Tanec papírových draků
Petr Brožovský
Tanec papírových draků série
1. díl >
Nejsme normální. Nikdo normální by se nikdy nenechal nalejt k policii, ale my jsme extrém. Práce, co děláme, je špinavější než dvouhvězdičková štětka a za vrchol sociálního vyžití považujeme pozdravení se s někým, kdo si v posledních dvou hodinách nečistil zpod nehtů krev. Jsme PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že mezi námi jsou sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, tak nějak přesnější). Vrána k vráně sedá – a my jsme hejno bílých vran. Neměli nás hledat, neměli nás najít, ale hlavně si neměli myslet, že jim tohle může projít! Je jedno, že jde o sektu převtělujících se telekinetiků, my totiž přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.... celý text
Přidat komentář
Střílečka, plná zběsilých akčních scén a pubertálních sexuálních fantazií. Petr Brožovský úplně nemá cit pro hravou nadsázku, kterou tak dobře umí používat Štěpán Kopřiva či František Kotleta, ale vyrovnává to neustálou snahou udržovat děj v pohybu. A aby nebyl příliš lineární, kompenzuje to rozházenou časovou osou, takže začínáme před koncem, abychom se přesunuli na začátek, pak doprostřed, zpátky na konec a pak k finálnímu střetu. Díky tomu vyprávění nepůsobí tak všedně, přestože v základě nejde o nijak inovativní zápletku. Borec se dostane do speciálních složek, likvidujících nelikvidovatelné, což zákonitě vede k tomu, že jednoho dne si někdo došlápne na něj. Naneštěstí finta závěrečné konfrontace spočívá v prachsprosté chybě úsudku, čehož vinou všechny speciální složky vypadají jako banda nadržených bijců, co nejdřív zabíjejí a pak se ptají. Bylo by samozřejmě chybou očekávat od podobné knihy něco víc, přesto se nemohu zbavit dojmu, že titul nenabízí víc, než přečíst a zapomenout.
Začátek je dost uspěchaný, člověk se ani nestihne rozkoukat a zorientovat a už je všechno jinak, hlavní hrdina je takový nemastný neslaný a místy bylo to hláškování a humor zbytečně na sílu. Solidní jednohubka, ale žádné terno.
Příběh je svižný a nabitý drsnou akcí i černým humorem. Má samozřejmě své mouchy. Chaotické přeskakování v čase, nijak zvlášť originální zápletku a taky to, že si k postavám nestihnete vybudovat vztah (umírají příliš rychle). Pokud vás ovšem baví rané knihy řezníka z Bruntálu, Oskara Fuchse nebo třeba Zabíjení Štěpána Kopřivy, bude vás Tanec papírových draků bavit nejspíš také. Ale kvality Bratrstva krve nebo Frosta od ní nečekejte. I v rámci béčkových akčních příběhů jde spíše o šedý průměr. Ale audiokniha a především Petr Brožovský a jeho přednes příběh posouvají o level výš.
(SPOILER)
Mno.....
Ano, ano jak zde někteří píší, zavání to Kotletou, Kopřivou, Kulhánkem etcétera etcétera, bla bla bla. Jenomže ono to nejen zavání, ale doslova smrdí Nočním klubem! Opravte mě jestli se mýlím (ale já vím že se nemýlím, protože jsem četl/poslouchal všechno od Kulhánka tolikrát, že to pomalu znám z paměti), ale v Nočním klubu hrstka lidí utajeně bojuje proti zločincům které by jinak zavírali do cel, nebo do ústavů. Některé postavy jsou jenom pozměněné, ale jinak těžce vykradené (specialistka na řízení, specialistka na boj z blízka, dokonce hlavní hrdina je nejlepší střelec v klubu- pardon PSZÚsu... ehm ehm). Poté je Klub vyvražděn někým kdo disponuje nadpřirozenou silou, kdy přežívá ,,jen,, hlavní hrdina, který se chce pomstít. Posléze hlavní hrdina nabyde stejných nadpřirozených schopností, které mu dopomohou se pomstít... Tak co, trefil jsem se? Jenom začátek má delší rozjezd, ale jinak je to poctivá, nefalšovaná vykrádačka.
