Mé dětství v socialismu
Ján Simkanič , kolektiv autorů
https://www.databazeknih.cz/img/books/22_/224436/bmid_me-detstvi-v-socialismu-LMt-224436.png
3
84
84
Děti dokážou být mimořádně citlivé na věci, s nimiž se dospělí už dávno smířili. Ze své perspektivy mnohem intenzivněji vnímají absurditu, nesmyslnost i krásu. Podívejte se proto spolu s námi dětskýma očima na dobu, která měla trvat na věčné časy a kterou zažila naprostá většina z nás. Nechte se pobavit, dojmout a překvapit. Ján Simkanič, iniciátor a editor ojedinělého projektu Mé dětství v socialismu, u příležitosti 25. výročí Listopadu 1989 připravil výjimečnou sbírku vzpomínek více než 60 známých i méně známých osobností. Ohlížejí se společně za svými dětskými léty strávenými v období socialismu od 50. do 80. let a jejich vyprávění vytváří mimořádně pestrou mozaiku nabitou originálními příběhy, díky nimž pocítíte tehdejší atmosféru mnohem silněji než při studiu jakýchkoli historických analýz. Jestli také patříte mezi děti socialismu, pak se ve vás při čtení zaručeně probudí proud vašich vlastních vzpomínek, emocí a zážitků. A jestli jste se narodili až po sametové revoluci, zůstanete v úžasu nad tím, v čem vaši rodiče každodenně žili a jak moc se tehdejší svět lišil od dnešního. A možná také budete lépe chápat, čím jsme poznamenáni dodnes.... celý text
Přidat komentář
No některé povídky byli skvělé,až člověk litoval,že byli tak krátké. A některé nezaujali skoro vůbec.
Keď čítam niektoré komentáre, vravím si, že by som uvítala možnosť dávať okrem likov aj disliky. Poniektorým by som ich rada rozdala, aj keď nemyslím, že by som bola negativitou sršiaca bytosť.
Ale k téme: knižku som si vskutku užívala, dávkovala som si ju dlho a po malých častiach. Som rada, že v nej našli priestor tí, pre ktorých bolo detstvo v socializme z rôznych príčin hrozné, a aj tí, ktorí naň spomínajú pekne. Dokonca i tí, čo rozprávanie o ňom poňali veľmi alternatívne :)). Nie, nenudila som sa. V mnohom z toho som videla seba a svojich blízkych. A skvelé ilustračné fotografie, akoby vytiahnuté z nášho rodinného albumu, tomu nasadili skvostnú korunu. Veľmi dobrý počin.
Inspirovalo mě to k vlastním vzpomínkám. Jsem ročník 1958, takže jsem za socialismu prožíval radostné a bezstarostné dětství, ale i mládí, kdy jsem začal chápat a posléze pochopil tu zvrácenost režimu. Pokud se někomu stýská, tak mě rozhodně ne.
Zavzpomínala jsem na své dětství za normalizace a jsem nesmírně vděčná rodičům, protože jsem tu divnou dobu prožila jako spokojené dítě, které to, že se o některých věcech nemluví vnímalo jako hru na tajemství.
Krasne napsane/posbirane. Dekuji, ze jsem se narodil, kdyz ta doba koncila a nezazil jsem vyhorene papirny, recitace delnicke tvorby, bonzovani na kamarady a vsechny ty nesmysly okolo. Jeste jednou dekuji.
Krásně jsem si zavzpominala na své dětství. Jsem r. 1976, a tehdejší dobu jsem jako dítě vnímala jinak, než teď. Když jste dítě, nepřipadá vám, že jste do něčeho nuceni nebo něco je zakázané, prostě to berete, že to tak je. Bezstarostné dětství, které bych někdy vrátila. Ale jinak žít v té době teď, raději ne. Ta představa v poslední kapitole "mladysoudruh.cssr", v době facebooku a mobilů, kdyby jste byli sledovani co musíte a nemůžete psát do statusů apod. No měla jsem hezké dětství, ale jsem ráda, že moje děti žijí už v této době.
