Lidé lži
M. Scott Peck
Psychologie lidského zla Slavná kniha psychologa M. Scotta Pecka, autora známých titulů Nevyšlapanou cestou, Postel u okna či V jiném rytmu, obrací svou pozornost k jednomu z největších témat lidského života – k otázce zla. Projevy lidského zla a jeho podstatu zkoumá jak z vědeckého, psychologického a psychiatrického hlediska, tak z pohledu široce chápaného křesťanství. Autor vychází ze své bohaté terapeutické praxe, živě přibližuje několik výrazných příběhů, s nimiž se během své práce setkal, včetně účasti na exorcismu, a rozbor problému lidského zla rozšiřuje o otázky narcismu, kolektivní viny, pohodlnosti a lhostejnosti. Peckův odborný zájem nezůstává jen u analýzy, vede k úvahám o osobní spiritualitě člověka a zdůrazňuje zásadní roli lásky a dobra jak v životě, tak v terapeutické práci.... celý text
Esoterika, astrologie, okultismus Literatura naučná Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2018 , PortálOriginální název:
People of the Lie, 1983
více info...
Přidat komentář
Kniha, od člověka - vystudovaného lékaře psychiatra, vzdělaného a zároveň moudrého, který život žil, zkoumal a vnímal srdcem a při psaní knih se nebál být profesionálně autentický. V této knize popisuje různé formy zla - má schopnost nadhledu, analýzy i syntézy. Popisuje temnou stranu chování v obyčejném životě člověka, nebojí se popsat exorcismus ani realizaci skupinového zla včt. válečných zločinů z pohledu psychologie.
Amerika je země neomezených možností ve které můžete být vymítačem ďábla a psychiatrem současně.
Kniha mě oslnila, ale když jsem ji dala svému psychoterapeutovi, aby si ji také přečetl, odsoudil ji. Tak nevím, zda je mizerná ona nebo onen psycholog :)
Procházel jsem naší knihovnu a našel tam tuhle knihu. Ze zvědavosti jsem se do ní začetl. Není to úplně lehké čtení, myslím tématem, nicméně je to zajímavé. Lidské zlo. Je zvláštní ( a vlastně potřebné) si uvědomit, co všechno je a může být zlo.
Navzdory hrubému nesúhlasu s textom, ktorý sa opovážlivo vydáva za odborný, som knihu prečítala celú, aby som neodsúdila niečo, čomu som nevenovala dostatok pozornosti a nepokúsila sa o pochopenie. Na rozdiel od pána autora, ktorý arogantne diagnostikuje pacientov na základe sympatií a vynáša odsudzujúce, neodborné verdikty pokojne aj po dvadsiatich minútach sedenia. Vzhľadom na to, že Peck je psychiater, čiže vyštudovaný lekár a nie farár alebo exorcista, som neočakávala sadu nedeľňajších kázní, ale vysvetlenie javu, ktorý sa z laického pohľadu dá nazvať zlom. V tejto knihe robí pravý opak a intenzívne nás posiela do stredoveku alebo rovno do pekla. Sám seba opakovane nazýva vedcom a považuje sa za veľkého odborníka, pritom jediným študijným materiálom sa mu stala biblia. Celá kniha je vlastne len súhrnom jeho osobných úvah a vedecky nepodložených alebo vedou už dávno vyvrátených názorov.
Desí ma predstava, že takáto osoba mala povolenie vykonávať prax a aktívne zasahovať trpiacim ľuďom do života. Nielenže je jeho prístup neúčinný, ale môže byť pre pacienta aj nebezpečný. Miesto terapie a medikamentóznej liečby predpisovať exorcizmus (obaja spomínaní posadnutí boli vraj ateisti a čiernym pasažierom bol nikto menší ako samotný Satan), alebo jednoducho prehlásiť, že človek je zlý, teda podľa neho neliečiteľný, to je vrchol aj na rok 1983.
V tomto duchu by som mohla pokračovať ešte dlho, materiálu je hojne, ale nechajme prehovoriť samotného autora, viac asi netreba:
"Existují pouze dvě možnosti existence: podřízenost Bohu nebo odmítnutí podřídit se čemukoli mimo vlastní vůli, kteréžto odmítnutí učiní člověka automaticky otrokem sil zla."
"Tím opět nechci tvrdit, že všichni rodiče, kteří se na svých dětech proviňují násilím či incestem, jsou zlí."
