capo_comico
komentáře u knih
Parfém bláznivého tance
Tom Robbins
Parfém bláznivého tance je přesně ten typ knihy, který buď nechápete a zarputile odmítáte, nebo si ho dokážete bezmezně užít a projít příběhem společně s hrdiny a cítit u toho všechny dojmy (a vůně obzvlášť) jako oni. Tenhle příběh vám ukáže, čemu všemu se můžete smát - řepě, ředkvičkám, historickému sexu, nebo pouti za nesmrtelností, která spíš než cokoliv co člověka přesahuje, ukazuje pomíjivost lidského života i jeho skutků.
Až na ten konec dobrý
Pavel Tomeš
Autor mi na "Světě knihy" knihu předával s tím, že se budu bavit - a já se fakt bavil. Geniální výstavba point, running gagy, a věru neotřelé fantazírování o smrti mi na několik dní nedovolilo žít svoji obrácenou detektivku.
Pět klíčů k Blaníku
Jaroslav Tymich
V očích hlavního hrdiny všudypřítomné tajemno nutí jeho samotného i čtenáře k neustálé, nutkavé potřebě konečného odhalení všech záhadných spiknutí. Atraktivní historické kulisy středověkého hradiště s fantastickými prvky - v podobě mýtického světa bůžků, pohanských rituálů, nebo až moc podezřelého utahování smyčky kolem hory Blaník - tvoří knihu vhodnou prakticky pro každého, kdo má rád historii a dobrodružství.
Smršť
Jozef Karika
Jako přízrak nedovolil hrdinům v knize zastavit, nedovolila kniha mně přestat jí číst. Filozofické pasáže lehce nudí, a konec je zklamáním.
Příběhy nečekaných konců
Roald Dahl
Brilantní pointy, které předčí vaše nejčernější i nejbělejší očekávání. Nejbělejší - takhle se to asi nepoužívá, ale ve světe Roalda Dahla by to jít mohlo... Asi jsem našel nového oblíbeného autora.
Kosmonaut z Čech
Jaroslav Kalfař
V české literatuře (a tady musím opravdu vyzdvihnout um překladatelky) jde o zjevení. Nádherný jazyk, nádherná slova, nádherný příběh - myslíte si, že přeháním? Vydejte se na tuhle cestu sami - a až si promluvíte se sekáčem, pochopíte. Do batohu si přibalte kotel Nutelly, pásky na ohořelou nohu, a nekonečný vesmírný prach.
Pravomil aneb Ohlušující promlčení
Petr Stančík
Kde jenom ten Stančík pořád ty geniální knihy bere?
N či M?
Agatha Christie
Svižný příběh se sympatickými hrdiny, kterému dosti ubírá fakt, že se autorka příliš snaží před čtenářem vyzdvihnout "ženskou moudrost" a Tommyho postava tím značně trpí. Jinak opět - vynikající scény neztrácející napětí, humor či akci, emoce, jasné a lidsky uchopitelné charaktery postav a jejich živé dialogy. Jen se k ní musí přistupovat bez předsudků a očekávání, protože tohle není žádný Poirot, který se dal na včelařinu a k Marplové má Pentlička hodně daleko.
Průměrně zamilovaný muž a jiné povídky
Michal Viewegh
(SPOILER) Kniha povídek, která v určitých ohledech kulhá hned v samotném jádru - povídkové stavby.
Nepochopitelné rozkouskování jedné povídky do tří samostatných povídek, kdy se pointu první dozvíte ve třetí a pointa druhé části chybí zcela.
Ucelený děj (kterému se děj skutečně dá říkat) a taky trochu autorovy snahy obsahují pouze první dvě - jedna odehrávající se v socialismu, což je téma které Viewegh kdysi dokázal velmi dobře zpracovat a díky kterému tolik lidí zná jeho jméno, je v tomto případě, až na pár replik nijakou historkou o sexu, bujném poprsí, a oplzlých komunistech a druhá, snažící se o psychologickou zprávu o manželství, které se sice dávno rozpadlo, nicméně navenek se stále tváří jako plně funkční, a jejíž text nevyniká takřka ničím, má přesto jakou-si "povídkovou" strukturu vyprávění.
