Lidé v nahotě
Andrej Astvacaturov
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/284594/bmid_lide-v-nahote-uL3-284594.jpg
3
17
17
Ne, kniha Lidé v nahotě nevypráví o nudistech, jak by se mohlo na první pohled zdát. Svérázně napsaný, autobiografický román Andreje Astvacaturova svým stylem připomíná prózu Sergeje Dovlatova. S velkou mírou ironie popisuje život "obrýleného intelektuála", který je unavený nevzdělaností nejen mezi svými známými, ale i mezi vysokoškolskými studenty a vyučujícími. Proti tomuto jevu používá jediný lék – humor a ironii, jimiž naplňuje každou stránku knihy. Děj se odehrává především v 90. letech 20. století, v "nejkulturnějším“ městě Ruska, v Petrohradě. Vypravěč ve svých vzpomínkách znovu prožívá zážitky ze školy a undergroundových shromáždění, není to ale jen slepá a sladká nostalgie, Astvacaturov dokáže být zpětně hodně kritický a kousavý.... celý text
Přidat komentář
Velmi čtivá kniha, humor nebyl sice zrovna k ulámání se smíchy, ale přesto mě oslovil. Velice oceňuji styl, jakým je popisována ona doba, v níž hlavní hrdina vyrůstá. Obávala jsem se, že půjde o řadu historek, které zapškle budou čtenáři dokola omlacovat o hlavu nějakou politickou propagandu, ale jsem ráda, že autor pracoval spíše s nadsázkou a příběh vypráví tak nějak mile.
Za anotaci bych někoho nejradši přetáhnul tyčí - "S velkou mírou ironie popisuje Astavacaturov život ,,obrýleného intelektuála“, který je unavený nevzdělaností nejen mezi svými známými, ale i mezi vysokoškolskými studenty a vyučujícími. Proti tomuto jevu používá jediný lék – humor a ironii, jimiž naplňuje každou stránku knihy.".
Mhm. Humor a ironii. Chápu, že je to širokej pojem, ale že je až tak širokej, sem teda nečekal. Kniha připomíná historky z natáčení předních českých herců, kdy Miroslav Donutil vypráví o tom, jak Pepa Dvořák u něj na hotelu při natáčení Ženy za pultem omylem vyprstil Jitku Molavcovou, protože si ji ve tmě splet s umyvadlem. True story.
Autobiografie mi nevadí, osoba která ji ale píše, musí být sympatická. Třeba moje autobiografie by mne bavila moc - Lidé v nahotě byla další kniha za trest.
Lidé v nahotě je neuvěřitelně trefný název pro tuto knihu, protože čím víc nad tím přemýšlím, tím více se mi autor a jeho počin zjevují jako císař oděn v svůj nový šat. Nejsilnějším prvkem díla je zasazení - Rusko na přelomu epoch je tak zajímavý vesmír, že by si ho nedokázalo vymyslet ani deset autorů SF.
Problém však je, že kniha zoufale nedrží pohromadě a tak namísto kvalitních povídek jsem dostal ne zrovna povedený román, který místy zoufale nudí.
Noooo ... knižka je to dobrá. I na humor občas dôjde a nie zlý. Súhlasím s určitou podobnosťou s Dovlatovovým humorom, ako je uvedené v anotácii. Dokonca toho spoločného by sme našli omnoho viac (lokácia, pomery, štýl, autobiografický charakter, židovský pôvod autora ...), je zrejmé kto bol Astvacaturovov vzor. Ale pre mňa - Dovlatov je Dovlatov a je len jeden.
Čo mi na knižke vadilo, bola štýlová rozstrapkanosť. Astvacaturov písať určite vie, ale podľa môjho názoru by knižke skôr svedčalo rozdelenie na krátke poviedky, hoci vzájomne previazané. Len to by asi nebolo kam napchať zamyslenia a úvahy, ktoré mi občas šli dolu krkom ťažšie.
Lidé v nahotě se pyšní v anotaci humorem a ironií. To jsem od knihy očekávala a trochu jsem zklamaná. Za celou knihu jsem se lehce pousmála asi pětkrát, a to trefně popsané situaci. Jinak je to spíše intelektuální povídání. Jedná se o autobiografický román, kde se autorovy vzpomínky mísí s jeho úvahami. Vychází z názvu a svléká lidi ne z oblečení, ale z jejich přetvářky, kterou často maskují vzděláním.
Kniha je napsána ve vážném přemýšlivém stylu s prvky ironie a jemného, chvílemi probleskujícího inteligentního humoru. Věty jsou poskládány precizně. Oceňuji český překlad, který je po stránce stylistické a hodnotné velmi dobrý. Je to kniha na pomalé čtení, nad kterým se má rozjímat a přemýšlet, co tím chtěl autor říct.
Lidé v nahotě
Anotace tvrdí, že jde o román - tak to ani náhodou, je to shluk veselých příhod, které v podstatě nesdělí vůbec nic nového. Ani o Sovětském svazu, ani o trablích dospívajícího - studujícího atd. hrdiny. Jako bych všecko už někde (nevím kolikrát) četl, slyšel... Prostě nuda.