"Psychoterapeutové si to možná neuvědomují, ale tím, že svojim pacientům pomáhají odstraňovat "bláto", které obklopuje jejich duši, v podstatě se podílejí na vytváření svatých."
Podnětné, užitečné. Oceňuji každou knihu, ve které autor rozebírá jeho osobní zkušenosti s některými zvlášť problematickými pacienty. Některé případy mi přišly dost jakože 'síla', ale tak už to na světě chodí. Zlí lidé jsou tu odnepaměti. Je třeba se vůči nim chránit, včas je rozpoznat, než se vetřou do našeho života jako pijavice.
Všimli jste si, že takové knihy si vybíráme v čas, kdy je potřebujeme? Já jsem na ni narazila náhodou v knihkupectví, tedy spíš to nebyla náhoda, ale podvědomí, které mě k ní přitáhlo. Smutné je, že při čtení této knihy jsem si uvědomila, že v mém okolí se takový člověk nachází a utvrdilo mě to v to, co znám, co jsem věděla, jen jsem to nedokázala správně pojmenovat. Na tuto knihu musíte být připraveni.
Skvělé na této knize je, že ačkoli je ústředním tématem zlo, tak ho autor probírá ze zdánlivě nepodobných problémů a to přispívá k zajímavosti celého tématu a knihy. Úžasné jsou jednotlivé případy, které byly podrobně rozebrány, což mě bavilo a zajímalo. Oceňuji velice subjektivní přístup autora, který se nebál, v pozitivním slova smyslu- všude cpát-svoje názory, které udělaly knihu osobnější. Kniha mi pomohla získat nový vhled do zla a jeho forem, které může být v mnoha, mnoha podobách. Velkým bonusem je autorova zapálenost pro téma a také pohled z náboženského hlediska. Skvělá témata, skvělé příklady, logické členění knihy je velkým bonusem pro toto téma. Líbí se mi, že se Peck pustil do takové náročného a obsáhlého tématu, jehož studium může otevřít oči. Líbily se mi všechny kapitoly, protože každá nabízela něco jiného. A zvláště poslední kapitoly, které byly psychologickým a morálním a zároveň vyzývajícím pojednáním. Jsem ráda, že jedna z tezí - proti zlu bojujeme opravdovou láskou - zazněla v této knize tak jasně. Samozřejmě že láska ke zlu je sama zlem, jak autor sám uvádí. Ale milujte své nepřátele říkal už Ježíš. Úžasně to vystihují poslední věty otevřeného konce: Vím, že dobří lidé se mohou nechat dobrovolně zranit zlem jiných - zranit, a přesto přežijí a nepodlehnou.
Je to podivná vec. Tisíckrát som bol postavený pred otázku, či už pacientmi alebo známymi: "Pán doktor Peck, prečo je na svete zlo?" Ale za celé tie roky sa ma nikto nespýtal: "Prečo je na svete dobro?" Je to akoby sme automaticky predpokladali, že tento svet je vo svojej podstate dobrý, len bol akosi, nikto nevie ako, zamorený zlom. Keď sa nad tým zamyslíme, dávalo by nepochybne viac zmysel pokladať tento svet za prirodzene zlý, ktorý bol nejakým záhadným spôsobom nakazený dobrom.
Začínam slovami autora, ktorých výstižnosť ma zaskočila uvedomením, že som sa nad svetom takto nikdy nezamyslel. Podobne ma prekvapila "zmluva s diablom" ako mentálny konštrukt, ktorý sa stal poslednou nádejou v boji s OCD. Zdá sa, že racionálne podaná psychiatria dokáže zodpovedať mnoho nezodpovedaných otázok, ktoré sa dovtedy pred zvedavosťou človeka skrývali pod rúškom tajomnosti, prípadne mystiky. Podľa môjho uváženia, je ašpirácia objektívne patologizovať zlo prehnaná. Spomínam si na výrok jedného spisovateľa: na svete neexistujú zlí vlci, len vlci nešťastní. Táto metafora skrýva myšlienku, že zlo má svoj skrytý motív a ten môže byť patologický (väčšinou je), ale zlo samotné by som si napr. v MKCH nevedel predstaviť. Celkom sa teda udivujem nad tým, že autor ako praktizujúci lekár - psychiater, odignoroval spomenuté diagnózy - OCD v prípade Georga, patologické vzorce výchovy v prípade Bobbyho rodičov etc. a namiesto toho sa snažil skoncipovať zlo ako samostatnú, všeobecne platnú diagnózu. Taktiež ma rušilo neustále sa odvolávanie na "vedecký prístup", ktorý ale vedecký vo svojej podstate samozrejme nebol (ide skôr o teoretické úvahy okorenené kazuistikami). Akoby autor tušil nejakú slabinu, ktorú som v knihe nebádal, kým ju autor sám zbytočne nevytvoril opakujúcou sa frázou. Kapitola o exorcizme so mnou nejak zvlášť nepohla a ostávam nezaujatým skeptikom. Kniha ale výborne mapuje život ľudí, ktorých by sme zdanlivo diagnostikovali opotrebovaným výrazom "v pohode". Takisto ukazuje aj perspektívu psychoterapie z pohľadu psychiatrov a psychológov a k tomu, len obdiv a rešpekt nad mierou trpezlivosti s pacientmi.
