Lež má krátké nohy: Rozhovor Karla Hvížďaly s rabínem Karolem Sidonem
Karol Sidon , Karel Hvížďala
Karel Hvížďala vede s vrchním zemským rabínem Karolem Efraimem Sidonem dialog bezmála třicet let a zrodily se z toho čtyři knihy. Toto je pátá. A když si pánové uvědomili, že díky internetu, sociálním sítím a algoritmům ve veřejném prostoru nad informacemi převážila lež, fakenews, blábol či spiklenecké teorie, rozhodli se, že poslední knihu věnují celou jen jednomu slovu, a to je právě LEŽ. Jedna z nejuznávanějších definicí lži pochází od Josepha Kupfera z americké univerzity v Iowě, který tvrdí, že lež je takovým druhem sdělení, o němž jsme přesvědčeni, že je klamné, se záměrem, aby toto tvrzení druhá osoba považovala za pravdivé, nebo se záměrem, aby druhá osoba uvěřila, že my, jako sdělovatel, tomuto tvrzení věříme. V hebrejštině existuje výrazů označujících lež hned několik: šeker, šav, achzava. I o nich a bilických lžích si bude Karel Hvížďala s rabínem karolem Sidonem povídat.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Po několika vydaných knihách rozhovorů novináře a spisovatele Karla Hvížďali a spisovatele, dramatika a vrchního zemského rabína Karla Sidona přišla pod hlavičkou nakladatelství Vyšehrad přece jenom ještě jedna. Tentokrát se oba zmínění ve svých hlubokých dialozích zaměřují výhradně na fenomén lži v dnešním světě, ale i ve spojení s neustále nás ovlivňující dobou minulou. To s sebou samozřejmě přináší obecnější témata jako jsou možná pojetí a náhledy na to, co to lež vlastně je, ale i konkrétní případy toho, jak se projevuje. Autoři se tak v knize dotýkají velmi aktuálních témat jako je současná tuzemská, ale i globální politika fungující na lživých principech, kdy „hezky lhát“ znamená získávat hlasy, o což jediné v postmoderní politice jde. Diskutují o rostoucí oblibě populistických a dezinformátorských politických uskupení a výrazných politických osobností, kterým již dávno nejde o umění artikulace pravdy (protože pravda je mnohdy těžká a člověk jí musí čelit), ale o řemeslo pravdivě znějící lži (poněvadž za tu se může člověk snáze schovat). Vzhledem k původu obou autorů je kniha samozřejmě plná i mnoha židovských témat (jako je duše, svobodná vůle, stvoření ad.), Karlem Sidonem ale vždy pečlivě a duchaplně aplikovaných na aktuální témata. Značná část knihy je věnována i totalitním ideologiím, válečnému konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou, ale i blízkovýchodním konfliktem vyeskalovaným masakrem ze 7. října 2023, který je dle autorů kvůli své složitosti zanesen nesmírným množstvím desinformací a mediálních iluzí. Knihu celkově hodnotím pozitivně. Autoři se zpravidla vyhýbají dojmologiím a svá tvrzení náležitě zdůvodňují a argumentují. K jednotlivým tématům přistupují poměrně nestranně (Sidon možná o něco více než-li Hvížďala) a nebojí se pokládat nepříjemné otázky a poukazovat na nepříjemné (leč pravdivé) skutečnosti. Lze těžko spolknout fakt, že Židé byli na „území Palestiny“ dříve než předci současných Arabů (pro jednu stranu), ale stejně těžce lze spolknout fakt, že masakr uskutečňující se na obyvatelích Pásma Gazy je nesmírnou humanitární krizí, která již dávno nemá náboženský původ (pro stranu druhou). „Jak se dá ale hovořit o etice v tak asymetrickém konfliktu?“ ptá se v závěru knihy Hvížďala. A Sidon odpovídá: „Mluvit se dá vždycky, procházíme však možná i jako lidstvo mořem lží a pod nohama máme pevninu, a jestli se teď moře rozdělí, ukáže se bohužel pravda, kterou jsme nevnímali, v té podobě, jak jsme si ji jako lidé pod sebou a kolem sebe a i nad sebou vytvořili, tedy jako poušť.“