Lid nomádů
Anna Saavedra
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/525805/bmid_lid-nomadu-654a1c9a55da0.jpg
3
10
10
Cestování, konzumerismus turistického ruchu, Babylon západního světa, v němž se míchají nejrůznější kultury a etnika. Minulé století, které dramaticky zasáhlo do osudu mnoha rodin prostřednictvím politických zvratů a nucené emigrace. A novodobé nomádství digitální, spirituální či vztahové, které je odrazem „tekuté přítomnosti“ člověka 21. století, bez hlubších kořenů, bez vymezených hodnot. Román Lid nomádů nahlíží téma cest a cestování z různých úhlů – prostřednictvím vyprávění lidských příběhů, mytologie, historie vztahu člověka a krajiny, deníkových záznamů z cest. Sleduje příběhy několika lidí, kteří jsou dočasně nebo trvale na cestě. Vykročili mimo svou komfortní zónu a vydali se do neznáma, vstříc komickým i fatálním katastrofám.... celý text
Přidat komentář
Jsou cestovatelé - a jsou nomádi. Ti druzí mají putování jako životní styl zastaví se, jen když narazí do zdi. Když otčina zkrachuje. Či zemře otec. Když nastane vztah, co se tváří smysluplně. Nebo jeho následky. Když člověk doputuje příliš daleko. Nebo překročí hranici. A svědkové z hotelu na bažinách se rozprchnou... Chvála pomíjivosti, lehce připomínající Tokarczukové Běguny. Bavilo mě to, díky.
Anna Saavedra disponuje moc pěkným jazykem, semtam jsem byla nadšená a měla si chuť některé věty podtrhávat, Zároveň mě zaujalo téma samotné, tedy nomádství, příběhy lidí, co se zastaví ve své pouti světem, jen když potřebují nabrat dech, resp. vydělat na cestu další. Ti, kteří před něčím utíkají, ti, kteří něco hledají, ti, co prostě jen nevydrží stát. Jsou různí s různým zázemím, s různými cíly. A ti všichni se střetávají v knížce Lid nomádů.
Chvílemi román vypadá rozříštěně, ale nakonec se vše potká v jednom bodu. Nicméně i tak mě trochu mrzelo, že některé z příběhů působily tak nějak do vytracena, chybělo mi větší zakotvení, občasné přeskoky odváděly pozornost až příliš. 3,5*
Prozaická prvotina brněnské dramaturgyně Anny Saavedry podle mého není román. Je to kaleidoskop lidí "na cestě", které tak trochu spojují pokojské z jednoho nejmenovaného hotelu. Kniha obsahuje dva druhy příběhů: nomádské - vyprávění těch, kteří se poprvé v životě ocitli či neustále jsou "on the road" a žen, které jsou svědky jejich krátkých zastavení. Jen tak mimochodem: nikdy jsem neopouštěla dočasná ubytování stylem "po mně potopa", ale od teď se po sobě rozhlédnu ještě jednou :o).
Některé z "povídek" jsou velmi zajímavé, např. osud "sexsymbolu" Erika, který se proplétá téměř celou knihou či Sally, která ač s nomádstvím v genech a stále na cestách končí své vyprávění přípitkem: "Na kořeny, protože kořeny jsou důležité." Mám také ráda příběhy typu "mávnutí motýlích křídel". Proto se mi moc líbil "Počátek Velké francouzské revoluce" (1789), kterou podle Dagura z Islandu zapříčinila erupce islandské sopky v roce 1783.
Za zmínku stojí i tři úsměvná intermezza "Nomádský slovník, konverzace pro začátečníky".
Lid nomádů
Mísení vzpomínek a příběhů, které jako román příliš nefungují, na druhou stranu vše je podáno čtivou formou, takže se v nomádském guláši čtenář topit nemusí. Taková jednohubka na odpoledne, která zanechá v žaludku pocit slušně kulinářsky připravené svačiny, po níž ale zůstává chuť na zakousnutí ještě něčeho malého.