Příběhy nečekaných konců
Roald Dahl
Roald Dahl nabízí v tomto povídkovém souboru šestnáct příběhů, opředených překvapivou zápletkou a vždy zakončených netušeným až mrazivě překvapivým rozuzlením. Každá z nich představuje dokonale vystavěnou literární stavbu okořeněnou notnými dávkami kultivovaného černého humoru, všemu však dominuje především motiv deziluze – motiv věčného rozporu mezi lidským snažením a jeho výsledky. Nejde zde o složité umně vykonstruované absurdity, nýbrž o anekdotické příběhy, které odrážejí každodenní běžné situace, které jsou pouze důsledně dovedeny k logickému vyvrcholení. A je-li nakonec výsledkem tohoto logického pochodu absurdita, pak je to absurdita zcela zákonitá a nevyhnutelná.... celý text
Literatura světová Humor Povídky
Vydáno: 2005 , Volvox GlobatorOriginální název:
Tales of the Unexpected, 1979
více info...
Přidat komentář
Brilantní pointy, které předčí vaše nejčernější i nejbělejší očekávání. Nejbělejší - takhle se to asi nepoužívá, ale ve světe Roalda Dahla by to jít mohlo... Asi jsem našel nového oblíbeného autora.
Skvělé, nejvíce se mi líbila ta s výletem do Paříže. Živě jsem si představovala jak manžel zcela úmyslně zdržuje, i když ví, že jí to přivádí k šílenství a přivádělo mě to k šílenství.
Miluju ho. Dahl je moje srdcovka. Jeho způsob psaní je neuvěřitelně obrazotvorný a zcela vás pohltí - s jediným umyslem: v závěru vyrazit dech.
Černý humor, místy špetka hororu, originální zápletka, lehkost, skvělá pointa... Tahle knížka naprosto dostála svému názvu.
Černý humor okořeněný dávkou ironie a na závěr nečekanou pointou + sociologicko-psychologický přehled a velká dávka empatie = know-how Dahlových povídek a záruka pohodového letního čtení.
„O svém talentu dobře věděl a také ho při každé příležitosti beze studu využíval.“
V každé z povídek vždy najdete nějaké malé tajemství, založené na jednoduché myšlence, a když o svém „talentu“ víte – jde hned všechno snáz …
… jednoduchá příhoda zdá se evokuje dobrý nápad, který je potřeba využít (Farářovo potěšení, Chutě),
… některá tajemství jsou předávaná pouze rodinnou linií (To sladké tajemství),
… pomsta může být sladká, nebo naopak správně okořeněná (Skopové na porážku, William a Marie),
… zvlášť, když už vás nikdo a nic nezataví (Jak se pak Botipol do sázky namočil),
… zvlášť, když se zdá, že všechno je tak, jak má být a pravidelnost ustálených zvyků je člověku vlastní a příjemná (Sekáč Foxley),
… atd., atd., pokračovat bych mohla až k té poslední, ale radši to shrnu: Dahlovy povídky se bezvadně čtou, nutí vás zapojit představivost, protože fantazie a absurdno mají občas navrch, taky trochu provokují, ukazují, že život není vždy spravedlivý, nebo že si nemáme pohrávat s osudem, protože náhody se dějí a nám se to pak velice snadno může krutě vymstít :-).
Abych nezapomněla, pozor si dejte i na jednotvárnost života, ani ta nemusí být vždy sázkou na jistotu …
„Mám rád své místo v rohu u okna, kde si pročítám Timesy, zatímco vlak si to lomozí a sune se vpřed. Tato část cesty trvá třicet dvě minuty a působí na mou mysl i staré popudlivé tělo stejně konejšivě jako důkladná, hojivá masáž. Věřte, že pro udržení duševní pohody není lepší recept než pořádek a pravidelnost.“
… a fakt si radši nic nenalhávejte :-) …
„Nemělo smysl nalhávat si, že má nějakou naději, byť sebemenší …“
Skvělé povídky se zajímavými náměty a ještě zajímavějšími pointami. Nechybí zde autorův typický humor, který mám tak rád.
Můžu od něho číst vše : dokolečka, dokolečka, dokola, shora, zdola, zprava, zleva, napořád...
Roalde, díky
Mám ráda tenhle styl humoru, takže čtení těchto povídek je pro mě radost. Ideální na zalezení do peřinek, popíjení čaje a chechtání se nad příběhy :)
P-A-R-Á-D-A, škoda, že jsem většinu povídek už četla v 1. dílu sborníku Dahlových povídek. A zbylé budu přeskakovat ve 2. dílu. :)
Mě osobně kniha moc neoslovila, což je čistě subjektivní věc, a to z toho důvodu, že nemusím krátké povídky. Na druhou stranu nutno dodat, že některé příběhy byly skutečně zdařilé a měly zajímavý konec. Věřím tomu, že komu krátké příběhy nevadí, se bude kniha líbit.
Oceňuji autorův sympatický styl, dobré nápady, ale ty konce nebyly vždy úplně povedené, někdy byl povedenější text povídky a pak místo vyvrcholení, místo pointy, to vyznělo do ztracena. Ale někdy se pointa povedla a celkově jsem si dobře početl.
Miluju anglický humor, miluju starou dobrou Anglii a povídky jsou mým oblíbeným žánrem - v této drobné, milé knížce se vše potkalo v dokonalém souladu.
Roald Dahl je mistrem příběhů, jejichž zápletky jsou vskutku originální, vtipné, leckdy až hororové, ovšem veskrze brilantně vystavěné.
Nemůžu si pomoct, ale mám pocit, že v téhle knížce autor lehce straní ženám - hned několik jich je naprosto dokonale škodolibě vtipných na úkor mužů ("Skopové na porážku", "Vzhůru k nebesům", "William a Marie"), takže dámy, hledáte-li návod na případnou sladkou pomstu, neváhejte :-)
I když, abych byla spravedlivá - povídka "Paní Bixbyová a kožich od Plukovníka" zase hraje do karet mužům, se kterými nehrají ženy příliš poctivou hru.
Z některých povídek se mi zježilo vše, co šlo - taková "Mateří kašička" či "Kůže" - mě dokázaly vyděsit stejně jako některé Kingovky.
Prostě - velice povedená záležitost.
Milé, vtipné (občas škodolibé) příhody povětšinou ze staré dobré Anglie. Roald Dahl píše způsobem, který vtáhne do děje a situace od první věty - a to i u povídek. Příjemné čtení pro ty, kdo mají rádi britský humor.
Část díla
A nyní mě propusť v pokoji... / Nyní propouštíš v pokoji...
1953
Bytná / Paní domácí / Domáca
1959
Chutě / Chuť / Gurmán
1945
Edward Přemožitel / Eduard Dobyvateľ
1953
Farářovo potěšení / Farárova zábavka
1958
Autorovy další knížky
2005 | Obr Dobr |
2005 | Příběhy nečekaných konců |
1986 | Jedenadvacet polibků |
2017 | Čarodějnice |
2002 | Můj strýček Oswald |
90%
Povídky oplývající černým humorem a brilantní pointou. Přečteno mockrát. Všechny jsou dokonalé, mně osobně se teď asi nejvíc líbily Sekáč Foxley a Krk.
Vřele doporučuji všem, kdo ještě neměli tu čest.