Tanec papírových draků
Petr Brožovský
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/489158/bmid_tanec-papirovych-draku-yTh-489158.jpg
4
157
157
Tanec papírových draků série
1. díl >
Nejsme normální. Nikdo normální by se nikdy nenechal nalejt k policii, ale my jsme extrém. Práce, co děláme, je špinavější než dvouhvězdičková štětka a za vrchol sociálního vyžití považujeme pozdravení se s někým, kdo si v posledních dvou hodinách nečistil zpod nehtů krev. Jsme PSZÚ – Policejní Sledovací a Zásahový Útvar (nebo taky Parta Slizkých Zkurvených Úchylů – což je vzhledem k tomu, že mezi námi jsou sériový vrah, pedofil, žhář, sadistka, nerd a další hříčky přírody, tak nějak přesnější). Vrána k vráně sedá – a my jsme hejno bílých vran. Neměli nás hledat, neměli nás najít, ale hlavně si neměli myslet, že jim tohle může projít! Je jedno, že jde o sektu převtělujících se telekinetiků, my totiž přicházíme s tou největší opthalmo-stomatologickou lekcí všech dob – oko za oko, zub za zub.... celý text
Přidat komentář
Když mě Švéd při podepisování knihy, u nás na Slampoetry, upozorňoval na to, že hned na začátku se budu muset rozhodnout, jestli vykouřit bezdomovce nebo sežrat jeho hovno, říkal jsem si to bude úlet, to bude jízda. A bylo to obojí. Tenhle styl psaní mi vyhovuje. Kdo zná Příručku jak zabít svého šéfa, sérii Lars či Legie se může dovtípit o čem to asi bude. Tady se realita kloubí s duchovnem. To mi vlastně nevadí, neboť očekávám pokračování. Asi chápete z jakého důvodu (nechci spoilerovat). Za mě dobrý. Doporučuji.
Gangsterka se superhrdinou z českého prostředí. Nebylo to špatný, po stylistické stránce dobrý, ale..
Nelogicky poskládané pasáže, nektere víceméně nemají ani mnohdy vliv na příběh, který se na konci spojí v jeden celek, a jsou jen vyplní, možná bych i řekla zbytečnou.
Co mi chybělo, byly především akce mezi akcemi, vícemene se dozvím jen "máme udělat" a pomalu v dalším řádku "je hotovo" , to je dost málo.
S tím jak všechno začalo a probíhalo už se mi tam sci-fi, anebo spíš mystično, tak docela nehodilo, jak kdyby tam bylo nacpane doslova jen na sílu.
Na pět to není, ale zlatý střed si asi zaslouží..
(SPOILER)
Paradox je tvrzení, které spojuje pojmy nebo výroky v běžném slova smyslu si odporující v neočekávaný, překvapivý, ale smysluplný celek.
A tohle ta knížka přesně je, jeden velký paradox. Tanec papírový draků nám začíná dvojitou smrtí hlavní postavy, kdy se ještě musí prát o své tělo s cizáckým duchem. Fajn, pomyslela jsem si, je to fantasy. Ale pak nás autor na to, že je to fantasy, nechá zapomenout a mi hned skočíme do Kanady kde český tým ve stylu Suicide Squad chytá “zloducha“. Hned na začátku rychle přeskakujeme mezi odstavci ve stylu
z: teď jsme přiletěli a dostali tyhle informace, abychom jsme se postarali o tohohle týpka,
do: teď běžím po lese a týpka mám na mušce.
Pro začátek dobrý, rychle jsme uvedeni tak nějak do děje a do fungování jak asi tenhle tým funguje. Hlášku je se, umírá, prostě super začátek. Ale pak, to když se vracíme v minulosti a tenhle styl pokračuje, to jsem si říkala kruci, tady už mi to nesedí. Tady by tomu slušelo více jednolitosti. To jsem se už začala ztrácet a to přesto, že autor alespoň řekl, teď jsme nyní a tohle bylo předtím. A pak jsme byli najednou zpátky v Čechách a řešili případy, a já pořád nevěděla, co chce knížka vlastně sdělit. Úplně jsem zapomněla na fantasy předehru a pořád čekala na nějaký případ, který by byl ucelený a komplexní. Nejdřív jsem myslela, že to bude případ s tím Vietnamce, ale pak zas skok a Vietnamec byl pod zámkem. A to už jsme byli v půlce knížky!!!
Strana 200. Tady se to zlomilo a přišel ten velký případ! Tedy... brutální řežba mezi Mrtvolou a Tamtěmi. Mrtvola nevěděl co se děje, já jsem nevěděla co se děje, ale četla jsem dál, to se prostě nedalo odložit. (tady je ten paradox) A konečně se ukázalo i to Fantasy. Teda pokud by se i nějak řešilo.