Přečteno v rámci ČV 2021. Krátké vzpomínkové příběhy. Za mě nudné a ne zanechalo to ve mě stopu.
Nostalgicky jsem zavzpomínala na vlastní dětství, jsem ročník 1981, na prázdniny jsme jezdili k babičce a dědovi na Moravu, otec coby voják z povolání byl věčně pryč a matka jako účetní byla v půl 4 odpoledne doma (dělala od 7h, ale nemusela nikam dojíždět). Nad vchodem do podniku, kde pracovala, visela rudá hvězda, já jsem ve školce vykládala, že maminka pracuje v rádiu Hvězda, ta tam měla panečku respekt - než si to s učitelkami vysvětlily :-)
Lítali jsme po venku, hráli na schovku, vybiku a stopovačku, mít zaracha bylo velký trest; na druhou stranu se doma muselo pomáhat. V televizi byl pro děti jen Večerníček, Studio Kamarád, Vega a Magion, ale stačilo nám to. Jako dítě jsem vůbec neřešila nějakou politiku, ale to, aby už byly prázdniny a v létě aby bylo hezky a v zimě aby sněžilo.
Nikdy se nevrátí pohádka mládí... :-)
Som rád že som bol dieťa socializmu, kde sme mali špičkové školstvo (vtedy sme sa smiali z USA, aké majú hlúpe deti, ktoré ani nevedia kde je Európa - dnes ich naše deti dobehli), šport, veľa pohybu, hier, kamarátstva.
Politiku sme vôbec nevnímali. Rodičia chodili pravidelne do práce, z ktorej im nehrozil výhadzov, mali na nás čas, keďže nepodnikali a nehonili sa za peniazmi. Vôbec času bolo more - nikoho netrápilo, že je v obchode rada.
A počúvať rádio Hlas Ameriky? Tej Ameriky, ktorá mala okrem dvoch prezidentov - zvyšných prezidentov presvedčených - utajených komunistov??? (Viď. kniha bývalého ministra vnútra Palka - Levy prichádzajú).
Otec, Hlas Ameriky naladil tak dva razy - nezáujem. Okrem povaľačov z Charty, sa bežní ľudia starali o svoje veci - svoje domovy, väčšina ľudí mala chaty, dovolenku v Juhoške alebo v Bulharsku.
Chyba bola v tom ako sme si naivne mysleli, že na západe sa žije lepšie, tešili sme sa, keď spadla železná opona. Keď nám Jakeš predpovedal, že budeme otroci vo vlastnej krajine, nedbali sme na jeho slová, vysmiali sme sa mu.
A dnes, keď nie sme už deti, sme súčasťou vysnívaného západu, na nič nemáme čas. Ľudia sa prestali zdraviť, prestali chodiť na spoločné opekačky v práci, so susedom, s priateľmi. Robíme nadčasy, deti nám rastú poza chrbát, vychováva ich západný braiwashing skrze zvrátené rozprávky plné násilia.
Bojujeme s elektronikou, aby naše deti chodili von ako sme chodili my, ale vonku nie je nikto - všetky deti sedia za TV, počítačmi, hernými konzolami, kde hrajú futbal a hokej na obrazovke, ktoré sme my hrali vonku v pote tváre.
Dalo by sa veľa písať o tomto období, hľadať negatíva a pozitíva. V dnešnej dobe ešte nevyšla kniha, ktorá by ukazovala na pozitívne stránky socializmu. Tak ako socializmus eliminoval západ, západ dnes eliminuje socializmus. Oba systémy sa navzájom vytesňujú.
Aj keď sa knihy snažia vykresliť aj nejaké pozitíva, všetko napokon končí v akej temnej dobe, v ktorej ľudia údajne žili. Menšina vždy hovorí za väčšinu. Menšina ktorá bola nespokojná, tvrdí že všetci boli nepokojní.
