Léto plné neskutečných věcí
Rowan Coleman
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/347624/bmid_leto-plne-neskutecnych-veci-wU9-347624.jpg
4
149
149
Před třiceti lety se Lunině matce stala děsivá věc. Natolik děsivá, že si ji nechala celý život pro sebe. Pravda vyšla najevo až nyní, po její smrti. Odhalení matčina tajemství Lunu i její sestru silně zasáhne – a když zjistí, že se jim naskytla možnost vrátit se v čase do matčina rodného města a dát věci do pořádku, rozhodnou se to udělat. V New Yorku roku 1977 zpočátku nacházejí více otázek než odpovědí. Pak se ale Luně přihodí cosi neskutečného, téměř magického – potká svou matku jako mladou dívku. Zprvu si připadá jako blázen, ale pak pochopí, jaká šance se jí tím naskýtá. Když může cestovat v čase, může také změnit běh událostí. Může to udělat, nepochybně. Ale měla by? Jestliže se totiž odhodlá k činu – jakémukoli – a změní matčin život, nebude nakonec muset obětovat sama sebe?... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2017 , DominoOriginální název:
The Summer Of Impossible Things, 2017
více info...
Přidat komentář
Kdo z nás by občas nechtěl zastavit čas nebo se v čase vrátit? Ale častěji by se člověk vrátil k těm hezkým časům, ale občas se nám vrací i časy zlé. Podobný závěr jsem čekala, ale záměna osob mě překvapila. Sci-fi nepatří k mým oblíbeným žánrům, ale toto mě bavilo a knížka se mi četla moc dobře a docela by se mi líbilo i filmové zpracování. V komentářích někdo píše, že to nemělo logiku, ale tu snad u tohoto žánru nikdo nepředpokládá. Zatím mě všechny autorčiny knížky moc bavily.
První kniha, kterou jsem četla od této autorky a teda rozhodně ne poslední. Ještě se mi nikdy nestalo, že bych četla knihu s tak moc ..... (a nebudu prozrazovat jakým) koncem, ačkoliv jak to dopadne jsem tušila už dlouho.
Kniha byla velmi miloučká, ale zároveň působila jako čtení pro mladší čtenáře, do dospělého příběhu, který od autorky znám, to mělo trošku dál. Kniha byla svým způsobem naivní, ale nemůžu říct, že by se mi nelíbila, naopak, bavila mě moc.
Ve výsledku je to ale příjemná oddechovka, která zaujme narušeným časoprostorem, rodinným dramatem, ale i láskou a v neposlední řadě Vás rozhodně dojme.
Tuto knihu jsem neskutečně dlouho odkládala. A málem jsem ji dala z domu bez přečtení. To bych udělala, ale velkou chybu. Prvních pár stránek trvá než se začtete, ale ne nijak dlouho a potom to jen odsýpá. Přečteno jedním dechem. Cestování v čase jsem vůbec nečekala a je to opravdu moc pěkné, lidské a při tom napínavé. Konec jsem určitě neodhadla ani náhodou.
Moc mě to bavilo.
Zpočátku jsem se trochu trápila při čtení kvůli stále opakujícím se popisům, pocitům a dějům. Pár dní jsem vynechala čtení a pak se ke knize vrátila. Nepřestala jsem číst jen kvůli stylu psaní. A pak ... pak jsem četla víc a víc, kniha mne doslova vtáhla celou do děje. Příběh je velice pěkný. Ačkoliv sci-fi ... přesto se mi to velmi líbilo.
Kniha byla velmi zajímavá. Pár stránek bych klidně vynechala, ale přesto se dobře četla.
Příběh nebyl špatný, ale řada stránek by se dala urcitě vynechat. Konec se dal předpokládat od poloviny knihy.
Na knížku jsem se těšila, byla ale maličko zklámáním, velmi zvláštní příběh, ve kterém se skáče v čase, nicméně knížka se dobře četla, vtáhla do děje a čtenář chce vědět jak vše dopadne.
Kniha je samozřejmě velmi sci-fi, jak ostatně žánr napovídá. A jelikož já jsem tak trochu snílek, tak se mi občas takovéto čtení líbí. Příběh mě vtáhl velmi rychle do děje a dobře se mi četlo.
Po celou četbu jsem si říkala, jak je dobře, že tento typ knížek nečtou realisti, lidé fyzikou políbení a v teorii cestování časem zběhlí. Já mezi ně určitě nepatřím, takže jsem si příběh přečetla se zájmem - už jen proto, že některé čtenářky v naší knihovně si po jeho přečtení vyžádaly všechny knihy této autorky, takové bylo jejich nadšení.
Mě mnohem víc oslovila Kniha vzpomínek, Léto neskutečných věcí se podle mého názoru příliš nepovedlo. Nejen že tam byla spousta nelogičností (pobavil mě komentář raffi), ale ani v obecnější rovině mě příběh neoslovil. Jediný klad vidím v opakovaných odkazech na natáčení filmu Horečka sobotní noci a na atmosféru Brooklynu konce 80.let, to mě opravdu zaujalo, ale zas na druhou stranu netuším, nakolik tomu odpovídají historická fakta.
Takže můj dojem je rozpačitý. A největším překvapením pro mě paradoxně byla tiráž této knihy: nejprve jméno odpovědné redaktorky (jinak též autorky knihy roku 2020!) a dále fakt, že nakladatelství Domino zaměstnává jazykového redaktora a korektorky. To je skvělá zpráva, jen přemýšlím, koho z uvedených lze činit odpovědným za fakt, že slova hledí a hledáček jsou v této knize synonyma? Možná překladatelku . . .
