Poslední cantilena / Tajemství Tudorovců
Vlastimil Vondruška , Alena Vondrušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/306330/bmid_posledni-cantilena-tajemstvi-tudoro-xgn-306330.jpg
4
316
316
Letopisy královské komory série
< 5. díl >
Dva příběhy písaře královské komory Jiřího Adama z Dobronína se odehrávají v polovině 16. století. Poslední cantilena zavádí královského písaře mezi bratrstvo chrámových zpěváků. Podivná smrt jednoho z nich by královskou komoru zřejmě vůbec nezajímala, pokud by se současně neztratil starodávný kancionál. Jen zasvěcení ale vědí, proč je ta kniha tak cenná. V Tajemství Tudorovců odjíždí Jiří Adam z Dobronína jako vyslanec ke dvoru anglické královny Marie a spolu s ním i známá z teplických lázní Kateřina Dolanská, která se vyzná v diplomacii mnohem lépe než on. Jenže záhy se ukáže, že její úkol je úplně jiný. Snaha odhalit dávnou vraždu je zavede nejen do cel ponurého Toweru, ale i do ruin zničeného opatství nedaleko Canterbury...... celý text
Přidat komentář
V tomto díle se nevyskytlo nic nového, co bychom od Vondrušky už neznali z děl předchozích. A přece je zvláštní, že u jiných jeho knih to není na škodu a skvěle se po celou dobu čtení bavíme dialogy hlavních hrdinů. Což se tady rozhodně říci nedá. Jeho hrdinové jsou stále stejní, nijak se nevyvíjí, nikam neposouvají, stále stejné vzorce chování, a to je pro čtenáře ubíjející. Co se týče zápletky, tak obě povídky spojuje naprostá absurdnost a jakási nedotaženost.
Není to vyloženě špatná kniha, ale Vondruška to rozhodně umí daleko lépe.
První povídka mi přišla lepší, nicméně se musím přiznat, že klíč ukrytý ve dvou kancionálech mi přišel už taky trochu moc. Ale jinak dobré, i když ne všechny myšlenky byly dotaženy do konce.
Příběh z Londýna byl zajímavý, ale popravdě jsem se v něm trošku ztrácela, což se mi téměř nestává. Zápletka dobrá, ale pro mě až moc politická. I v této povídce mi přišlo, že ne všechno bylo dotaženo do konce. Např. jsem moc nepochopila, kdo přesně byl a jakou roli v celém případu hrál tiskař Petr Selby.
Tak jak mám oblíbeného Vondrušku a již jsem pronikl i do života Jiřího Adama v 16. stol., musím hvězdu ubrat. V nymburku bylo ještě stále hezky, ale Londýn mě neuvěřitelně nudil. Doufám, že v Osmanském táboře si pan Vondruška reputaci napraví :)
U první povídky jsem měla pocit, že pořád nedokážu udržet pozornost, nakonec se to ale nějak vystříbřilo, že mě to i bavilo. Ale u druhé jsem nedokázala udržet pozornost až do konce. Pro mě zatím skoro nejhorší knížka, co jsem od Vondrušky četla, záživností srovnatelná asi tak s Tajemstvím abatyše z Assisi, možná ještě horší.
Zřejmě je čas dát si s Vondruškou přestávku, nebo minimálně na chvíli opustím Jiřího Adama a dočtu si zbytek Oldřichů z Chlumu. Už se mi stýská po Otovi :)
Tato kniha mě opravdu velmi bavila. Skvělá zápletka v obou příbězích. Ani minutu jsem se nenudila.
Jak postupně procházím životem, snažím se číst moře knih všech možných žánrů, co možná nejrychleji, nejefektivněji. Zároveň toužím číst novinky a na druhou stranu si chci také znovu vychutnat klasiky a knihy již mnou dávno přečtené a možná už i zapomenuté. A díky Bohu, stále mě to baví!
Knihy pana Vondrušky patří už po léta k mým oblíbeným. Je to tady už můj evergreen, ale já je fakt můžu číst pořád dokola :-) a pan Vondruška se opravdu snaží a vydává několik novinek do roka :-).
Tato kniha patří dle mého názoru k těm podařeným, ne k nejlepším, ale stále ještě k těm propracovanějším. Samozřejmě jako vždy i zde vše dobře dopadne a pan Jiří Adam z Dobrotína vše zdárně přežije a vyšetří. U druhé povídky mi velmi chyběl Petr s Rozárkou. Už se těším na pokračování :-)
Detektivky obvykle nečtu, ale myslím, že oba příběhy byly, co se žánru týče, takový průměr. Žádná zběsilá jízda, ale ani nezáživný cajdák. K tomu čtivě napsaná, pěkným jazykem a v atraktivních historických kulisách.
Anglické dějiny pro mě jsou velmi nepřehledné, proto se mi první z příběhů - ten z Čech - přišel lepší, ale to je jen moje vize.
Příjemné odpočinkové čtení.
První příběh mi hodně bavil, obě roviny vyprávění jsem si vychutnával i když mé podezření bylo tentokrát správné.Druhý příběh byl takový zvláštní i když se také vcelku četl dobře.Trochu jsem váhal s hodnocením a nakonec, abych knize neublížil, jsem dal 5 hvězd.
Příjemná oddechovka. Miluji Londýn, takže mi byl příjemný jeho dotek ve druhém příběhu - i když ten politický uzel byl dosti složitý na rozpletení...
