Dítě číslo 44
Tom Rob Smith
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12088/bmid_dite-cislo-44-wF3-12088.jpg
5
2304
2304
Lev Děmidov série
1. díl >
Když strach dokáže umlčet celý národ, alespoň jeden člověk musí vyslovit pravdu... Sovětský svaz, rok 1953. Stalinův železný stisk neustále sílí. Brutální praktiky ministerstva státní bezpečnosti (MGB) nejsou žádným tajemstvím. Režim dokonce občanům přikazuje věřit, že socialistické společnosti se podařilo zcela vymýtit zločinnost. Když se u železniční trati v Moskvě najde mrtvola malého chlapce, zaskočí příslušníka MGB Lva Děmidova – válečného hrdinu, upřímně oddaného režimu – tvrzení příbuzných oběti, že šlo o vraždu. Lev splní rozkaz nadřízených a pomůže zatajit fakta, začnou v něm však hlodat pochybnosti. Brzy poté se jeho život převrátí naruby. Lva degradují a s manželkou Raisou, podezřelou ze špionáže, pošlou do zapadlého města na Urale. Ke svému překvapení Lev zjistí, že k vraždám dětí dochází i tam. Manželé si dobře uvědomují, že později je čeká mnohem tvrdší trest než pouhé vyhnanství. Snad právě proto se rozhodnou riskovat život a pátrat po vrahovi na vlastní pěst. Román Dítě číslo 44, zdařilý a oceňovaný debut mladého britského autora Toma Roba Smithe, vychází ze skutečného případu sériového vraha Andreje Čikatila. Román s reálným pozadím nabízí kromě strhujícího kriminálního příběhu i děsivý obraz diktatury, která se drží u moci jen díky stupňovanému teroru.... celý text
Literatura světová Romány Thrillery
Vydáno: 2009 , Knižní klubOriginální název:
Child 44, 2008
více info...
Přidat komentář
Již dlouho jsem nečetla knihu, ze které bych měla těžké sny. Téhle se to podařilo. Školní vymývání mozků si sama z dětství pamatuji, i když sedmdesátá léta v Československu se nedají srovnávat s padesátými lety v SSSR. Autor odvedl skvělou práci. Na prvotinu neskutečně dobře zpracované.
Myslím, že se jedná o moji první knihu, která má jakoukoliv větší spojitost s Ruskem a jeho hrůznou minulostí plné bezpráví a lynčování. Samozřejmě je znát, že autor je touto zemí okouzlený, musel strávit několik měsíců v knihovně zavrtán do ruských reálií a tak se na pulty dostalo čtivo, které není úplně okázalé. Člověk má zde k postávám hodně blízko, vše navíc umocňuje fakt, že Rusko kdysi na podobné bázi fungovalo a do jisté míry ještě pořád funguje - proto si myslím, že je dobré vyzdvihnout ty, co zbrojí proti. Já měl u jistých pasážích trochu problémy udržet pozornost, ale myslím, že po půli jsem si začal všechny ty malé bezvýznamné slepé uličky dávat do souvislosti a najednou přede mnou stála bravurně vymyšlená story, která umí ve čtenáři vyvolat spoustu dojmů a vzbudí zájem nastudovat si něco více třeba o pracovních táborech. Není to kniha roku, ale zakončení je celkem strhující.
Přitažené za vlasy, ale když to tak budeme brát a nebudeme se moc pitvat v detailech, bylo to super! Přečteno na jeden "hlt".
O Rusku mám dost načteno, něco jsem i překládala, byla jsem tam ... Tohle není autentické, je to napsané především na efekt pro anglosaské publikum.
Kniha s velmi silným a řekl bych i emocionálně výrazným námětem,jenž vás vtáhne během několika vět do příběhu, který už svým dobovým zasazením slibuje nadprůměrný zážitek.Děj se odehrává za Stalinovy vlády,a podbarvuje už tak dost děsivé rysy celého příběhu.Výborná kniha,jenž kromě napětí ukazuje i odpornost komunismu a bídu a poměry v tehdejším Sovětském Svazu.
Film jsem neviděl, jen jsem něco málo zaslechl o knize. Jelikož byl film v Rusku zakázán zařadil jsem si tuto knihu do svého plánu knih ke čtení. Chápu, že se téma knihy Rusům nelíbí, obzvlášť pokud se Rusko stále neumí vyrovnat se svou sovětskou minulostí. Pokud je pro Rusy tak kontroverzní osobnost Stalina brána jako největší Rus, který je dostal od dřevěného pluhu do vesmíru tak to chápu. Ovšem nejde si pouze idealizovat si onu dobu, bagatelizovat a popírat zlo a násilí, které rozpoutal paranoidní Stalin na svých lidech a znásilňování okolních států a vlád. Pardon, nechal jsem se trochu unést, nyní k věci. Kniha je do poloviny dobrá a slušně vypovídá o sovětském stavu společnosti. Ale po pravdě, jsem se nemohl zbavit dojmu, že v tomto směru autor zbytečně tlačí na pilu. Zápletka má svůj spád Od druhé poloviny knihy děj šel přímočaře k cíli a působilo to až moc jednoduše. Stejně jako linie vyšetřovatele a vraha byly na můj vkus opřená o náhody a jejich propojení bylo zvláštní. Pochopil jsem motiv vraha, ale moc mi pod nos nešlo,proč vodítka dělá tak komplikovaně a brutálně. Bylo zde dost prostoru pro oba aktéry, který se dal lépe využít. Z druhé strany vrahův záměr byl se nechat najít, tak nač kličkovat a dělat dějové zvraty. Autor si našel svou cestu, která mě v ničem neurazila. Kniha má silná témata a čtenářovi dost nabídnout.
