Lexikon ohrožených druhů strašidel lesních, lučních a domácích 1.
Vítězslava Klimtová
Přidat komentář
Miloučká kniha o strašidlech, s krásnou předmluvou autorky, se kterou naprosto souhlasím. Po všech těch detektivkách, trilerech, "růžových knihovnách",jsem vzala do rukou knihu na jeden podvečer, která pohladí po duši. A ...... věřte nebo ne.....Zášupšáka doma mám :o)) a popis v knize, na tohoto domácího skřítka, naprosto sedí. :o))
Tu knihu jsem strasne strasne chtela, potom co ji spoluzacka prinesla do skoly na referat. A dostala ji k vanocum Musim ji pohledat, rada bych si zavzpominala.
Jedna z mých nejoblíbenějších knížek na začátku 90. let , konečně se ke mě vrátila a já se kochám .
Krásná pohádková knížka, jak pro děti, tak i pro dospělé. Takový malý úprk od každodenního ,,racionálního” smýšlení. Určitě si ráda přečtu i pokračování.
Je mi 52let, dítko velké, vnoučátka žádná, tak si čtu tuto knihu sama pro sebe už podruhé :-) Za chvíli těm krásným bytostem a nádherným ilustracím ráda uvěřím :-) Vy ne?
Že by mohla přijít pandemie a válka až k nám domů, jsme také nevěřili...
Když kamarád na základce přinesl tuhle knížku do třídy (už jí, za dosti nekřesťanskou antikvariátní cenu, konečně vlastním taky!) vytáhla mou víru v tajemno z hrobu (a to už jsem ostříleně nevěřil ani na ježíška); obydlet strašidýlky lidská obydlí byl tah geniální, magie tak nezůstala na zápraží, ale vloudila se pod postel, za gauč, do koše na špinavé prádlo...(mé pokusy detekovat Hnusníka pižmového obsypáním dlažby kolem onoho koše moukou se u vyšších míst nesetkala s valným pochopením)...a za sebe bych klidně bral lexikon strašidel ryze domácích...což neznamená, že by ta lesní/luční/městská neměla své.
Ale přejděme od jalového řečnění k terénní praxi. Jelikož paní Klimtová sama žádala o aktualizace a doplnění, tak jí, byť opožděně, vyhovím. Mám silné badatelské podezření na nové druhy, zejména na Chmýřskřítka domácího (se skromností sobě vlastní navrhuji jeho systematické zařazení v rámci kryptozoologické nomenklatury coby „Pumilio domesticus zimelicus“), který po nocích, či v časových úsecích opuštění domu jeho domělými vlastníky, pilně střádá smítka prachu a tvoří z nich nadýchané chomáčky, které umísťuje do vysavačem obtížně přístupných periférií jednotlivých místností...to ale není vše, na základě pečlivých pozorování si troufnu oponovat autorčině doměnce, že moderní svět strašidlům nutně škodí; kupříkladu Upírek sršivý nám saje baterky v dálkových ovladačích natolik nenasytně, že se chuděry ani nestíhají hojit a tečou. Tasemničník teslův, napojený na rovodnou síť za sádrokartonovým stropem v koupelně, zas způsobuje mrkání žárovek...některá strašidla pak odhodila šat těl zcela a celá se přesunula do datasféry; počítač mi kupříkladu brzdí Vrzal okenní, net zas úspěšně stínuje Ryška plápolavá a nehasnoucí pece mlsně šilhajících Ježibitbab mě o zlomkrk vykrmují soustavně vnucovanými keksíky.
Tuhle knížečku směle pořiďte svým ratolestem, podnítíte jejich fantazii a lehce ironickou nadsázkou doprovodných textů se jistě pobavíte i vy samy; jde o naprosto okouzlující, trestuhodně zaváté dílko, které si autorka sama napsala a ilustrovala (ono jí ani nic jiného nezbylo, tajemní tvorové se fotopastí chytit nenechají; film se nevyvolá, čočka je umazaná, paměťový šum, vždycky něco...proč myslíte, že nemáme pořádný záznam yettiho?); a jak ho ilustrovala(!) od paní Klimtové bych si moc přál nějaký „hororový“ večerníkek...žel už se tak nestane.