Boj za odstránenie ľudského zla začína vždy pred vlastným prahom, a sebaočisťovanie bude našou najväčšou zbraňou.
Kniha byla pro mě silná a velmi obohacující, obsahovala spoustu zajímavých myšlenek. Nejvíc mě bavily příběhy pacientů, exorcismus už méně, myšlenky o armádě a válce ve Vietnamu opět zaujaly, avšak autor už se ke konci hodně opakoval a na můj vkus příliš "pánbíčkařil".
Přinejmenším velmi zajímavé myšlenky (braná povinnost, abychom ušetřili nevinné životy?) s něčím souhlasím s něčím ne. Nicméně kvalitní kniha, které by se mělo dostat mnohem větší pozornosti.
Scott Peck na základě vlastních zkušeností z terapeutické praxe zkoumá fenomén lidského zla z psychologického i teologického hlediska a navrhuje, aby "zlo" bylo zařazeno do regulérních psychiatrických diagnóz. Bez toho se totiž se stává, že jednoznačně zlí jedinci můžou nepostřehnutelně a nepostižitelně působit ve společnosti a přivádět ke zkáze celé společenské struktury a celky včetně sebe samých.
Autor jistým způsobem provokativně a možná poněkud nešikovně míchá psychologii s teologií, včetně příměsí vlastní dojmologie - což může být pro některé čtenáře těžko přijatelné, jak je vidno i z některých zdejších kritických komentářů. Tento prohřešek však je v očividném zájmu srozumitelnosti textu a podstaty celé problematiky, která je jinak striktně vědecky jen těžko postihnutelná.
Psychiatria nepozná zlo vo svojich definíciách a predsa sa s ním dá stretnúť vo svojej čírej podstate. Kniha, z ktorej ma aj spätne mrazí. Nie každý ju zvládne, ale veľmi ju doporučujem.
Kniha obsahuje niekoľko rozporuplných názorov a záverov.
Napriek tomu však podáva množstvo zaujímavých myšlienok a psychologických prípadov.
Autorovy další knížky
1993 | Nevyšlapanou cestou |
1996 | Lidé lži |
2006 | Postel u okna |
2010 | Dále nevyšlapanou cestou: Nekonečná pouť duchovního růstu |
1995 | V jiném rytmu: vytváření komunit |
Zkušený a znalý psychiatr, avšak nepochybně velmi silně věřící, si nejspíš splnil sen, když si dokázal implementovat náboženství do svého oboru. Já jakožto ateista jeho nadšení nesdílím. Naopak se obávám, že občas ho odvádí od hledání jiných možností. Čtení knihy mi tak přinášelo dvě fáze - zájem a hltání textu během popisu konkrétních případů a opačný dojem během filosoficko-náboženských úvah.
Vezmu-li třeba samotný akt exorcismu - věřím, že může zafungovat na určité případy. Ani ne kvůli vyhánění satana, ale jak sám autor zmiňoval, jednalo se o lidi osamělé - v osamění je snadné utápět se ve vlastních myšlenkách, spřádat si rozsáhlé teorie o svém životě a společnosti a do jisté míry žít ve snu. A tak silné probuzení do reality, jaké může přinést snad celodenní obřad exorcismu, bude asi trochu účinnější probrání z fantazírování než hodinové popovídání si s doktorem.
Čtení mě nutilo k zamýšlení se a dobré myšlenky kniha obsahuje též, obdivuju autorovu schopnost odhalit pozadí problému, který se zdál být zcela ukrytý. Nicméně to na sílu protlačování náboženství mi dojem prostě kazí.