Když pominu výše zmíněné, tak už tak zas tam slavné není. Autor tam má pár míst kdy jsem se musel vyloženě smát jeho naivitě, kdy například týpek s prostřelenou rukou zvedne mrtvé tělo dívky, nebo kdy týpek s dvakrát prostřeleným ramenem a obřím šrapnelem v zádech po pár dnech přefikne dvě vysokoškolačky. Vím má v těle jakési udělátko, které mu dost pomáhá, ale super regenerací nedisponuje (to až později, ale pan autor na to asi zapomněl).
Na druhou stranu audiokniha má výhodu toho, že ji namluvil sám autor, takže je dosti poslouchatelná a povedená, tudíž když ji odpustíte pár děravých míst a očividnou vykrádačku, tak se u toho i pobavíte. Za mě bylo hodnocení těžké, za začátku jsem chtěl dát čtyři hvězdy, pak jsem zjistil to s tím Nočním klubem a chtěl jsem dát jednu-dvě, potom jsem doposlouchal i druhý díl, uklidnil jsem se a nakonec dávám tři jen tak tak blikající hvězdy. Musím ale podotknout že u dvojky půjdu o jednu níže....
V tom množství hlášek se skoro ztrácel děj, ale nelituju, že jsem se opět vydala mimo svůj klasický okruh knih. Autor si audioknihu i sám namluvil a myslím, že udělal dobře, protože to skvěle sedlo! Má to nadhled, je to vtipné a svižné. Zajímavá kombinace akční střílečky a sci-fi.
První půlku jsem byla lehce zklamaná a rozmrzelá, protože to sice bylo nadupané akcí, ale všechno na jedno brdo a na můj vkus moc „navážno“. Takový téměř až klasický akční thriller. Prostě co si budeme, bylo to na mě málo ujeté. :o) Naštěstí jsem to nevzdala a vytrvala a odměnou mi bylo vyjetí druhé půlky ze seriózních kolejí a závěr, který mě navnadil i na druhý díl. A ani humor nechyběl. Což ostatně naznačuje i poslední věta anotace: „... přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.“ :o)
Knihu bych shrnula asi takhle:Nic složitého na přemýšlení, skvělý styl psaní, drsný zvrat a hustý zvrat na konci
„Když už si sednete holým zadkem do mraveniště, nač se ještě mazat marmeládou.“
Je to něco naprosto jiného, než co normálně čtu a ruku na srdce, nebýt dohody kterou jsem uzavřela nikdy bych po takové knize nesáhla. O to větší bylo překvapeni, jak mě to nakonec bavilo.
Jediné minus je ta záplava jmen a přezdívek. V tom jsem se dost ztrácela , jinak skvělý !
„Zabiju ho. Zabiju ho
a pak o oživím a zabiju znova.
Ještě nevím jak,
ale do minuty zemře.
Přísahám.“
„Hlavní je, že víš, proč tu jsi . . .“
Od pana Brožovského jsem nikdy nic nečetl. Dalo by se i říci, že to je vlastně skoro prvotina. Tak že jsem k tomuto příběhu přistupoval s poněkud smíšenými pocity. Takových příběhů už tu bylo a vesměs to bylo jen opisování od základu. Tanec papírových draků mě však překvapil. Není to žádná šílená akční jízda, je to střídmé, bez nějakých emociálních výlevů a s poměrně klidným a přímočarým dějem. Hlavní hrdina se většinou neptá a hned jedná. A je tu spousty odkazů na popkulturní věci. Například něco jako X-meni, Thanosovo lusknutí a spousty hudby. Ale to se dá vydržet a tolerovat.
Citát: Nikdo nevolá policii, když se probudí na dálničním odpočívadle bez peněz, s kocovinou jako kráva, smrdí jako putyka, na obličeji má dámské spodní prádlo, nádobíčko venku a nic si nepamatuje.
