Nové komentáře u knih Miroslav Hlaučo

Letnice Letnice

„"Cesta nic nežádá, na cestě je všechno dané předem, cesta nevyžaduje rozhodování ani řešení, cesta nechává člověku čas na to aby ho doběhla jeho duše, mívající obvykle zpoždění, a aby ho předběhly jeho myšlenky, které u moudrých a klidných lidí vždy mají před přítomností náskok." Mohla by to být kniha, kterou bych mohla přečíst opakovaně.“... celý text
— PavkaHu

Letnice Letnice

„Podle mě až doposud nejlepší kniha české literatury tohoto století. Zpočátku snový děj se postupem času mění až v bláznivou komedii. Přitom ale vše do sebe perfektně zapadá a všechny postavy se v rámci svého světa chovají naprosto logicky. Jednoznačně doporučuji všem, protože v této knize si každý čtenář přijde na své. A hodnocení? 7 hvězd z 5. :-)“... celý text
— ZaS

Letnice Letnice

„Nacházíme se v takovém magickém městečku v roce 1903, ve kterém místní obyvatelé žijí svůj život. A kromě toho mají zvláštní schopnosti - chodí po vodě, bez fyzického přičinění lámou skály, v neděli je naprosté bezvětří apod. A nikomu to nepřijde zvláštní, prostě to tak je a všem to vlastně usnadňuje život. Je jen jejich město a tam venku je svět širých rovin a pomalých řek. Jednoho dne se sem vrací po patnácti letech Odysseus, který byl považován za mrtvého a kterému se zalíbí bratrova Julie. Je jeho návrat nějaké znamení? A obyvatele čeká ještě další překvapení - na Letnice se ohlásí na kontrolu notáři. Teď je tedy na místních lidech, aby si “odpustili svoje schopnosti a chovali se “normálně, aby nikdo nic nepoznal. Ze začátku jsem se musela naladit na tamější prostředí a obyvatele - přeci jen jejich schopnosti nejsou pro nás úplně normální. Bavilo mě ale sledovat, jak se vyvíjí vztah Odyssea a Julie, která doposud žila s Tomášem, jenž si ji proto nárokoval. Také rozdílné povahy a úvahy bratrů stojí za zmínku. Za mě nejlepší byla poslední část věnována návštěvě notářů, která byla místy i vtipná. Jen mi tedy bylo trochu líto, jak jeden z notářů dopadl. Pěkné byly i odkazy na jiné texty, třeba i ty biblické. Moc mi nesedla jména obyvatel, ale zase na druhou stranu k danému prostředí se hodila. Nečekejte příběh plný zvratů. Je to spíš takové poklidné čtení, na které je potřeba mít tu správnou náladu. A velmi kladně hodnotím obálku - ta se povedla.“... celý text
— hanka_reading

Letnice Letnice

„Přirovnávat vyprávění v téhle knize k Odysseovi nebo Quijotovi mi připadá přehnané. Není to tam ani v náznacích, prvky magického realismu v knize jsou a je to jediná věc, která mi v textu lezla na nervy a přišla mi zbytečná. Jinak mě ale kniha bavila a čtení jsem si užila, přestože byla místy přehnaně rozvleklá.“... celý text
— Zuzanak4

Letnice Letnice

„Originální, magické, něžné a zvlášť ke konci i hodně vtipné! Při čtení jsem si připadala jako v pohádce a bylo mi krásně. Ráda jsem se do Svatého Jiří vracela a v popisovaném období Velikonoc a Letnic roku 1903 s jeho obyvateli okouzleně prožívala všechny zázraky, ty, které jim byly důvěrně známé, i ty, které překvapily je samotné. "Nejdříve svým vysokým tónem několikrát zazněl nejstarší zvon zvaný Láska. Bil už od nepaměti, svolával k modlitbám, oznamoval svatby a křty, ale přidával se k ostatním i při jiných příležitostech, protože, jak známo, bez lásky se nic neobejde. Pak mu začal kontrovat zvon pojmenovaný Víra, který svolával k modlitbám a ráno odděloval den od noci, v poledne každý boží den půlil a večer ho uzavíral. Nakonec svým mohutným hlasem zazněla Naděje oznamující smrt a výjimečné chvíle."“... celý text
— Renatka11

Přejít na knížky autora