Léto mrtvých
Gregory Hughes
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/189325/bmid_leto-mrtvych-189325.jpg
4
56
56
Šestnáctiletý Jukio je mistr v kendó, tradičním japonském boji s mečem. Je léto a Jukio si užívá s kamarády, dvojčaty Hirošim a Miko. Jenže najednou se všechno zlomí. Dvojčata spáchají sebevraždu a ukáže se, že je k ní dohnala jakuza, japonská mafie. Jukio bere do ruky meč a začíná se mstít. Začíná krvavé léto, které otestuje jeho oddanost, odvahu i zdravý rozum. V druhém románu Gregoryho Hughese se střídá dechberoucí akce s až dojemnými momenty, které čtenáře nutí k zamyšlení, kam až člověka dovede touha po spravedlnosti. Nebo možná po pomstě, kdo ví?... celý text
Dobrodružné Pro děti a mládež
Vydáno: 2014 , CooBooOriginální název:
Summertime of the Dead, 2012
více info...
Přidat komentář
Děj se odehrává v prostředí jakuzi - japonské mafie. Jukio, mladý bojovník, se rozhodne mafii pomstít za smrt svých přátel.
Knihy kde se dějí špatné věci dobrým lidem moc nemusím a v téhle knize se to děje, ale tím jak je kniha napsaná a tím že jsem až do poslední kapitoly doufal, že se vše v dobré obrátí mě kniha dostala....
Kniha se dala přečíst, některé pasáže byli i zajímavé a čtivé, ale pro mě celá kniha postrádala to něco. Pro knihu už určitě nesáhnu.
Kniha se těžko hodnotí a musím tak učinit s odstupem. První, co mě zaujao byla skvělá obálka. Ta je fenomenální a líbila se mi i po dočtení knihy :D Je to jedna z těch, která k příběhu opravdu sedí.
Co se týče děje, to u ž bylo složitější. První věc - cílové publikum - nemám tušení, komu bych tuto knihu doporučila. Dát číst knihu, kde je vydírání, vraždy a sebevraždy na denním pořádku a hrdina zabíjí podle toho, jak považuje za spravedlivé, desetiletému dítěti, obávala bych se, aby mi nezačalo hned dělat to samé.
Z knížky jsem nebyla ani extrémně nadšená, ale ani zklamaná, neboť jsem neočekávala nic, co by mě nadchlo. Jukio byl opravdu specifická postava, stejně jako Hrouda.
Pokud hledáte knížku, která je naprosto odlišná od mainstreamu, tohle je kniha pro vás.
Kniha je prakticky o klukovi, kterému hráblo a začal zabíjet každého, kdo si to podle něj zasloužil, a ještě si přitom říká samuraj. Jakuza je vykreslená jako partička zlých chlápků (a holek) s organizací motorkářského gangu středoškoláků a i ty nejhrozivější drsňáky zvládne zabít dítě s katanou v ruce během mrknutí oka... Jednu hvězdu dávám za dobře zvládnuté reálie, jinak by to byl jasný odpad.
I když to není moje parketa, přečetl jsem , s něčím seznámil a něco málo načerpal o dění v Japonsku. Trochu mimo reál, ale zase jsem poznal jiné.
Je to jednoduchá, přímočará jednohubka, kterou vyplníte prostor před větším dílem, neříkám že to bylo špatné, to rozhodně ne, naopak, v rámci daného žánru lehký nadprůměr který uteče díky Japonským reáliím a prakticky neustálé akci.
Kniha je velmi čtivá, dost neotřelá a příběh napínavý. Moc se mi líbí zapojení japonských reálií, které sice působí poněkud naivně, ale celkový dojem z knihy jsem měla dobrý.
Taková hezká, průměrná, dobrodružná kniha (asi spíše pro chlapce), jejíž název sice zní poněkud drsně a některé momenty mi přišly trochu přes čáru (vzhledem k tomu, že jde o dětskou knihu), nicméně dnešní děti jsou trochu jinde, než jsme bývávali my...
Knížka se mi velice líbila. Jednak, protože mám ráda Japonsko, ale také protože se mi líbí bojové umění. Nejvíce mě v knize zaujala propracovaná psychologie hlavního hrdiny, která je k zamyšlení a má svoji hloubku.