Naozaj boli ľudia nešťastní, keďže dostali byt zdarma, mladomanželské pôžičky bez kriváckych úrokov, z práce ich nikto nevyhadzoval a času mali toľko, že nevedeli čo s ním.
Áno, nemali spotrebiče SONY, ale mali TESLU, nemali Mercedes autá, ale škodovky, ktoré vydržali 30 a viac rokov, dali sa opraviť na ,,kolene". Áno, nemohli nadávať na systém v ktorom žili, ktorý bol sociálny. No ľudia boli spokojnejší a šťastnejší ako dnes. A my deti? Hokejka, korčule a hybaj na jazero...
Některé příběhy výborné, jiné mi přišly úplně mimo (nejposlouchanější rádio byl Hlas Ameriky, to snad poslouchali i ti komouši). Asi dost záleží, co si z toho pamatuje člověk sám.
Dítě nevnímá politickou situaci doby. Některé vzpomínky mám podobné jako autoři povídek, ale je dobře, že dnešním dětem nebude nikdo řídit budoucnost podle politické příslušnosti jejich rodičů. Od knížky jsem čekala zajímavější příběhy, některé příběhy tam ani nemusely být. Knížku jsem měla půjčenou z knihovny a vlastnit jí nemusím. Čtení za dvě hvězdičky, ale jednu přidám za dobové fotky.
Generace která tu šedivou dobu zažila si připomene ... Generace která nezažila, těžko může uvěřit co vše bylo možné...
Vcelku zajímavé, ale příliš útžkovité a nesourodé svědectví doby, na které bylo nejlepší to, že už skončila.
Kniha rozhodně není ideologická, jak se tady snaží někteří podsouvat. Pouze občas zasazuje dětské vidění světa do kontextu, který dítě v té době nemohlo chápat. A to je jedině dobře, protože jinak by to byla nostalgická komunistická agitka, což by zřejmě některým zdejším rozumbradům vyhovovalo.
Knížku jsem dostal jako dárek od kolegů a omlouvám se jim i kolektivu autorů - nebyl jsem schopen ji dočíst. Sám jsem totiž prožil dětství v období tuhé normalizace, a tak ve mě příběhy pisatelů vyvolávaly vzpomínky, které tímto způsobem jitřit nechci ...
Kvalita povídek se liší, některé jsou úplně skvělé, jiné slabší. Nápad vydat takovouto knihu je výborný. V některých povídkách jsem se přenesla do svého dětství v socialismu. Jak nic nebylo, všichni jsme měli stejné hračky, podobné oblečení. Jak já záviděla spolužačce PAPÍROVOU bundu ! Igelitku z Maďarska se Smokie a Suzi Quatro jsem dlouho slepovala, aby šla nosit. Ale také jsme byli pořád venku, rodiče se o nás nebáli, nemuseli jsme se hlásit (nebylo čím, mobily nebyly a pevnou linku měl jen málokdo). Doufám, že některé povídky osloví i později narozené - porevoluční, ty, co socialismus nezažili. Děsí mě, že na mnohých školách v hodinách dějepisu nezbude čas (mnohdy záměrně) k probírání novodobé historie o totalitě. pak se divme, např. jakého máme presidenta a vládu.
Knihu jsem nedočetla. Kvalita povídek se velmi různí a těch kvalitních je opravdu málo. Knihu jsem si koupila po Listování s Lukášem Hejlíkem, které knihu pozvedlo na daleko lepší uroveň, než jaká je ve skutečnosti.
Vůbec mě to nebavilo, ač jsem se snažila. Špatně se četlo, nudilo. Prostě souhlasím s komentáři níže.
Bylo to takové ode zdi ke zdi. Něco dobré, něco nudné a něco skvělé. Divně nevyrovnané, ale výsledek není špatní.
Kladně hodnotím i jazykovou nenabubřelost, takže si mladí mohou k době utvořit vztah nebo lépe řečeno názor na dobu.