(POZOR možný spoiler!)
Pokud se ptáte, co to je „Thanosovo luskuntí“ doporučuji Marvels movie. Mimochodem já Thanosovi fandil a křičel na něj – luskni ještě jednou!!!! Něco podobné hrozí i v tomto příběhu, ale víc už dost, ať neprozradím děj. Tak že je tu spousta zbraní, akce, lásky . . . hmmm . . . zní to divně? No, o jedné holce by se dalo pochybovat, pokud jí najdete v koupelně jak si honí . . . Ne, je to prostě pohodové čtení u kterého se zasmějete, zamyslíte a až to dočtete, budete se pídit po pokračování. Při čtení jsem poslouchal symfonický koncert Automobilio Explosivo Forte v AGS dur.
Citát: Yes! A mám tě! Mám tě, mám tě, mám tě! Máchání rukou, hejbání věcma, debilní černý kabáty – byla ze Zmijozelu!
Posledních několik výletů do české fantastiky mě dost zklamalo. O to větší nadšení ve mně probudila tahle střílečka. Dlouhou dobu jsem to viděl na jasných 5*. To byla ta část prakticky odpovídající současné době, jenom lehce líznuté nějakou tou sci nadstavbou. K tomu spousta bezvadných hlášek. Pak bohužel přišel ten zlom do fantasy a ten už mi tak nesedl. Uvidím jak bude stylizován 2. díl. Už se těším.
Autor si navíc šplhnul chválou čtyřkolky Octávie Scout. Sám s ní už 8 let jezdím. Na druhou stranu jsme měli vyhřívané sedačky už dávno v 90. letech. Kvůli nim nemusel lézt do audiny :-) .
Takhle jsem se u audioknihy už dlouho nebavil..já se v práci smál nahlas a všichni na mě koukali jako na blázna.
Kdož chcete něco hlubokomyslného, tak na to ani nekoukejte a nepřemýšlejte o četbě. tohle je naprosto ujetá, prvoplánová, brutálně vulgární řezničina. Dost mi to připomnělo Šedého muže, nebo Larse, ale děsně mě to bavilo. Sirka byl super. A ty hlášky typu...." Přítelkyně tvrdí, že malý penis není na překážku, ale já bych byl radši, kdyby neměla žádný"...to prostě nemá chybu. Vřele doporučuji i když to za ten sci- fi konec za plno nebude. 95%
"Oko za oko, člověk za člověka."
Spousta hlášek, vč. této, u kterých je znát, že autor u psaní přemýšlel, nejen se bavil. A já s ním. "A proč ty se od rána tlemíš jako kretén na výletě v Disneylandu?" U této věty jsem se navíc ještě mírně zarazila, protože i já jsem jednou skončila v Disneylandu ;-). Prostě jsem se díky Brožovského terminologií tlemila prakticky po celou dobu při poslechu této brakovky. Chci říct esoterické brakovky. A proč ne? Vůbec jsem nečekala takovou dávku humoru. Takový Kotletův soukojenec, chce se říct. Nic složitého ani náročného, děj nula, ale oddychovka dokonalá. A vtipná! Plukovník Mrtvola se super vyvinutým smyslem pro spravedlnost, který ztrácí členy své skupiny – neboli "Party slizkých zkurvených úchylů", jak se členové PSZU neformálně nazývali – jako já gumičky do vlasů. Výborná jízda! Má premiéra s Brožovským dopadla nad očekávání.
... a zde přichází něco dalšího, přímo třeskutě lahodného: zvraty, zvratky, mrtvá těla!