„Ty nic nevíš, Mrtvolo.“
On se setká s chlápkem, co po něm telekinezí hází věci a prostě po tom nepátrá?! Áááá!
V hlavě řvu a trhám si vlasy na nelogičnostmi. Tak jak...? Jak se kruci stalo, že závěrečné vysvětlení a zapojení nadpřirozena tak nějak krásně zapadlo?
Závěrem: Příběh měl spoustu much, ale styl psaní autora, který vás přiková knížce to vyvažoval. Při čtení jsem si hnedka vzpomněla na Sebevražedný oddíl a na Lovce monster s.r.o. a vyšla z toho zdařilá česká verze nám vlastní. :-D
Teď jen udržet vypravěčský styl a eliminovat nelogičnosti a máme tu novou hvězdu. Jsem zvědavá na další autorův počin.
Zbytečně až moc sprosté. Začátek vcelku dlouhý, nic moc originálního. Přečíst se to dalo.
Začneme tím že je to prvotina, čímž mé výtky ztrácejí na ceně a naopak pochvaly získávají. Začátek knihy trošičku drhne, je takový rozhopkaný. To není změnami časových rovin, spíše jejich uchopením. Ovšem zhruba okolo poloviny knihy se mi vloudila myšlenka jako kdybych četl něco od Kulhánka ( ten už ovšem psát nehodlá) Škoda že závěr byl docela skluz. Tedy akční rovina makala směle dál, ovšem fantastický prvek pajdal na obě nožičky. Myšlenka vůbec nebyla špatná, ale potřebovala by víc promyslet a propracovat. Z konce knihy mám pocit že autor už to chtěl mít za sebou. Přesto dávám 4 hvězdy. Do budoucna mám na pana Brožovského velká očekávání.
V poslední době u mně významně stoupla obliba tohoto žánru - akční pecky v kombinaci s prvky fantasy - který si nehraje na žádnou velkou literaturu, ale poskytuje chytré a zábavné čtení pro chvíle odpočinku. Ke knize zcela neznámého autora jsem přistoupila s jistou nedůvěrou a také úvod situaci nijak zvlášť nevylepšil. Jenže jak se začal děj postupně rozvíjet, jak jsem se začala seznamovat tu s více, tu s méně sympatickými osobami, které rozhodně neměly předplacenou nesmrtelnost, kniha mě zcela pohltila a přerušit četbu byť jen na krátkou chvíli bylo téměř nemožné. Když se objevily ony fantasy prvky, také jsme krátce zapochybovala o jejich účelnosti, ale jejich zařazení bylo téměř geniální. No a závěr? Ten mě opravdu navnadil na (doufám) další díl.
Kniha má dvě roviny, normální a paranormální, a ta "normální" je pecka. Svižná, vtipná, od první stránky šlape, paráda. Jak se do toho začalo montovat paranormálno, měla jsem nejdřív pocit, že to zabilo. Svižnost a vtipnost ustoupila, celá ta linka mi přišla úplně zbytečná, do jiné knihy – ale naštěstí jen přechodně. Závěr tomu celému dodá rámec, prostě by to jinak nefungovalo a máme nahozenou zápletku do dalšího dílu/ů.
Existuje braková literatůra, kterou po prvních pěti stránkách odložím a zapomenu a braková literatůra, kterou rozečtenou odládám velice nerad - a po dlouhém a úmorném (sebe)ukecávání - a nemohu se dočkat, až dokončím nedůležité povinnosti (práce, jídlo, spánek) a mohu pokračovat ve čtení.
Toto je ten druhý případ.
Docela pěkná oddechovka. První kapitoly povídkové, druhá půlka knihy je poměrně fantaskní, ale zvyknete si rychle. Jednohubka na dvě odpoledne.
Tak jo, nebylo to špatný a dobře jsem se bavil. Hlášek spoustu, myslet se nemuselo, rychle se to četlo ... dobrá kombinace. Jenom jedno ... sbad autorovi nedojdou nápady. Byla by to škoda.
Co napsat? Tohle byl nářez. Kulhánek je na odpočinku (snad jen dočasném). Kotleta poletuje ve vesmíru (velmi zdařile). Nastaly časy Brožovského. Doufám, že se kniha bude dobře prodávat a co nejdřív se dočkáme druhého dílu.
Dávám 5 hvězdiček
Kniha pro mě byla po dlouhé době velmi milým překvapením, svižně napsané, přečtená jedním dech...nešlo přestat číst!!