Čtení o psychopatech není nic pro mě, ale moc se mi líbil popis Tokia a Hrouda :D
Pozor, spoilery:
Je to takové trošku "jednodušší" čtení. Nemůžu říct že by mě knížka zklamala, nebo že by mě nebavilo jí číst. Četla se dobře a taky mě to bavilo, ale nesmíte u toho moc přemýšlet, bohužel. Že nějaký malý kluk dokáže pozabíjet polovinu Jakuzy a pak se vrátit domů vyspat se a druhý den jít se sestřenkou na zmrzku jako by nic mě trochu dostává. Ale líbila se mi hodně část kde si začal vytvářet pouto k Hroudě a kde to nebylo o těch vraždách ale o nich, než odjela pryč. Ale ve chvíli, kdy zabil jeptišku, bylo jasné že už mu definitivně přeskočilo. Jenom jsem se modlila aby autor z něj ke konci neudělal hrdinu, takže mě konec taky docela potěšil, že v podstatě uznává že je blázen a vrah. To mi docela zachránilo pohled na ten příběh. Ale Hrouda umřít nemusela, přišlo mi to už zbytečné, to autor mohl už rovnou zabít i Joše a jejího synáčka.
A štve mě že tý Hroudě nakonec nezavolal, pitomec !
Bylo mi líto dvojčat Miko a Hirošiho, Hroudy, Nacuko i Jukia. Myslím, že když pomyslím na tuto knihu, tak cítím hlavně lítost.
Má moc pěknou obálku a předsádku. :)
Kniha je naprosto jedinečná. Jak postavami, tak i dějem. Očekávání po půjčení v knihovně sice valná nebyla, ale šílené jsem se spletla. Děj je velmi propracovaný a napínavý.
Tato kniha byla celkově vzato dobrá. Líbil se mi vztah Jukia s "Hroudou". Hrouda se mi na této knížce líbila ze všeho nejvíc, protože ve všem kolem sebe viděla krásu, kterou mi často přehlížíme. Popisy byly v této knize velice hezké, ale občas zdlouhavé. Vůbec se mi nelíbilo, když Jukio zavraždil Nacuko, zemřela Hrouda a babička od Jukia spáchala sebevraždu, přišlo mi to už přehnané. Konec byl sice strašně smutný, ale hezky napsaný.
Abych řekla pravdu, kniha mě nijak extra nenadchla. Zápletka byla sice zajímavá, ale nebyl to typ knihy, kterou bych musela nutně přečíst za jeden den. Dost často se stalo, že jsem ji odložila a začala číst něco jiného. Většina situací mi přišla tak nadsazená a přehnaná, že to vůbec nepůsobilo přirozeně. Podle mě měl spíš Jukio jen obrovské štěstí (a autor notnou dávku fantazie). Že by přemohl špičkové zabijáky z Yakuzy jen proto, že do určité míry ovládá kendo? Nesmysl! V tomto případě asi nelze jen přivřít jedno oko, ale zavřít rovnou obě.
Bohužel znovu si knihu nepřečtu.
Asi to hodně souvisí s moji morálkou a vychováním a zároveň nepochopením japonské kultury, ale prostě nemohu dát víc hvězdiček, i když to v zásadě není špatná kniha. Jukio mi byl naprosto nesympatický, ani v nejmenším jsem nechápala jeho chování, nerozumím tomu, jak může někdo napsat, že vztah Jukia a jeho zaostalé sestřenky byl dojemný, přestože chlapec se k ní choval víc než hnusně. Vlastně bych řekla, že Jukio byl jen zahleděný do sebe, myslel jen na pomstu bez ohledu na to, komu ublíží.
Nejvíc mě ovšem dorazil konec, protože nedokážu pochopit, jak na něj někdo může být tolik hrdý i přes to, co spáchal. Říkala jsem si, jestli je šílený ten vraždící maniak bez svědomí, nebo já, že nechápu, co všichni na jeho činech považují za hrdinství. Horší na tom je, že mi nebyla sympatická ani dvojčata.
"Začíná krvavé léto, které otestuje jeho oddanost, odvahu i zdravý rozum." No, prosím, přečtěte si tuto větu vyjmutou z anotace radši dvakrát. Protože o zdravém rozumu nemůže být ani řeč, Jukio ho zjevně nikdy moc nepobral a co může být oddaného na vraždění desítek lidí?
Jestli každý řeší pomstu stejným stylem jako Jukio, pak se divím, jak si Japonci můžou stěžovat na přelidnění...
Dojem, který si z knihy odnáším, je, že buď jsou padlí na hlavu Japonci, nebo autor knihy...
Léto mrtvých
Moc se mi líbila.Jukio je mistrem v boji s mečem.Vše se v něm zlomí když jeho kamarádi,dvojčata spáchají sebevraždu.Proč a co je k tomu vedlo se dočte v této nádherné knížce.Doporučuji