Clovek si tak nejak najednou zacne vazit toho ze proste muze v klidu zit a jen o tech zverstvech cist a moct kdykoliv prestat a vsemu uniknout.
Opravdovy klenot,takhle kniha.
Tak tohle mě hodně bavilo to se musí nechat...jen ten film jak jinak opět slabota a protočené panenky...
Pozoruhodná a výborně napsané kniha, kterou jsem zhltla za dva dlouhé zimní večery, a když jsem zrovna nečetla, neustále jsem tím příběhem žila a přemýšlela jsem nad ním. Děj se odehrává v neblaze proslulých 50. letech, a hlavním hrdinou je svérázný sympaťák Lev Děmidov. Nejde tu jen o vyšetřování a detektivní zápletku obecně, ale velký důraz je kladen rovněž na boj jednotlivce proti společnosti, proti zkaženému systému, v jehož ideály už nevěří.
Vynikající kniha. Bála jsem se a byla jsem znechucená, ale hlavně jsem nemohla přestat číst. A když tu knihu dočtete ve tři ráno, působí to ještě stokrát víc. Nedokážu si představit, jak žít v takové bídě a strachu. Jak se lidé dokáží měnit doslova ve zvířata. A nikdy nemůžete vědět, jestli váš super soused, vzorný táta a slušný člověk není skryté monstrum.
Dlouhou, velmi dlouhou dobu byla pro mě tato knížka to nejlepší, co jsem kdy četla! 5* bez zaváhání.
Dobrý, hodně dobrý. Inspirováno příběhem jednoho z nejvýkonnějších a nejhnusnějších sériových vrahů historie. Závěr překvapil - tohle vyvrcholení jsem fakt nečekala. Povedlo se i realistické líčení života v SSSR a jeho chmurnosti a jakési beznaděje... o strašlivém úvodu z období hladomoru ani nemluvě. Ještě hodně dlouho jsem ale přemýšlela, jak moc jsem divná, když na mě největší emoční dopad měl popis zoufalé, hladem umírající ženy, která pustila kočku, kvůli které se ještě držela naživu a příčetná... a kočky, která o pár hodin později zoufale bojovala o život s podobně zoufalýma hladovýma dětma - a přistihla jsem se s hrůzou, že si hrozně přeju, aby přežila ta kočka. Prostě... tahle knížka je skvěle napsaná a umí vtáhnout, i když to, kam vás vtáhne, není moc hezký.
Tak tahle kniha mě absolutně neoslovila, odložila jsem ji asi po 5ti kapitolách..
Vážně nechápu, že jsme tenhle skvost nechávala tak dlouho bez povšimnutí. A to jsem kdysi vyhrála výtisk podepsaný autorem! No ostuda.
Každopádně, když jsem si knížku brala, moc dobře jsem věděla, že má být dobrá. No v životě bych nečekala, jak moc dobrá bude.
A jak jsem ze začátku cítila mírné zklamání, že se děj odehrává v době dávno minulé, rychle mě to opustilo. Zasazení příběhu do sovětského Ruska padesátých let je na knize to nejlepší.
Doopravdy nevím, co mě víc děsilo. Jestli realistické popisy tehdejších politických terorů, nebo zvrácený sériový vrah.
Vynikající kniha, skvěle zpracovaná, neskutečně čtivá!
Zajimává knížka. Samotný příběh sériového vraha, inspirován skutečným vrahem Andrejem R. Čikatilem, je bezesporu zajímavý, ale myslím, že autor se v knížce snaží spíše přiblížit absurditu poválečného politického zřízení v Sovětském svazu. Kde pod heslem míru vládl strach a propaganda. Kde si nemohl být nikdo ničím jistý a za protistátní činost mohlo být považováno téměř cokoliv pokud se to někomu hodilo.
Zábavná kniha, popisy děsivých reálií Sovětského svazu jsou zajímavé a v rámci detektivek se jedná o vlastně docela originální počin. (Protože kterému detektivovi brání v práci vlastně celý systém, že? Většinou má naopak k dispozici celý Scottland Yard/forenzní oddělení tad. atp.)
Má to ale strašně moc problémů na to, aby se to dalo označit za kvalitní literaturu.
