Hema komentáře u knih
Je to fascinující dystopie, která předběhla svou dobu. Vonnegut vykresluje svět, kde technologický pokrok a automatizace nahradily lidskou kreativitu a pracovní sílu. Na první pohled je tento řád dokonalý, ale pod povrchem se skrývá dehumanizace, nerovnost a frustrace.
Příběh Paula Proteuse, člověka, který se vzpírá tomuto systému, je varováním i nadčasovou reflexí naší závislosti na technologiích. Vonnegutův typický černý humor a ironie dělají z tohoto díla nejen výbornou satiru, ale i hluboké filozofické zamyšlení.
Kniha je sice autorovým debutem, ale už zde lze vidět jeho brilantní styl a schopnost popsat složitá společenská témata s nadhledem. Mechanické piano má silný přesah i dnes – v době, kdy se otázky automatizace a umělé inteligence stávají stále aktuálnějšími.
Četba mě donutila přemýšlet o hodnotě lidské práce, svobody a o tom, kam jako společnost směřujeme. Pokud máte rádi dystopie ve stylu Orwella nebo Huxleyho, tahle kniha by vám neměla uniknout.
Letnice mě zaujaly svou nevšední atmosférou a poetickým stylem, který dokonale vykresluje prostředí i postavy. Autorův jazyk je bohatý a plný detailů, což příběhu dodává hloubku, ale zároveň vyžaduje od čtenáře větší soustředění. Některé pasáže byly z mého pohledu zbytečně rozvláčné, což zpomalovalo děj, ale celkové vyznění knihy to nijak zásadně nenarušilo. Je to kniha, která si žádá čas a pozornost, ale za to nabízí unikátní pohled na lidské osudy a magickou atmosféru.
Zahradníčkovy verše předznamenávají tíživost doby, do které se v příběhu vracíme. Přesto je to příběh plný naděje, moderní a psaný současným jazykem, o tom, že svoboda je až příliš křehká. Skvělé!
Na žluto od Kuangové mě zklamalo – příběh působil přehnaně a postavy byly málo uvěřitelné. Čtení mě neoslovilo.
Velmi zajímavá kniha, která čtenáři přibližuje dobu i atmosféru tehdejšího života. Autor skvěle zachytil detaily, které pomáhají porozumět každodennosti i širším souvislostem té doby. Nenásilná forma podání a množství zajímavých informací dělají z knihy skvělou volbu pro všechny, kdo se zajímají o historii nebo chtějí lépe porozumět minulosti. Rozhodně stojí za přečtení!
Knihkupec z Kábulu je kniha, která mě přenesla do úplně jiného světa. Skrze příběh jedné rodiny jsem měla možnost nahlédnout do každodenní reality Afghánistánu, jeho tradic i problémů. Autorka vypráví příběh citlivě a zároveň velmi otevřeně, což mě občas nutilo se zamyslet, jak rozdílné mohou být životní podmínky jinde ve světě. Líbilo se mi, že postavy nejsou černobílé a příběh nepůsobí jako moralizování, ale spíš jako vhled do kultury, která je pro mnoho z nás vzdálená.
„Mokrá voda“ od Kutchera je nekompromisní a syrové čtení, které vás vtáhne svou upřímností a jedinečným stylem. Autor mistrně balancuje na hranici mezi drsnou realitou a absurdní groteskou, díky čemuž je příběh nejen provokativní, ale i nesmírně originální. Tahle kniha rozhodně není pro každého, ale pokud máte chuť na něco odvážného a jiného, určitě stojí za přečtení!
„Úmluva s vodami“ je nádherně poetická a hluboce dojemná kniha, která citlivě zkoumá vztah člověka k přírodě a jeho vlastnímu nitru. Autorka dokázala skvěle propojit filozofické myšlenky s poutavým příběhem, který vás chytne za srdce. Text doslova plyne jako řeka – klidný, ale zároveň plný síly. Ideální čtení pro ty, kdo hledají hloubku a krásu ve slovech. Akorát mě to moc nebavilo.
Četla jsem ji, pak ji i slyšela, ale to mě vlastně vůbec nebavilo, většinou tomu bývá naopak. Je to takový ten román, který je velmi současný, všechny, jako by byly psané podle jednoho mustru. Ale četl se velmi dobře.
Je to propletenec vztahů, časových rovin a krásných slov.
Užila jsem si každou větu, přála si, aby byl román delší, abych se dozvěděla víc.
Víc o pohnutkách postav, jejich směřování.
Pohltilo mě to a stále na příběh myslím.
Líbilo se mi, jak se postupně odkrývaly charaktery lidí v knize. Bylo to napínavě a shoduju se s ostatními v komentářích, že i velmi čtivé. Jiné autorčiny knihy mě tolik neoslovily, ale také nebyly špatné. Ještě bych v této knize vypíchla námět. Jedná se o velmi drsné téma, které by snadno mohlo sklouznout k plytkostí, ale není tomu tak, autorce se to opravdu povedlo, napsala vše s citem a zároveň otevřeně, takže máte pocit, že čtete příběh někoho, kdo je vám blízký.
Dostala jsem něco jiného než jsem čekala, ale moc se mi to líbilo a ráda knihu doporučuju. Od autorky se mi líbily všechny knihy, tahle se mi ale zdá nejlepší.
Univerzální příběh. Text vytepaný jako socha. Takhle si představuju moderní současnou literaturu.
Bellová zde pojmenovává palčivé problémy doby bez přehnané popisnosti.
Přečetla jsem za krátkou dobu všechny autorčiny knihy, což moc často nedělám. Bellové texty mě však něčím fascinují, jsou skvělé. Ale chladné - což je asi něco, co mnohým vadí.
Nejradši mám toto dílo. Transfer. Jako milovnici náhod, hledající spojitosti v nespojitelných věcech a momentech, jsem si tohle čtení moc užila. Postavy byly uvěřitelné, lidské, nic fantaskního. Přesto si jejich myšlenkové pochody (alespoň některé), pamatuju dva měsíce po přečtení.
Bylo to takové ode zdi ke zdi. Něco dobré, něco nudné a něco skvělé. Divně nevyrovnané, ale výsledek není špatní.
Kladně hodnotím i jazykovou nenabubřelost, takže si mladí mohou k době utvořit vztah nebo lépe řečeno názor na dobu.
Perfektně zpracovaná kniha, která doplňuje informace, které znám z beletrie. Je dobře napsaná, dobře se čte, výborně pracuje s prameny.
Nádherné, moc hezky zpracované zadání a přitom jednoduché na výklad. Takové umění mám ráda.
Dozvěděla jsem se zajímavé věci, ale ubírám hvězdičku za kostrbatost. Autorka nemá dar slova.
Knih jsem našla v knihobudce, byla politá něčím smradlavým, dokonce byl na ní otisk boty a uvnitř? Skvost, krása, dojemnost. Tu smradlavou knihu si navždycky nechám, protože je krásná.
Mám pocit, že jsem četla něco jiného než ostatní tady. Ta kniha v sobě podle mě nemá moc vrstev. Je to kniha o ženě a pro pro ženy. O nevěře a tak. Přečtenou jsem ji měla za ne víc než dvě hoďky. Četla se dobře.