Pan Brožovský má úžasný dar a tahle kniha to jen potvrdila. Vtipné hlášky dodávají knize ten správný Glanc.
Kdo se rozhodne přečíst, určitě bude velmi překvapen dějem celé knihy.
Je otázkou, zda bych si knihu koupil, kdyby nevyšla v období knižního sucha, které provází první měsíce každého nového roku. Zřejmě ne. Ale že bych koupě litoval, to se říci nedá.
V průběhu čtení jsem si několikrát říkal, že tohle by šlo udělat jinak. Například smysl prvního intermezza jsem nepochopil ale vůbec, celá ta linka šla vypustit a ušetřit pár stránek. Stejně tak, když konečně začalo slibované nadpřirozeno, jsem si posteskl, že to klidně mohl být rozpracovaný druhý díl. Holt by první nekončil pompézně, ale obyčejným cliffhangerem. Narozdíl od onoho intermezza jsem ale na toto během čtení postupně změnil názor.
Pravda je taková, že i když je na knize leckdy vidět, že se jedná o ještě nevypsaného autora, tak děj příjemně odsýpá, styl psaní je fajn a i když je občas vidět nějaká ta inspirace velikány žánru, tak je dostatečně osobitý, aby se pohodlně od ostatních odlišil. Přijde mi, že čím dále se v příběhu posouváme, tím víc si je autor jistý v kramflecích. Přeci jen stěží mohu něčí prvotinu srovnávat třeba se simultánně čteným Žambochem.
Tomu přizpůsobím i hodnocení. U čehokoliv jiného než prvotiny bych šel zřejmě na 3/5. S přihlédnutím k okolnostem a k faktu, že i přes nějaké výtky jsem si knihu užil, půjdu o stupínek výš. Něco mi říká, že o panu Brožovském ještě uslyšíme. Nechám si tedy rezervu na příště.
Jsou knihy průměrné, knihy hrozné a knihy zajímavě krásné. A pak jsou knihy napsané zřejmě přesně pro mně. Jako například tahle.
Taky jsem čekala dalšího Kotletu a byla jsem příjemně překvapená, když se mé očekávání tak docela nenaplnilo. Pan Brožovský má svůj styl, své pojetí akce i postav. Každá jeho věta nekončí slovíčkem jako a úderným přirovnáním, jak jsem zvyklá u pana Kotlety. Nesleduje scénář drsného hrdiny, který po cestě vykrade armádní sklady a je přinucen přibrat na své vražedné putování nějaké to nevinné dítě nebo mladou ženu jako pan Kulhánek. (A toto píšu s veškerou láskou, která v mém literárním srdíčku přebývá pro zmíněné autory.)
Konečně jsem se zase dočkala knížky chytře napsané (ano, až někdy v půlce mi došlo, proč se knížka jmenuje, jak se jmenuje), plné svižné a vtipné akce, krve a mozku na stěnách a postav tak šikovně napsaných, že jsem si je zamilovala snad všechny (a velice ocenila, že tady se na nějakou nesmrtelnost postav nehraje a nikdy nevíte, která drsná hláška bude jejich poslední).
Velice doufám, že se od autora brzy dočkáme knížky další, a nebudu muset přistupovat k drastičtějším řešením po vzoru Misery pana Kinga. Protože pouta a provazy už mám nachystané.
Nový autor a nová odpočinková jednohubka ve stylu ranného Kotlety, možná tam vidím i Hetešu a Sněgoňovou... Prostě za dva večery je to krásně sfouknuté.
Příjemné překvapení.
Jedná se o akční nářez inspirovaný Kulhánkem a Kotletou, ale přesto působí svěžím dojmem. Humor a hlášky nejsou jen recykláty od výše zmíněných autorů. Jen možná první část působí pomalejším dojmem než druhá polovina knihy, kde to naopak sviští jak rychlovlak z Tokia do Jokohamy. Ale ruku na srdce, je třeba vytvořit pořádný úvod, protože mi něco říká, že by nemuselo zůstat jen u jedné knihy.
Ps: Doporučuji si všímat jmen a přijmení některých postav, co se v knize objeví
Štítky knihy
česká fantasy akční městská (urban) fantasy
Autorovy další knížky
| 2022 |  Tanec papírových draků |
| 2023 | Krev, monstra a cukroví |
| 2023 | Tanec papírových draků 2: Hon |
| 2022 | 0 Rh- |
Není to špatné, naopak, na prvotinu velice dobré a věřím, že se autor vypíše ještě ke lepším masakrům a řežbám. Celkem potěšilo, že se většina příběhu odehrává v Plzni a okolí.