Zbytek, jsou jen nevtipné anekdoty o velikosti penisů, práškách na erekci, obemílání schématu - starší muž a výrazně mladší žena, opakování slova průměrnosti odstavec za odstavcem a taky texty, u kterých se vám pár minut po dočtení nevybaví ani náznak jejich obsahu, aby taky ne - vždyť on jim zoufale chybí.
Autorův někdejší sarkasmus a svižnost dialogů mizí v záplavě klišoidních historek, nevhodných ani k vyprávění mezi přáteli, natož k vydávání v knize.
Malý Gatsby a Carmen z Chodoriva
Michal Viewegh
(SPOILER) Když už se Viewegh dostane (konečně ve své nové éře) k nosnému tématu, kdy může naplno využít literární potenciál války na Ukrajině, následného úprku z okupované země, a pomalé sbližování prchající ženy s mužem, který se jí ujal, aby se nakonec do sebe zamilovali - napíše text, který se z první části zaobírá historkami o úchylném šmírování mladé sousedky, depresích a čtyřhodinové erekci, z nichž žádná není ani vtipná, ani podstatná, tudíž se jedná o bezduchou padesáti stránkovou vatu.
Když už se děj (pokud se tomu tak dá říkat) konečně přesouvá k hlavní premise, situace na Ukrajině se odbyde jednou dvěma stránkami, na kterých autor prozradí jak následně sblížení Ukrajinky s hlavní postavou, tak i její smrt. Po několika dialozích o klepání a vaření, kdy ve spisovateli probudí ona žena "city o kterých netušil že jich bude ještě schopen" nastává souboj o to, kdo je žárlivější a kdo koho častěji utěšuje. Pokladní v Tescu, šikanátor a jakási nymfomanická místostarostka už jen dokládají jak omezenou fantazii autor má a nedokáže se soustředit na hlavní nápad, ani ho rozvíjet a to jakkoliv, jakýmkoli směrem.
Jméno hlavní postavy - Mojmír - působí na čtenáře dojmem, nechápavosti. Jedná se Vieweghovo neustále obemílané alter-ego? Je kniha čtvrtým pokračováním série o Bio-manželích? Nebo autor navazuje na nějakou "Mojmírovu" povídku? Anebo není prostě jen schopen vymyslet jiné jméno, kterým by se pokusil (jako už tolikrát) zamaskovat fakt, že i jeho další kniha je jen přepsaný kus životopisu, v nichž už se ani nesnaží měnit reálie, jména nebo vyfabulovat situace, díky kterým by tato novela držela pohromadě?
V Oxaně čtenář nejprve vidí starostlivou matku, podváděnou a psychicky týranou ženu, která je Mojmírovi vděčná za poskytnutí útočiště, aby se z ní vzápětí stala chorobně žárlivá a vydírající mrcha, která se chová jako ony sázavské paničky, které ji tak vytáčely?
Krom toho všeho, přespřílišné opakování stejných informací, jak už je v poslední době u Viewegha zvykem.
Suma sumárum - jedná se sice o lepší text než byla vulgární "Dula" a úchylně erotický "Zdvořilý Leopold", nicméně jak již bylo nesčetněkrát zmíněno - autorových předchozích, starších počinů nedosahuje.
Pérák
Petr Stančík
Jako by byly stránky napuštěny nějakým opiátem, a když ne stránky tak alespoň autorova klávesnice. A je zvláštní, jak to v souvislosti s tímhle autorem nikdy nepíšu ve zlém. A ještě daleko zvláštnější je fakt, že to píšu de facto u každé jeho knihy. A co je nejhorší - všechny jeho knihy, které jsem četl mě úžasně bavily. Dobře stát!
