Lexikon kinematografie čínského světa

Kniha se skládá ze 3 částí: (1) krátký úvod do dějin čínské kinematografie, (2) abecední seznam různých jmen a filmů a nakonec (3) tabulky s přepisy čínských jmen a filmů do znaků /tradiční, zjednodušené, pak angličtina a české překlady atd./ Tím výčet pozitiv bohužel končí.

Přijde mi, že oba autoři (Petr Janda a Kamila Hladíková) toho moc o dějinách filmu nevědí (jak čínského, tak světového) – nejsou to filmoví vědci, ale jazykovědci a literáti. 1. část je něco jako historický úvod do problematiky. Autoři mu však věnují pouze cca. 15 stran, čímž chtějí pokrýt 120 let jedné z nejproduktivnějších kinematografií světa. Problém nejsou jen chyby a nepřesnosti, ale zejména to, o čem text nemluví a co nepokrývá. Nedostačující je například válečného období (viz. kap. Mandžuská epizoda). Také o Hongkongu, který byl regulérně největší čínskou kinematografií světa, se prakticky nic nedozvíte a autoři jej prezentují jen jako nějakou menší okrajovou anomálii. Naopak propagandě ČLR je věnován prostor až příliš velký (asi náhoda!). Pak následuje ta 2. část, což je onen slavný „lexikon“, kde by se to mělo celé postupně krok za krokem v heslech rozvinout a vysvětlit. V reálu je to však pouze abecedně seřazený pelmel různých režisérů, herců, hereček, filmů, filmových studií a žánrů. Chybí zde navíc jakákoli obrazová dokumentace (např. portrétní fotky), která by usnadnila laikovi základní orientaci ve složitých jménech. Obsah těch hesel kvalitativně odpovídá asi tak české wikipedii (tedy nedozvíte se v nich soustavný výklad, jen hromadu dat a jmen filmů). 3. část se nese v duchu „čím zaplácnout zbývající polovinu knihy?“ – což autoři vyřešili šalamounky a vrazili tam nekonečnou tabulku přepisů jmen do znaků (což je v době internetových vyhledávačů a filmových databází jistě zásadní přínos).

Kdyby kniha vyšla jen jako interní skriptum pro studenty na nějaký seminář, člověk by neřekl ani slovo. Kdo zná univerzitní prostředí, ví, že sem tam se podobná „akademická“ dílka plodí, jen aby se naplnily nějaké granty a pedagogové si trochu přilepšili. Toto jde však do oficiální knižní distribuce a dostává se i k běžnému čtenáři. Pokud je to váš případ, pak dejte od knihy ruce pryč, protože jsou to vyhozené peníze (postačí vám anglická wikipedie). Skutečný průser je to však z akademického hlediska. V první řadě je to metodologie té práce (na začátku jsou 2 stránky, kde autoři řeší problém, jak to celé vymezit – jejich řešení mi však přišlo dost zmatečné a v realizaci odfláknuté) a pak i samotná struktura knihy, která je absolutně nepraktická, je jako labyrint a nutí čtenáře neustále listovat tam a zpět. Myslím, že i laik časem pozná, že většina z hesel byla "napsána" metodou Ctrl C+V (tj. přepsaných hesel z nějaké internetové databáze), a člověk se pak musí ptát, kdo to pustil do tisku?