Lidé v tógách
Vladimír Neff
Dobrodružný román s detektivními prvky odehrávající se v císařském Římě a v Pompejích v prvém století n. l. Děj naplněný vášněmi, radovánkami, utrpením, láskami, nenávistmi, také však vraždami, přepadeními a únosy, se soustřeďuje kolem římského vojevůdce, který prožívá řadu pohnutých příhod a propadá strachu, že mu okolí usiluje o život; přestává věřit přátelům, milované ženě, ale pak vyjde najevo pravá příčina jeho utrpení. 2. vydání... celý text
Přidat komentář
Pan Neff napsal tuto novelu ve svých 25 letech a odráží v ní dobové názory na výchovu dívek a vztahy mezi muži a ženami. Úplně jsem z některých dialogů slyšela promlouvat Raoula Schránila. Celkem zajímavá zápletka, při níž se odkrývá, kdo a proč jde po Subriovi a chce jeho smrt. Nechybí ani bitky s loupežníky a zápasy v aréně. Líbilo se mi vykreslení atmosféry pompejských vilek.
"Vím o tobě všechno," pokračuje Pupilla klidně. "Nevyčítám ti, že jsi podlehl té ženě. Takové věci, žárlivost a jiné nesmysly, jsem dávno překonala. Vím, že dříve než se muž připoutá k jedné ženě, musí poznat i takový typ měkké samice, která na něho neobyčejně působí, ale která se mu za chvíli přejí jako přeslazené cukroví. Proto jsem se nedivila, když jsem uslyšela, co provádíš. Táta má ovšem staré předsudky a chytal se stropu, ale já patřím k jinému pokolení. Udělali jsme pokroky, co se světového názoru týče, my mladí."
"Jsi hodná, Pupillo, těší mě, že mě máš tak ráda, ale buď trochu rozumná, nesmíš dělat svému otci takové starosti, on si to nezaslouží. Tak to je dobře, jen plač, Pupillo, nemohu tě mít rád, ale dobrého kamaráda ve mně neztratíš nikdy."
Stručný, ale zajímavý a poutavý příběh z města pod sopkou. Nevím, zdali to brát jako detektivku, nicméně zápletka je do detailu propracovaná a konečné rozuzlení stojí za to. Čtenář sice mnoho tuší, ale jak je dobrým zvykem, ne vše je tak, jak se na první pohled zdá...
Malá ochutnávka vybraného jazyka, kterým je dílo sepsáno:
"Aby ses v kozla proměnil a na místě zcepeněl, dědku!" vřískala babice, metajíc zdravým okem plameny. "Aby ses vlastním jazykem udávil a aby ti tvoji vlastní prašiví bastardi synové kosti ohlodali, ty mrtvolo pranečistá, chlap je zralý pro šibenici a pro žrádlo havranům a ještě bude nadávat, beran ohavný!"
Při čtení se prostě nelze nebavit, navíc chytrost, jakým je vše podáváno posouvá toto útlé dílko k vrcholu...
PS: Většinou, když čtu, tak mám příběh před sebou jako film. Představuji si postavy, situace, detaily... Ale tady jsem měl v hlavě divadlo. Převeselé...
Naprosto se ztotožňuju s pětihvězdičkovým komentářem, jen ještě přidám synonyma milé a úsměvné, byť si mnozí po sériích temných severských detektivek vsugerovali, že tato slova se s detektivním příběhem nedají sloučit. Pan Neff dokazuje, že to lze, aniž by příběh ztratil na věrohodnosti či čtivosti.
Jedná se o jedno z prvních děl autora, zdaleka se nevyrovná těm pozdějším. Mohu doporučit jen jako nenáročné čtení na dovolenou.
Štítky knihy
detektivní a krimi romány starověký Řím historické detektivky 1. století Pompeje
Autorovy další knížky
| 1997 |  Sňatky z rozumu |
| 2000 | Královny nemají nohy |
| 1979 | Třináctá komnata |
| 2000 | Prsten Borgiů |
| 1986 | Císařské fialky |
Nenáročné čtení. Iritovali mě slova jako rytíř nebo starosta, ty do starověkého Říma nepatří. A jak probůh autor přišel na toho kapitána legií? Kdo jsou Subriovi nepřátelé je jasné od poloviny knihy, ostatně i Titus se v závěru diví natvrdlosti hlavního hrdiny. Na jedno přečtení dobré, ke knize se ale už vracet nebudu