První i druhý díl za 100%
... a jestli ten chlap nenapíše třetí díl, tak ho (při)zabiju
Pohodová oddechovka ve stylu Kotlety/Heteši/Kulhánka, skvěle napsaná a se sympatickými a zajímavými postavami. Jen tomu trochu chybí to nejdůležitější - příběh. Zápletka je opravdu dosti chatrná, v podstatě až do poloviny ani žádná neexistuje, ale naštěstí je to krátké a zábavně napsané, takže kniha účel splní - pobavit a zabít jedno, dvě odpoledne. Nějakou originalitu nebo literaturu na úrovni od toho ale opravdu nečekejte. Pokračování může být vzhledem k situaci na konci knihy poměrně zajímavé.
Naprostá pecka, knihu jsem přečetl jedním dechem a konečně po dlouhé době něco co mě fakt bavilo. Trochu to připomíná noční klub ale nic nekopíruje. Skvělý humor, vtipné hlášky a skvěle zvraty. Absolutně politicky nekorektní a nepodsouvá jakýkoliv aktivistické názory. Za to jsem obzvlášť vděčen. Asi to nejlepší co sem četl za poslední roky. Kniha je skvěle napsána a s postavami skutečně cítíte. Doporučuji a těším se až autor napíše něco dalšího .
UCHOKNIHA - parádně načtená samotným autorem, kloubouk dolů! Akce střídá akci, humorné hlášky padají za každým dvacátým výstřelem nebo výbuchem, takže potud spokojenost. Pokud by se kadence hlášek zvýšila, byla bych pětihvězdičkově spokojená. Ulítlé postavy ani nápady nechybí, tam se srovnání s Kotletou nebo Kulhánkem nabízí, nicméně se mi zdá, že u obou pánů od K je přece jen více humoru, který ty jatka odlehčuje.... Každopádně hned po doposlouchání jsem se pustila do druhého dílu :-)
Úžasná střílečka.
Akce střídá akci, mrtvoly se vrší vedle hromad použitých nábojů a do toho se ozývají více či méně koordinované výbuchy. Akčností mi to připomíná Lovce monster s.r.o.
Plzeňská skupina PSZÚ je vysílána na řešení různých situací a při jejich řešení se jim občas podaří nezdemolovat široké okolí. Nejlepší jsou přezdívky a hlášky které členové komanda nonstop trousí.
"Kusy lidských těl zaskotačily vzduchem."
Báječně jsem se bavila!
Plukovník Mrtvola a jeho utajená jednotka složená z vybraných odpadlíků společnosti. Začátek se mi líbil, seznámili jsme se s jednotlivými členy a také účelem této jednotky. Děj je prošpikován vtipnými hláškami, spoustou akcí i mrtvol. Ovšem jakmile se na scéně objevila telekineze a převtělování duší, mé prvotní nadšení z této knihy značně opadlo. Celkově to ale nebylo špatné.
Autorovy další knížky
2022 | Tanec papírových draků |
2023 | Krev, monstra a cukroví |
2023 | Tanec papírových draků 2: Hon |
2022 | 0 Rh- |
Další představitel či následník ric, pic, bum, té "slavné akční české školy."
To samé co Kulhánek, Kotleta či Kopřiva...jakmile jste četli jednu knihu, četli jste všechny. Jako poslech mě kniha zabavila v práci, ale to by splnilo asi i rádio Blaník.
Příběh...no, použiju podobnou mluvu jako autor...kokotská píčovina.
Postavy...kape jedna za druhou.
Worldbuilding...neexistující.
Akce...ale jo, sem tam jsem se pousmál.
Z nějákého důvodu se autoři snaží dávat do tohoto žánru popkulturní hlášky...bohužel většinou trapné a plytké tak, aby bavily nooby a normies. Jakmile by šlo o sofistikovanější odkazy pro fajnšmekry co mají načteno a nakoukáno, pak by to zase zmiňovaná skupina nepochopila. Víc škody než užitku.
Jedna hvězda navíc za prosté konstatování faktu že do Prahy jsou posílány buzny a do Brna vidláci.
Marné....pokud bych někdy přijal fakt že existuje na našem trhu něco jako všeobjímající bublina "fantastika", pak česká akční škola je jejím úchylným masturbujícím strýčkem.