Lhář
Martin A. Hansen
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/12962/bmid_lhar-6535f89b52ff0.jpg
4
18
18
Poutavě napsaný psychologický román od předního představitele severského existencialismu vykresluje život na malém ostrově severně od Dánska. Traduje se, že když se dvanáct kapitol knihy napsané původně pro rozhlas v padesátém roce předčítalo do éteru, zely ulice země prázdnotou. Tento román, nevelký rozsahem, ale velmi hluboký, zaujme snad každého bez ohledu na pohlaví a věk. Autor v něm dokázal velmi zajímavou metodou přiblížit čtenářům život ostrovanů, odkázaných jeden na druhého, uprostřed drsné severské přírody. Hlavním hrdinou a zároveň vypravěčem je místní učitel, který přišel na ostrov z pevniny a teprve po sedmi letech přestal být považován za cizince. Jako citlivý a inteligentní člověk se dokázal přiblížit místním lidem a pomáhat jim nést jejich nelehký úděl. Lhář Martina Hansena (1909–1955) patří k nejslavnějším románům moderní dánské literatury. Fiktivní deníkové zápisky z ostrova pravdy se týkají několika dní, kdy na pozadí syrové krásy severské přírody vrcholí krize nenaplněného milostného vztahu. Až na konci se čtenář dozvídá, že deník vznikl dlouho poté, co se události odehrály, aby vypravěč sám sobě dodatečně zdůvodnil svou osudovou samotu. V moderních literaturách se jen zřídka setkáme s románem tak silného duchovního náboje a poselství.... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem narazila v knihkupectví náhodou, z čehož jsem byla nakonec nadšená, protože je součástí povinné četby do Úvodu do studia literatury a v knihovně jí nemají. Kniha je zajímavou sondou do života na dánském ostrově, který sice není reálný, ale ve skutečnosti existuje několik jeho variant. Samotný ostrov může být metaforou našeho já, naší izolace. Jeho název má ale i skrytý význam, který se překladem ztrácí. Může to být písečný ostrov, ale také ostrov pravdy. Tohle a i slovní hříčka ve jménu hlavní postavy se nedá přeložit, ale jinak je překlad Roberta Novotného velice zdařilý.
Jediná moje výtka je, že jsem se v knize trochu ztrácela, čemuž hodně pomáhala absence přímé řeči a její nahrazení řečí polopřímou.
Četla jsem v lednu 2007. Podle mých poznámek:
Hezké, zajímavé.
Zajímavě psané. Jednak ich forma a jednak "samomluva" s Natanaelim, tomu vypráví hrdina - učitel a kostelník na malém ostrově - své pocity, prožitky. Lže jiným o svých citech, a protože je nepřiznává, zůstává sám.
Ve své době vzbudila v Dánsku pozdvižení. Všichni chtěli slyšet Hansenův příběh, když sami po válce nevěděli, kam se jejich duše mají ubírat. Lhář není dílo, které můžeme přečíst a nechat být, kolikrát v něm musíme hledat a procházet pasáže znovu a znovu, abychom pochopili, co Johannes vlastně opravdu prožívá a co cítí, protože nám samozřejmě lže. Hlavní hrdina chce skutečně žít, ale neví pro co, nedokáže ve svém životě najít pevný bod, a když si myslí, že ho našel, osud ho zase přiková na to stejné místo, takže se vrací ke psaní, k věci, díky níž může být opět statický a cizí. ..
Lhář
Malý ostrov, kde se všichni znají, poznáváme slovy učitele a kostelníka, který se toulá po ostrově a seznamuje nás s lidmi a jejich osudy, přírodou, ptáky, historií a po sedmi letech se konečně zdá, že je místními přijat jako jeden z nich. Ale není jen pozorovatel, snaží se tahat za nitky a ovlivňovat některá rozhodnutí. Občas je i zpovědníkem a rádcem, ale není kněz, jeho rady nebo naopak mlčení nemusí být tím nejlepším pro tazatele. Pro nic za nic se kniha nejmenuje lhář.
"Ale kroky, které člověk ujde za rozbřesku dne, nejsou nikdy promarněné."