Lhářské paradoxy u autorů italské scholastiky
Miroslav Hanke
Kniha se věnuje analýze autoreferenčních paradoxů v italské scholastické tradici patnáctého století. Jejím cílem je výzkum původních textů, jejich rekonstrukce prostředky moderní sémantiky a historická analýza jejich zdrojů. Korpus zkoumaných textů obsahuje texty Pavla z Benátek, Pavla z Perguly, Kajetána z Thiene, Alexandra Sermonety, Frachantiana Vicentina a Mengha Blanchella. Italská logika patnáctého století se paradoxům věnuje jakožto tématu s významnými důsledky pro teoretickou sémantiku a logické teorie založené na sémantické definici pravdivosti a logického vyplývání. Konkrétně: paradoxy představují (možné) selhání sémantické a logické intuice, resp. (technicky vzato) protipříklad k definicím pravdivosti a logického vyplývání a na nich založeným systémům odvozovacích pravidel.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
2015 | Stopování sémiotiky |
2016 | Lhářské paradoxy u autorů italské scholastiky |
2011 | Jan Buridan a nominalistická teorie racionality |
Je mi líto dát jen 60%, přestože kniha je výborně připravená po odborné/technické stránce.
Nemyslím si, že by bylo moc lidí, kteří by tematiku zvládli lépe.
Bohužel však zejména vzhledem k modernizovanému (současnému) výkladu logických pojmů (sémantika, platnost, možnost, ...) bude mít čtenář asi potíže posoudit, jaký byl originální přínos jednotlivých zmiňovaných logiků v otázce paradoxů (pokud vůbec nějaký byl) a jaký je jejich význam pro dnešního logika (pokud vůbec nějaký je).
Možná je na knize nejzajímavější to, jak dokáže moderní logika věci komplikovat - a to i v případě, kdy už i samotný historický material je naprostý zmatek :-)