Léto v Baden-Badenu
Leonid Cypkin
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/252641/bmid_leto-v-baden-badenu-65ea10a37ae2e.jpg
4
16
16
V románu se ve fascinujícím rytmu odvíjí cesta vypravěče z Moskvy sedmdesátých let do Leningradu, která se prolíná s cestou Fjodora Michajloviče Dostojevského a jeho druhé ženy Anny Grigorjevny, kteří krátce po svatbě odjíždějí v polovině dubna roku 1867 z Petrohradu do Evropy, kde stráví následující čtyři roky. Expozice románu navazuje na klasickou ruskou románovou tradici. Je zimní večer a vypravěč cestuje vlakem z Moskvy do Leningradu, ve vlaku otevírá Deník Anny Grigorjevny Dostojevské a rázem se čtenář ocitá na cestě s Dostojevským a jeho mladou novomanželkou, zažívá jejich strasti a starosti v zahraničí, neustálé finanční a existenční problémy, prožívá s nimi tiché rodinné štěstí i bouřlivé hádky, Dostojevského žárlivost, jeho epileptické záchvaty, vyhrocené vztahy k lokajům i k hlavnímu oponentovi I. S. Turgeněvovi, návštěvy galerií a zejména jeho všepohlcující vášeň k ruletě, která manželům způsobí takové existenční problémy, že jsou nuceni dát do zástavy své oblečení i snubní prsteny. V románu se mimo jiné autor-vypravěč snaží pochopit Dostojevského antisemitismus a jeho xenofobii, především nenávist k Němcům a Polákům. Prolínají se zde dojmy vypravěče z jeho cesty s dojmy z života Dostojevského. Autor-vypravěč přemýšlí na stránkách románu o postavách Dostojevského děl, o životním údělu samotného spisovatele, ale také o době, ve které sám žije. Román končí vypravěčovým příjezdem do zimního Leningradu, ve kterém se zdrží několik dní jen proto, aby se sám prošel místy, která jsou spjata s osobou velkého spisovatele. Pouť po těchto místech končí noční návštěvou domu, ve kterém Dostojevskij skonal, a sugestivním líčením posledních chvil velikého ruského spisovatele. Leonid Cypkin byl obdivovatelem a milovníkem tvorby Dostojevského a při psaní Léta v Baden-Badenu vycházel především z publikovaného Deníku a Vzpomínek jeho ženy Anny Grigorjevny. Nejedná se však o dokumentární román, fikci je těžké odlišit od reality. Léto v Baden-Badenu není ani románem o Dostojevském, třebaže vypravěč sleduje jeho biografii. Je to především román o lásce k Dostojevskému a dalo by se také říct o lásce Anny Grigojevny ke svému muži.... celý text
Přidat komentář
Výborně napsaná kniha, i když musím přiznat, že ty sáhodlouhé věty, vyvolávající dojem neskutečného tempa vyprávění, mi místy činily potíže. Líbila se mi i proto, že mám rád Dostojevského knihy – považuji jej za výborného psychologa, skutečného znalce lidských duší, a proto mě nesmírně překvapilo, jak hnusně a místy až šíleně se sám dokázal chovat. Člověk by čekal, že kdo rozumí jiným, rozumí i sám sobě a dokáže sám sebe zvládnout. Obdivoval jsem Annu Grigorjevnu, že to dokázala s ním vydržet. Zkrátka i tahle kniha potvrzuje pravidlo, že velké dílo může vytvořit i člověk, který po obecně lidské stránce má k ideálu hodně daleko.
Kniha pro náročnější čtenáře; v životě jsem snad při čtení nemusela tolik dávat pozor, abych se neztratila a abych trampoty Dostojevských nepřisuzovala vypravěči a naopak. Je to ovšem poněkud nebezpečné čtení v tom smyslu, že o Dostojevském možná ztratíte nějaké ty ideály (uctívám Bratry Karamazovi). Doporučuju vyhradit si na čtení dost času – rozsah velký není, ale s odstavci a tečkami autor šetřil, takže je jaksi problém dělat si přestávky. V tomto případě je enormně důležitý překlad, kterého se naštěstí na výbornou zhostil Jakub Šedivý.
Léto v Baden-Badenu
Tato exkurze do života Dostojevského a jedné ruské literární éry, prolínající se životem samotného autora a jeho období, kde jsou zase jiné literární persony (Solženycin), je exkurzí podobající se jízdě na divoké řece, kde není žádná zákruta odpočinku, nýbrž proud slov vás unáší stále dál, bez přestávky, bez oddechnutí, tak, abyste si spolu s vypravěčem uvědomili, že literatura čas a místo ignoruje, vše v ní může splývat a téct pospolu, člověk se najednou může ztotožnit, či v klouznout za dveře, s vyprávěným, a Cypkin v této skutečně stylové jízdě poukazuje, že po právu by měl patřit k té hrstce autorů, kteří byť napíšou jednu dvě knihy, o to více jsou ty knihy geniální. Žid a přesto milovník Dostojevského, Cypkin projevuje neskonalou míru pochopení a empatie pro tohoto literárního velikána, který nebyl dokonalým člověkem, což sám o sobě ostatně věděl, ale byl dokonalým umělcem. Toto bych nazval milostným dopisem literatuře, od autora, který se za svého života radoval pouze 7 dní z toho, že je oficiálním autorem, a pak umřel. Cypkin vzděláním patolog, většinu života vědecký pracovník, napsal jeden z nejlepších ruských románů 20. století, s tímto bez debat souhlasím s americkou literární kritičkou Susan Sontagovou (více viz její eseje At the same time, kapitola Loving Dostoevsky), která pro západní svět znovuobjevila Leonida Cypkina. Znalci Dostojevského si knihu asi užijí více, protože je v ní spousta náznaků a aluzí na jiné životní epizody Dostojevského či na jeho romány. Nechybí ani krátké epizody se vzájemné interakce mezi Dostojevským a Turgeněvem, nebo Gončarovem. Druhou a vlastně stejně důležitou postavou románu je Dostojevského druhá žena Anna Grigorijevna (roz. Snitkinová), která je pro mě ještě důležitější osobou, protože bez ní by Dostojevský nebyl asi takovým Dostojevským, jakého ho známe. Ona byla ta skála, o kterou se vždy mohl opřít, která ho milovala, i přes všechny jeho emocionální výbuchy a hráčské závislosti, stála u zrodu novely Hráč, stála u něho při prohrách v Baden-Badenu, stála u jeho smrtelného lože. Tohle byla žena, o které by historie měla vědět více. Pro mě skutečná hrdinka románu, tedy i života Dostojevského.