Lhář
Stephen Fry
Adrian Healey není jako ostatní spolužáci... Když začne studovat Cambridge, profesor ho přistihne při podvádění. Adrian si to nenechá jen tak líbit a rozhodne se, že to všem nandá... Pustí se tedy do originálního veledíla a začas se v univerzitní knihovně "čirou náhodou" objeví zlomek z pornografického románu Charlese Dickense Peter Flowerbuck. Tím však Adrianova dobrodružství ani zdaleka nekončí, stane se totiž svědkem brutální vraždy maďarského houslisty a zjišťuje, že byl zapleten do mezinárodního spiknutí a špionáže (nemluvě o politováníhodných scénách na kriketovém hřišti)...... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2005 , MottoOriginální název:
The Liar, 1991
více info...
Přidat komentář
Tohle by chtělo přečíst ještě jednou, abych to pochopil, jenže tak dobrý abych do toho šel podruhý to není. Skoky v čase nejsou v knihách nijak vzácným jevem a v těch "lepších" to dokonce má nějaký smysl a účel, v této knize to však působí neuvěřitelný chaos a zmatek, což je taky jediným smyslem. A ten konec (pozor spoiler), kdy jsem zjistil, že nejdůležitější byly ty krátké kousky mezi kapitolami psané kurzívou a které nedávaly nejmenší smysl ten to zazdil úplně. Tři hvězdy za tu originalitu a za odvahu s jakou autor přistupuje k tabuizovanému tématu homosexuality.
Jeden větší zaplétač děje než druhý! Ale stejně jako Hughovi Lauriemu to odpustím i Stephenovi. Jako komické duo jsou geniální, ale nějaká linie děje jim moc neříká. Opravdu jsem občas nevěděla, co vlastně čtu, kde se zrovna postava nachází, ale budiž odpuštěno, protože když tohle pominu, čte se to jako po másle, příběh je zajímavý, odvážný a ten konec je brilantní. Nasmála jsem se, zamyslela se i jsem se poučila. Jsem ráda, že jsem na knihu narazila a měla možnost si ji přečíst. Stojí za to.
Lhář
Organizace příběhu je na mě příliš složitá, než abych si ho dokázala úplně užít - ale některé věty s dovolením kradu. Styl psaní mě opravdu bavil, ale v ději jsem měla problém se vyznat.