První příběh nebyl špatný i když bylo vše moc překombinované,úsměv na tváři mi vyloudila část o Gitě a spol.co přestala krást a začala pracovat na poli, což považuji za prvek scifi v historické povídce, druhý příběh měl zajímavý začátek, ale vliv politiky my udělal v lebedě pořádný gulášek.
První příběh s kancionálem mě nebavil, moc postav, zápletka přemotaná a jaksi nedůvěryhodná. Víc neřeknu, to by byl spoiler a ty u detektivek nedělám... Druhý příběh se taky rozvíjel poněkud kostrbatě, ale nakonec to nebylo tak špatné a protože i já si myslím, že Jindřich VIII. byl poživačné, nespolehlivé hovado, je vyústění příběhu i poměrně uvěřitelné, navíc je zde pasáž která se mi obzvláště líbila:
"Víte, v čem vy ženy děláte chybu? (...) Pokud odvedete muže jiné ženě, myslíte si, že jste vyhrály. Ale to je omyl! Muž, který zradil jednu, zradí i ty další."
"Pokud je ta druhá žena krásnější a umí vášnivěji milovat, udrží si ho," oponovala zaujatě.
"To přece nemá s krásou a milostným uměním nic společného," nesouhlasil důrazně (...) "Věrný muž svou manželku neopustí, protože ho ani nenapadne zkoušet, zda by v jiném loži našel víc rozkoše. Prostě ho to nezajímá. Ale ten, kdo to zkusí jednou, zkouší to pořád. Která žena si může být jistá, že je opravdu nejlepší? Ale i kdyby opravdu byla, její muž bude stejně hledat jinde. Kdo jednou zradí, není nikdy spokojený s tím, co mu Bůh dává. V duši se mu usadí ďábel, který ho neustále pokouší. A proto je vlastně nešťastný. Štěstí hledejte jen ve věrnosti. Ať již k muži, víře, nebo svému panovníkovi."
Ale jestli ještě v některé knize V. Vondrušky najdu (ZASE!!) větu "olízal/a dočista lžíci, protože kaše byla vynikající" asi už budu hystericky ječet ;-)
Další z pěkných knížek pěkné řady se ukázala jako dobré čtení na dlouhé zimní večery, nicméně ať se pán z Dobronína drží doma - anglický příběh byl nějaký takový... jako když se zmatení Češi vypraví do zahraničí... :-D Ale jinak doufám, že se dočkám dalšího dílu.
Když stručně posoudím oba příběhy. Tak první je poutavý již od samého začátku. Opět vítězí touha po majetku a vyšetřování je moc pěkně popsáno. Druhý příběh z Anglie mi z počátku připadal dost složitý vzhledem k počtu osob a jejich postojem v příběhu. Má velmi poutavé zakončení. Srovnání těchto dvou příběhů by bylo složité. Doporučím přečíst oba a určitě nikdo litovat nebude. Podle mého názoru příběhy psané panem Vondruškou nemají chybu.
Poslední cantilena byla podstatně lepší. Záhadné knihy, tajemná zřícenina, zajímavá zápletka. Tajemství Tudorovců nezachránilo ani "exotické" prostředí a zápletka vnořená do historických reálií (spor o nástupnictví mezi Jane Grey a Marií po smrti Edwarda VI.).
Poslední cantinela – SPOILER
V tomto příběhu hrají hlavní roli 2 středověké kancionály s písněmi o P. Marii. Když je má člověk k dispozici oba dva, je schopen z nich pomocí „akrostichonu“, což je text složený z prvních písmen nadpisů, složit vzkaz, díky kterému je odhalen vrah ševce Kryšpína, lékárníka Blažeje a kožešníka Pýchy. Oním vrahem je rychtář Vospálek, který dychtil po ukrytých penězích zderazských křížovníků, a protože lékárník a kožešník zjistili, kdo zabil Kryšpína, zemřeli i oni dva.
Název cantilena je odvozen z italského pojmu, kterým je sólová melodie nebo delší melodický úsek velké vícehlasé kompozice.
Protože Kryšpín, Blažej a Pýcha pocházeli z bratrstva chrámových zpěváků, využil autor tento název.
Druhý příběh "Tajemství Tudorovců" už nemělo takový čtivý spád.
V první povídce jsme se přesvědčili, že není dobré dát na první dojem, ani z dopisu ani z lidské tváře, a mně se její příběh po Vraždě v lázních z dosavadních (v příštím "svatebním" díle nastane změna) líbil nejvíce. Dojem z knihy mi ale pokazilo Tajemství Tudorovců, aneb kam Jindřich VIII. šlápne, tam mně se vůbec nelíbí, a zde to platilo rovněž, ačkoli v době pátrání pana z Dobronína a paní Kateřiny Dolanské již byl dávno po smrti, pro mě se o něm stačí jen zmínit a je všechno špatně ;-). Jeden postřeh z celé dosavadní série (čili až po deváty díl), ještě nikde jsem neviděla tolik zrzavců jako v knihách páně Vondruškových...
První příběh byl ještě dobrý, ale nuda v příběhu druhém se táhla a táhla až najednou pluli zase zpátky domů.
Štítky knihy
Anglie detektivní a krimi romány 16. století Jiří Adam z Dobronína, písař
Část díla
- Poslední cantilena 2010
- Tajemství Tudorovců 2010
První příběh byl celkem dobrý,zato Tajemství Tudorovců se mi moc nelíbilo.Připadalo mi to hrozně překombinované a nereálné.