Leviatan

https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/124004/leviatan-124004.jpg 4 15 15

Koupit Koupit eknihu Antikvariát

V Leviatanovi, který je ztělesněním zlovolné moci chaosu ovládající svět, nejde jen o nesmlouvavé vyrovnání s nacismem, ale i s různými náboženskými a filozofickými systémy, náhledy do geometrických a kosmologických teorií odhalují vratké základy lidského chápání. Velký odstup od reality, jež ho obklopuje, je charakteristický pro vypravěče Přesídlenců, jednoho z nejlepších zachycení přesunu miliónů utečenců a vyhnanců z východu, jež Schmidtovou metodou mozaikovitého vyprávění načrtává i milostný příběh. Ten nechybí ani Černým zrcadlům, líčícím svět pět let po nukleární katastrofě, kterou, jak se zdá, přežil jediný člověk. Žádnému z textů nechybí hořká, kousavá ironie a humor, tak typické pro autora přesných, zkratkovitých, ale i poeticky hutných popisů reality, jež nemají v německé literatuře obdoby.... celý text

Skrýt reklamy

Literatura světová Novely

Vydáno: 2011 , Opus (ČR)
Originální název:

Leviathan; Schwarze Spiegel; Die Umsiedler, 1949

více info...

Komentáře 3

Recenze 0

Hvězdičky 15

Tempo & emoce

Přidat komentář

15.01.2018 5 z 5

zlovlk

Setkání s nadutým snobem, co se teatrálně pohoršuje pokaždé, když se ukáže, že nedokážete zpaměti citovat dramatiky osmnáctého století, bývá zpravidla zážitkem horším než invaze rusů, dračí oheň a zanícená slezina. S jedinou výjimkou, a to jsou nadutí literární snobové německého původu - nebo alespoň já mám takovou zkušenost. Jakmile pánové machrují na Klopstockovi, a ne na Racinovi nebo Popeovi, stává se jejich exhibice najednou čímsi nejen snesitelným, ale dokonce kouzelným, líbezným a veskrze fascinujícím.

Arno Schmidt je jedním z těch podivných všeználků; ba dokonce je kadlubem, podle kterého by bylo lze je odlévati. Četl jsem od něj pouze tyto tři novely, shromážděné v knize Leviathan - a byla to vskutku úmorná práce se jimi prokousat! - ale už teď vím, že bude patřit mezi mé favority.

Obrovské množství narážek a aluzí (poznámky na konci knihy, ač obsáhlé, ani zdaleka neosvětlují vše), vyprávění z pohledu zvláštních polopsychopatických učenců, neustálé přesvědčování čtenáře o jeho mentální nedostatečnosti... oj, jen málokdy jsem se cítil tak útulně, jako při čtení Schmidtových textů!