"Všichni vlastníme rozličné prostředky.
Těm, které nás vezmou zpátky do minulosti, říkáme vzpomínky . . .
zatímco ty, které nás nesou vpřed, jsou sny.
H.G. Wells "
Celkově se mi kniha dost líbila, ale podle mě jí autorka klidně mohla zkrátit, kdyby se tolik nevyžívala v popisech. SPOILER: Každopádně mě ale zaráží několik nesrovnalostí. Jak to, že byl násilníkem někdo úplně jiný, když Stephanie Luně potvrdila, že to udělal kněz. Navíc on byl jediným člověkem, se kterým měla Riss domluvenou schůzku. Tohle podle mě bylo nějaké zcestné. Jako by si autorka na konci řekla, že prostě změní identitu násilníka, aby to bylo zajímavější nehledě nato, co napsala předtím. Škoda. Nicméně se mi líbilo, že nakonec Luna našla štěstí s Michaelem. I když to bylo až dost přeslazené, tak mi to vůbec nevadilo.
Knížka mile překvapila. Čtvrtá kniha autorky, kterou jsem přečetla a konečně se děj oproti předchozím knihám, posunul i na jinou úroveň. Opravdu hezké (i sci-fi) počtení.
Moc krásně napsaná knížka s milým příběhem. Netvrdím, že vždycky všechno dávalo smysl a nebyly v ní žádné chyby, ale přesto se mi moc líbila. Byla to slaďárna, ale vkusná. A opět autorka dokázala stvořit mužskou postavu, do které jsem se (jak už to mám ve zvyku) zamilovala.
Jsem zklamaná. Nevím, jak bych tuto větu měla perifrázovat, aby nebyla tak úderná, proto ji nechám takto.
Kniha mi nebyla úplně proti gustu, mám ráda tematiku, která se týká cestování v čase. Ale! Zamíchat do pomyslného kotlíku cestování v čase, znásilnění, sebeobětování se, drogovou závislost, pravou lásku a mnoho dalších klišé se mi nejevilo jako úplně dobrý recept na knihu.
Za mě to bylo prostě nesmyslné, z knihy jsem si nic neodnesla a už teď se mi začíná vytrácet z paměti.
Vždy mě mrzí, když musím knihu kritizovat, dělám to málokdy, ale tady prostě nelze udělat "nátěr pozitivní barvou".
Kniha z počátku se mi jevila jako zcela nudná,ale po delším začtení se, jsem v ní objevila své kouzlo, od kterého jsem se nedokázala odtrhnout. Velice se mi zalíbil smysl knihy : vrácení se do minulosti, kde Luna vnímala svůj úkol a získaný dar, kde měla vrátit svou matku mezi živé. Ještě větší kouzlo v knize jsem spatřovala v lásce, kterou hlavní představitelka objevila vracením se právě do minulosti. A právě to dalo knize ještě větší říz a čtivost. Budu doporučovat svým známým :)
Moc mě to bavilo. I přes to, že je kniha dost předvídatelná, nenudila jsem se u ní. Skvělá jako oddychovka.
Krásné čtení s nádechem napětí, jak Lunin "záměr" dopadne, zda se jí povede, co si usmyslela změnit, a jak to ovlivní její budoucnost. Poslední stránky jsem četla s "husí kůží" po celém těle.
Za mne velice povedený čtivý počin. Tak skutečné a přitom nereálné - mysteriózní. Laskavé.
Autorovy další knížky
| 2015 |  Kniha vzpomínek |
| 2017 | Všichni jsme utkáni z hvězd |
| 2017 | Léto plné neskutečných věcí |
| 2015 | Není co ztratit |
| 2019 |  Zrcadlo, zrcadlo |
TO BYLA NÁDHERA !!!
Moc doporučuji z celého srdce.
„Každý den po zbytek života mi budeš chybět,“
zašeptá Michael.
„To nedělej,“ šeptám. „Nesmíš mě postrádat.“
„Prozradíš mi jedinou věc o budoucnosti?“ zeptá se. „Doba, z níž pocházíš. Spadá do mého života?“
Nevím, co na to říct. Zaváhám, ale Michael mi kladnou odpověď vyčte z tváře.
„Takže ano. Že mám pravdu?“ Na okamžik sklopí oči. „Tak v tom případě budu čekat, až se s tebou budu moct setkat znovu, Luno. Prostě na tebe počkám. A potom to budu já, kdo bude moct říct, že je pro tebe moc starý. Co ty na to? Počkám na tebe.“
Máma se opře o zárubně a usmívá se.
„To byl tenkrát den,“ pronese a vstoupí dovnitř. „A taky noc. Na to se nedá zapomenout.“
Sehne se a přitulí se ke mně, tvář na tvář. Políbí mě a potom zašeptá: „Děkuju ti. Děkuju, že jsi byla tak statečná.“
Čas je prazvláštní věc. Všichni dobře víme, jak nám doslova protéká mezi prsty právě ve chvílích, kdy si nepřejeme nic jiného než pár vteřin navíc.
Pár vteřin, během nichž bychom objali ty, které máme rádi, dopřáli si ještě trochu vytouženého spánku, a sledovali, jak zapadá slunce nebo vychází měsíc.