Zločin na stříbrném plátně
Vilém Křížek
(SPOILER) Teď nevím zdali jsem četl stejnou knihu jako ostatní recenzenti. Z pohledu historických reálií a dobové atmosféry je brilantní. Ovšem z oka čtenáře detektivek velmi podprůměrné. Přehršel postav které si, také díky jejím prezdívkám, nelze zapamatovat, jakákoliv absence napětí, nepochopitelná dedukce, a navrch korunovace - banální odhalení kdy se z nejočividnějšího stane "důmyslné počínání vraha" a to vše Vás dostává do situace kdy nemůžete před detektivem smeknout neboť to by skutečně vymyslel každý bystrý čtenář. Dám příklad - najde se mrtvola v bytě ženy která je v bytě celou dobu a první nad čím začne detektiv uvažovat je fakt jak se mohl vrah dostat do domu a kdy se musel odpojit od skupiny podezřelých. Nebo - naleznou se mužovi šaty a všichni si myslí že je po smrti utopením. A když ho jeden z podezřelých spatří venku všichni si okamžitě začnou myslet že jde o přízrak a snaží se vyvolat ducha. Ve světlech těchto literárních postupů nezbývá než doufat že autor detektiva zvládl využít i lépe.
Tanec papírových draků
Petr Brožovský
Autorovi se můj postoj ke knížce pravděpodobně nebude líbit, ale přesto ho musím zklamat... Na tohle se opravdu nedá napsat nic negativního. Mám pocit jako bych při čtení knihy seděl s kámošem někde na pivu a vyprávěli si jazykem, kterým dnes mluví de facto každý, ale ne každý jím píše literaturu, o slastech a strastech našeho každodenního života, který obsahuje navíc přestřelky, převtělování a pouštění draků. Musel jsem chvíli zápasit s hlavním hrdinou o světélkující obal těla, neboť se mi chtěl vrýt do paměti - nebylo vyhnutí. Teď ho mám někde v sobě a čekám, co to způsobí, ale to se asi stalo každému kdo četl tuto knihu, u které se ani nestačíte divit čemu všemu se ještě můžete zasmát. Těším se na hejno bílých vran ve druhém pokračování!
Důmyslné umění, jak mít všechno u pr**le
Mark Manson
Opravdu nechápu jak mohou tyto dehonestující, potupné a přehnaně vulgární rady komukoliv pomoci zlepšit svůj pohled na život. Kniha nenabízí prakticky nic co má v názvu - jen ty vulgarismy...
Les v domě
Alena Mornštajnová
Mrazivé, surové, tajemné - a nutkavé k dočtení. Autorka si opět zaslouží obdiv.
Romaneta (5 romanet)
Jakub Arbes
Sbírka překypující nádherným jazykem českým, příjemnými přirovnáními a plastickými postavami - která pro dnešní svět zakonzervovala žánr "romaneto" které není špatné mít v literárním merku.
Povídky smíchovské
Marie Rejfová
Magický vhled do života plastických postav, v detailně vykresleném Smíchovckém prostředí, který tancuje na pomyslné hranici mezi romanetem, tklivou báchorkou a opulentní psychologicko-mysteriózní novelou. Jakmile vstoupíte do příběhu, budete cítit nutkání číst pořád dál, abyste nemusely opustit brilantně napsaný svět, který pro vás Marie Rejfová, spolu s Jakubem Arbesem za ramenem připravila. Pevně věřím, že se kniha stane čtenou, čtenáři prožívanou, a milovanou sbírkou, ke které se budou vracet, protože situace, do kterých se lidé v knize dostávají jsou univerzálně napasovatelné na jakoukoliv dobu a tím pádem lidsky uvěřitelné. Smekám klobouk až ke kotníkům...
Nulorožec
Petr Stančík
Humorně nechutná zbraň hromadného ničení. Třeskutá nálož, která v návalu vaší pozornosti exploduje a vy ji dychtivě stihnete dočíst ještě než se usadí prach. Opět geniální dílo od geniálního autora!
Hotýlek
Alena Mornštajnová
Řemeslně dobře napsaný román o lidech a jejich životních osudech v nelehkých časech plný nelehkých překážek a tajemství. Autorka má živé dialogy, plastické a silné postavy, a mistrně vykreslený příběh.