1) Je to v Rusku, ale vůbec to není ruský. Neříkám, že jsem nějakej znalec Ruska, ale ruských knížek jsem přečetla celkem dost, od klasiky až po Metro 2033. A všechny měly společný jistý rysy, jistou atmosféru, styl komunikace mezi lidmi. Když jsem četla Piknik u cesty od Strugackých, který se má odehrávat v Americe, rozhodně to nepůsobilo jako v Americe, ale totálně jako v Rusku. No, a tohle je naopak totálně západní. Autor si možná nastudoval reálie, ale samotné Rusy už moc ne. Úplně tam chybí jakékoli filosofické rozhovory, myšlenky o životě, vyprávění, všichni stroze řeknou jen to nejnutnější. Nikdo nepoužívá jméno po otci, což mi taky přišlo zvláštní, já měla pocit, že se někdy používá pomalu častěji než příjmení.
2) I přes autorovu očividnou snahu být originální (v situacích, které obvykle končí stejně podle šablony, se jeho hrdina zachová přesně naopak), to nakonec zas tak originální není. Lev má stejně jako každý druhý hl. hrdina utajený tragický osud, který na konci vyjde najevo, všechno mu zázračně prochází, všichni mu pomáhají (až na zavilého nepřítele, který je strašně zlý) a čirou náhodou je to právě on, Lev, kdo je v celém příběhu ten nejdůležitější.
3) Nevěrohodný přerod Lva z loajálního straníka na revolucionáře. Na začátku se několikrát opakoval, jak kvůli státu všechno, a o pět minut později po zatknutí náhodného veterináře mu najednou dochází, že je to špatně. Jakoby něco takovýho nedělal předtím už stokrát. Taky mi přijde divný, že o všech těch zvěrstvech, co se děly, věděl. Je jasný, že autor je musel nějak zprostředkovat (no, spíš chtěl, nemusel), ale osobně si myslím, že jeden člověk neměl šanci vědět takové penzum věcí, co se děly, i mimo jeho obor.
Na druhou stranu, líbil se mi ještě třeba ten vývoj vztahu mezi Raisou a Lvem, ne, že by byl věrohodný, ale bylo to milé.
Svým způsobem je to kniha otřesná. Tedy alespoň mnou otřásla určitě. Mnohokrát jsem si říkala: To jsi kapánek, chlape (autore), přehnal! Abych si hned vzápětí uvědomila, že kniha je inspirovaná skutečnými událostmi. Knihy, jako je tato, nebo jako je Bestie Dominika Dána, nemůže člověk číst často, tak maximálně jednu dvě za rok. A navíc by je měl prokládat něčím humorným, třeba Saturninem nebo tak něco, aby nepodlehl depresi.
" Proc tu si pta se jeden vezen druhyho ale chtel sem udat soused za spionaz a rikam si do zitrka je casu dost jenomze on si ten previt privstal a udal me driv nez ja jeho." stary proti komunisticky vtip.
" Ale to je hrozny kdyz svami budu spolupracovat pride tajna sluzba a sebere moji zenu a tchyni a zastreli je ……. ale to by v podstate nebylo vubec hrozny … ano to je vyborny … Ano udelam to " fil is a mad mad world.
Presne na tyhle dva vtiky sem myslel, kdyz sem cetl knizku dite 44. Jenomze to co sem cetl nebyl vtip nybrz syrova realita vsedniho zivota stalinistickeho Ruska. Teror - vlastni zivot, ktery byl stejne jako zivot obecne podrizen potrebam statu. Nejdrsnejsi scena byla ta, kde se Leo domlouva se svymi rodici jestli udat svoji manzelku jakozto spionku a nepritele statu ci ne a kdy Leovy rodice argumentuji s tim,ze 100% udat, ze tim si pomuze a zachrani nejenom sebe ale zaroven je tri zivoty prevazuji jeden. Pritom Leo si je jasne vedom toho, ze udani znamena okamzitou smrt zastrelenim nebo pomalou roky trvajici smrt v nejakem ggulagu. A potom jeste slyest ze jeho manzelka ten jejich rozhovor slysela…….
Knizka se mi velice libyla byla strhujicim zpusobem napsana - cetl sem ji pomalu v kuse ale je nutne - nebo bylo by rozumne pred tim nez ji clovek precte si precist treba souostrovy Gulag od Solzenicina -spousta veci clovek pak vidi preci jenom jinak….
Štítky knihy
stalinismus Rusko zfilmováno politika 50. léta 20. století sérioví vrazi Sovětský svaz KGB státní terorismus podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
| 2009 |  Dítě číslo 44 |
| 2016 |  Farma |
| 2011 | Utajovaný projev |
| 2013 | Agent 6 |
| 2009 | Čas pomsty / Vzpomínáš si? / Dítě číslo 44 / V šachu - zkrácené verze |
Po celou dobu jsem měla pocit, jako by mi na prsou ležel obrovský kámen. Tak moc mne to téma oslovilo a nedalo mi spát.
A musím říct, že oproti filmu, je kniha úplně jiný level. I přes skvělého Toma Hardyho se film s knihou nemůže vůbec srovnávat....