Levandulová dáma
Dagmar Seifert
Levandule: symbol čistoty, svěžesti a rozumu. Ne právě náhodou voní a bují na Kerstinině zahradě. Kerstin má široké a čisté srdce, stará se o každého člověka a o každé zvíře ve svém okolí, utěšuje, napravuje, a nebojí se problémů, které jí to občas přinese. Náhle, s jejími čtyřicátými narozeninami, se však její svět zbortí. Jasně vidí, jak ji její okolí zneužívá. Aby se zbavila všech trápení, starostí a domnělých povinností, ulétá za Atlantik. V Kanadě, na břehu Huronského jezera, začíná zvolna chápat, že každý z nás si vytváří vlastní svět a vlastní realitu a sám formuje svůj život...... celý text
Přidat komentář
Kerstin bydlí v Hamburku, má syna, přítele, kamarádku-spolubydlící a její děti. Vše se mění v den jejich narozenin. A Kerstin poznává, že není úplně nejlepší být úplně nejhodnější...
Místy jsem se hodně smála, místy jsem se chytala za hlavu, co Kerstin vymýšlí. Akci s rackem jsem hodně nedala, to jsem rozdýchávala těžce a vlastně jsem ji doteď nepochopila...
V celé knize dlouhé rozpravy, jak co vypadá, jak co voní a na kterou stranu kdo šel a najednou střih zvonec a konec...
Ale kniha jako celek se mi líbila, dobře se četla. Příjemné odpočinkové čtení k vodě s přesahem ve formě přemýšlení nad tím, co je v životě vlastně důležité.