5 srdečných, nadmíru roztomilých *****
Autorka má úžasnou fantazii. :-) Nejvíce se mi líbila Kořínková babka a Hřibáč bukový.
Velmi dobře napsané povídání o strašidlech, až by tomu jeden úplně věřil...doprovázeno nádhernými ilustracemi od samotné autorky, věru stojí za přečtení. Šlo by podle toho udělat i nějakou stolní hru či terénní fantasy hru pro děti. Howgh.
Autorka na strašidla nejspíš sama věřila a dokázala ve mně vzbudit pocit, že opravdu existují. Dokonce jsem si po přečtení předmluvy začala vyhledávat jména badatelů, kteří se také zabývají strašidly. Kniha byla psána jako encyklopedie, ale já jsem trošku čekala pohádkové příběhy.
Tuto nádherně ilustrovanou knihu jsem vybrala na základě výzvy. Kdo by se rád nevrátil do dětství k milované babičce a pohádkám. Dětská fantazie je nádherná, ať jsou to hodné víly nebo zlobiví skřítci. Dávaly jsme mlíčko skřítku hospodaříčkovi, babička na nás volávala: "Děcka domů nebo si vás odvede Klekánice" apod.
Dneska se tak můžeme bát TV zpráv a toho, co zase vymyslí politici.
Parádní knížka, kterou jsem si musela pořídit, ačkoliv jediné dítě široko daleko jsem akorát já :-D
Jako malý jsem měl hrozně rád povídání o různých magických tvorech, a proto jsem si ji jako malý naprosto zamiloval. Jsou zde pěkné kresby i zajímavé povídání k tomu.
Dneska jako dospělák už klidně dám pět hvězdiček, knížka si je fakt zaslouží. Ale tenkrát, daleko mladší, to jsem měl strach, to bych knížku vysoko nehodnotil :-)))
Jedna z oblíbených knih mého dětství, krásnými ilustracemi počínaje, vtipnými texty konče. Kdybych měla možnost dám i bonusovou 6*, neboť tato kniha si ji bezpochyby zaslouží.
Já na těch kouzelných stránkách paní Klimtove vyrostla a představovala si všechny ty pomocnicky a bytustky.
O hvězdu navíc uzasnym ilustracím
Moc pěkná knížka. Popisy byly skvělé, ilustrace krásné...Určitě je to jedna z knih, která dokáže dítě zaujmout a vyvolat v něm pocit, že něco jako skřítkové, víly a další strašidla opravdu existují.
V lexikonu je 89 druhů strašidel rozdělených do pěti skupin – lesní, luční, vodomilná, domácí a městská. Jsou tu známá strašidla - Bludička, Hejkal, Divoženka, Jezinka, Skřítek, Ozvěna, Meluzína, Prskavec, Polednice, Vodník, Raráš a Noční Můra. I méně známá nebo neznámá - Chramostejník, Jahodníček, Koukač, Mlženka, Zmola, Spižník, Šustilka nebo Zášupšák.
Psáno humorně ve stylu popisů jaké jsou běžné u botanických nebo zoologických atlasů. Kde žije, co žere, jak je velký, kde bydlí, kolik má dětí, jaké má nepřátele, zda mu hrozí vyhynutí.
Obrázky vtipné a nápadité, u Rusalek, Kapradinek a Jezinek až s lehce erotickým nádechem.
„Touživka bahenní svízelná (Desiderata paluster miserabilis)
Tato zajímavá, ale nepříliš půvabná rusalka nepůsobí na první pohled zrovna přitažlivě. Přesto je dosti přítulná, a pokud se s ní člověk sblíží, těžko se jí zbavuje. Je velmi přilnavá, ale pouze ve vlhkém prostředí, suché a teplé nesnáší. Je obojživelná. Průměrná velikost 100 až 140 cm, podle druhu bahna, ve kterém žije. Bahnem je také výrazně cítit. Postavy je kypré až baculaté. Živí se vodními živočichy a rostlinami (nejraději puškvorec a okřehek). Má tichý pisklavý hlas a nejčastěji se ukazuje na březích močálů a tůněk při jarních záplavách. Nesnáší se s rusalkou Kuňkou a vždycky se poperou, jestliže náhodou obsadí stejný močál nebo tůň. Člověku není nebezpečná. Není agresivní a lidi netopí.“